učím se...

Patchwork se mi líbil vždycky. I mě lákalo zkusit to, ale nemám ráda titěrnosti a nerada se je učím. Řekla jsem si, to by chtělo velké úsilí, takže nic. Na tohle jsem líná.

Ano, šila jsem saka, kabáty, bundy, jednou i pravý kožich, děsná práce několik týdnů, a nosila jsem jej léta, ale to jsou velké věci. Po revoluci jsem měla pět let boutique a tam jsem prodávala celkem úspěšně svoje výtvory, na tehdejší dobu docela odvážné, takže asi úplně líná nejsem.

Blíží se ale zima a já potřebuji nějakou kreativní práci, která mě pohltí. Něco nového, kreativního. Konečně tady vyslovím větu, kterou jsem desetiletí nevyslovila: mám čas!

Jela jsem k dceři hlídat vnoučata a jen tak mezi řečí jsem se zeptala: chci zkusit možná patchwork, máš nějaké zbytečné látky?

Dcera otevřela krám plný krásných látek z doby, kdy se věnovala šití naplno a já vybírala. Ještě mi půjčila knihu o patchworku. To už jsem se trochu bránila, páč jsem měla pocit, že se zavazuju.

Co když mě to nebude vůbec bavit?

Mami, ale na to si potřebuješ koupit šablony, to neuděláš na koleně.

Šablony si koupím, až jestli mě to bude bavit, dřív ne.

Využila jsem pár deštivých dní. V pondělí jsem zničila několik zbytků látek. No, co učím se. Nelíbila se mi vůbec sestava, kterou jsem vymyslela. V úterý jsem ušila první povlak na polštář.

Takže tvořím na koleně a je to znát, občas mi to ujíždí. Mám šablonu z kartonu, kterou mi vytvořil můj muž, nůžky, fix a to je vše. Vlastně ještě tu knihu a bez té bych vůbec nezačala.

Ale moc mě to baví. Chytlo mě to a ještě mě podpořila rodina a přátelé, páč hned po prvním pokusu jsem měla objednávku na dva polštáře do modra. Prý je to krásný. No krásný vypadá trochu jinak :-)

Sadu na patchwork si přeju k narozeninám :-) Budou za chvíli.