návrat ztracené "dcery" aneb jezevec se jen tak neztratí

Kdybych neměla na středu dopředu připravený příspěvek o výrobě mátového sirupu, žádný by nebyl. Neměla jsem na to myšlenky.

Naše Justýnka je domácí pecivál a nikdy se netoulá. Je letní typ, takže většinu léta tráví na zahradě anebo na dvoře a to i v noci. Občas s námi spí doma v posteli, když prší a přijde celá zmoklá. Její akční rádius je naše zahrada, dvůr a maximálně tak dva metry od domu. Občas přeskočí přes plot k sousedovi na starý mlýn, který se právě rekonstruuje a to jen v případě, že tam nikdo není. 

Je to asociál a cizích lidí se bojí.

Každé ráno, když vstanu, zavolám na snídani a do pár minut se vynoří.

Ne tak ovšem ve středu.

Prožívali jsme s mým mužem celkem velký stres, když se neobjevila víc než 24 hodin. Normálně o ní pořád víme. Hledání v okolí nepomohlo a nevydržela jsem a odpoledne jsem volala na úřad, zda někdo neoznámil nález ztraceného "jezevce", i když moc dobře vím, že ona by se neztratila.

Tu noc nikomu nepřeju. No je to člen rodiny, takže ještě ve tři ráno jsem se koukala  a volala všemi směry, zda se můj miláček nevrátil.

No přiznávám, na ráno jsem měla připravené telefonní číslo do útulku, ale protože ji znám, nedělala jsem si žádné naděje. Myslela jsem, že už ji nikdy neuvidím. Mohla být zraněná, někde zapadlá, anebo to nejhorší, ale nikdo by našeho asociála nemohl odvézt, páč by se nenechala chytit. Dospěla jsem k závěru, že je pro mě důležité a i pro mého muže vědět, že hlavně nikde netrpí, i za cenu toho, že je to konečná.

Včera jsme si v noci s mužem říkali, že už nikdy žádné zvíře nechceme. Prožili jsme toho s mazlíčky víc než dost.

Bude jí v září deset let a vybrala si nás a ne my ji, to už jsem psala tady, takže jsme spojeni velmi silným poutem, celou noc jsem téměř nespala.

Ve čtvrtek ráno se v pět hodin objevila. Vyděšená, vykulené oči, celá zablešená, přestože nemá na sobě přípravek proti blechám ještě ani 14 dní a bála se ruky, když jsme se napřáhli, že ji pohladíme. Pohladit se ale nechala a vrněla. Vypadá to, že někde byla zavřená. Tvářila se velmi provinile, jako kdyby čekala, že jí vynadáme, kde byla. 

Nevím proč, nikdy na ni nezvyšujeme ani hlas, natož abych ji snad nějak trestali.

Snědla dvě kapsičky najednou a dostala bonbónky, které hned slupla. 

Bála jsem se, že nableje vanu :-). Domů však jít nechce. Krmila jsem ji venku. 

Spí na zahradě na dlaždicích, které jsou připraveny na nový chodník a spí dost tvrdě.

Hlavně, že je doma. 

Ještě se mi však neulevilo.
To vše bylo včera. Na večer se doma krásně najedla, byla vyhládlá, za celý den snědla tři kapsičky, mazlila se s námi, nechala se několikrát vyčesat, respektive o to prosila. Večer opět zmizela. 
Dnes ráno volám ke snídani a situace se opakuje. Není opět nikde. Porušuje všechny svoje zvyky a my nevíme proč. Co mohla objevit, že ji to tak láká a nemá stání? Kdyby nebyla kastrovaná, člověka by napadlo, že má někde koťata.
Zatím si na takové toulání nejsme schopni zvyknout a zase se dnes trápíme kvůli té "čúze".