maskování

No street art to teda není, ale se sprejem už mi to celkem jde.

Tuhle židli jsem měla v "technické"  místnosti u šicího stroje. 

Zakoupena před sto lety v Ikea.

Obyčejná plastová červená.

Dcera se stěhovala a při stěhování je vždy nějaký odpad, který už nechceme. 
Dala mi židli na kolečkách a je k šicímu stroji prostě lepší. Ta pravděpodobně taky časem dozná změn. Jedna věc a opět otáčím "barák na jih".

O té červené plastové jsem uvažovala ven na zahradu, kde je vždy nedostatek míst k sezení, když se sejdeme všichni. Červená se nehodí, potřebuji, aby trochu zapadla a nečněla. 

Vzpomenu si, že tady mám ty naprosto "zbytečné barvy" ve spreji údajnou zlatou a zelenou, levný nákup mého muže, na blogu jsem psala, že jsem je už několikrát využila. 

Horší to být nemůže než ta červená.

Nastříkala jsem i stříbrné nohy, páč to neladilo. 
Docela jsem se s tím hrála, ale výsledek podle mě stojí za to.

Mému muži to tedy připomíná maskování tanku, ale prý se mu to líbí taky.

Vzniklo něco originálního. 

Už jsem to stáhla ze zahrady do domu.

Na otázku mého muže "proč to nenecháš venku" nejsem schopná odpovědět.

Možná až se pokochám, tak ji tam vrátím.

Navíc je v domě blízko vchodu do zahrady, takže se dá odnést lehce, ne?