andílci, kokosky a jiné

Už dávno jsem si zakázala kupovat nové vánoční ozdoby. 
Můj muž tvrdí, že žádné barvy, které bychom neměli doma, už ani v nabídce nejsou. 
Máme doma  nejen klasiku zlaté, stříbrné, fialové, červené, středně modré, tmavě modré sametové, ale i bílé, černé, zelené, tyrkysové, růžové, vínové, tmavě hnědé, slaměné, bílé s modrým malováním, oranžové a vlastně už si na další nevzpomenu. Mám je ve skříni v krabicích s označenými barvami. Nové jsem naposledy koupila tak před pěti lety.

Mohla bych si otevřít malý jarmark. 

Je pravda, že nic zvláštního, co by mě upoutalo, jsem ani neviděla a už je ani nehledám. 
Letos se mi potom asi zastesklo nebo co, říkala jsem si, že pár andílků by nebylo marných. 

Ty jsme ještě nikdy neměli. 

Včera dorazila celá krásná rota. Dvanáct krásných bílých andílků. 

Nakoupila jsem na Fleru. Hledala jsem i jinde, ale bylo to dost tristní a zoufalé a za nekřesťanské peníze. Tady v tomto obchůdku se mi ale líbilo. 
A andílci ještě přišly krásně vánočně zabalení.

Poprvé andílci.

Pořád se chystám, že se opět vrátím k posílání vánočních pohlednic jako dřív
a nenechám to na telefonátech či emailech. 
Konečně letos jsem se pustila do přípravy včas a začala jsem hledat něco originálního, jak jinak. Hledání mě baví a nakonec je to dvojitá radost. 
Krásné ručně vyráběné autorské pohlednice jsem objevila opět na Fleru. 
Ještě tedy nedorazily, ale třeba někoho z vás inspiruji, tak je sem dávám hned, abyste případně stihli nakoupit. 
Fotografie pohledů jsou tedy z archivu autorky nikoliv moje.

Nejsou krásné?

Takže poprvé andílci, po dlouhé době poprvé pohlednice, tak ještě do třetice.

Poprvé v životě jsem pekla kokosky. 
Objevila jsem recept, který mě zaujal, ale nakonec jsem si ho trochu přizpůsobila. 
Měla jsem chuť to zkusit, byla to trochu výzva.
Vím, že na pohled to není nic moc, tvary nejsou úplně krásné, trochu paskvil, 
ale přesto jsem na ně pyšná. 
Chutnají totiž skvěle. Zařadím je určitě do vánočního repertoáru na furt.

Upravený recept: 

Na spodní korpus 100 g hladké mouky, 30 g moučkového cukru, špetka soli, 50 g másla, 1 žloutek

Na kokosky: 80 g bílků, 80 g cukru krupice, 80 g moučkového cukru, 80 g strouhaného kokosu. 
Těsto jsem nechala odležet víc než hodinu a pak klasicky vykrajovala kolečka a upekla sušenky. Kokosky jsem zpracovávala v horké lázni nejdříve bílky s krupicovým cukrem šlehala v páře do teploty asi 60 stupňů, v receptu psali tedy, že stačí míchat, já jsem na sporáku šlehala šlehačem. 
Po té jsem vmíchala moučkový cukr a kokos. Lžičkou dávala na plech na pečící papír a pak pekla. Nejdřív při 200 stupních asi deset minut, a pak jsem ubrala a pekla ještě chvíli až zhnědly. 

Spodní korpusy jsem zalila čokoládou, nechala ztuhnout, na to jsem dala třešňovou marmeládu, domácí a slepila k sobě. Musím je někam schovat sama před sebou. 
Dělala jsem z dvojité dávky a můj muž tvrdí, že jich je moc. Jen aby...
Jsou fakt skvostné.