malé adventní radosti...?!

Sice neděláme předvánoční úklid a ani se nějak o žádném adventu nehoníme, 

ale letos se stalo, že pro změnu budeme "otáčet celý barák na jih". 

Toto slovní spojení, které jsem převzala od své sestry, už z blogu znáte. 
S každou novou maličkostí zjistíte, že budete upravovat přinejmenším celou místnost, jestli ne celý dům.

Na svém oblíbeném eshopu jsem si v listopadu objednala tento krásný kryt na zeď za sporák. Už dlouho jsme to doma řešili, ale nějak pořád nedořešili. 

Z minulé objednávky, ve které nedorazilo zboží tak, jak bylo na webu prezentováno (nebylo to drama), jsme dostali slevu dvě stovky na další zboží. Tak jsme toho hned využili.

Ovšem listopadové zboží mělo dorazit až po vánocích.

Dorazilo včera. Na fotku se mi dostala světýlka z okna, takže ta na kryt nepatří, ale líbí se mi tam.

A když už tady kryt je, tak se přece dnes bude pracovat.

Za tím sporákem vypadá nádherně a ladí, tak už jen přidělat na zeď.

Proboha, proč si k tomu objednala ty mrňavé servírovací podnosy z břidlice?!

No třeba proto, abych ušetřila poštovné?

Třeba proto, že se mi líbily?

Nebo třeba proto, že při ušetření poštovného a bonusu dvě stovky, jsou zadarmo?

Uznávám. Je to tak na jednohubky či dva dva šálky kávy ovšem bez podšálků.

Ale jsou krásné, ne?

Můj muž dí: to jsem zvědavý, na co to budeš používat.

Zatím nevím.

No, aby toho nebylo málo, ještě jsme si objednali novou skříň do předsíně, páč jsme obdrželi nějaké peníze od Ježíška. A protože to obvykle "prožereme" bez nějakého užitku, hledala jsem něco, co by nám udělalo radost. Tu dosavadní šatní skříň si s sebou kulíme už snad 15 let. Nic jí teda není, ale už mě nebaví a hodí se do nové pracovny mojí kamarádky Báry.

Skříň jsem objednala s tím, že dorazí v klidu po vánočních svátcích.

Omyl včera volali, že do pátku ji máme.

Takže pravděpodobně budeme ještě před svátky předělávat předsíň. Skříň ukážu, až dorazí.

Skříň mě rozhoupala k tomu, že na dřevěnou stoličku, kterou máme v předsíni, opět nález mého muže před lety, ušiju konečně sedák. Zatím to byla odkladní plocha pro kabelky, ale po nehodě se bez sezení neobuju a tlačilo to do zadku.

Protože zatím šiju patchwork jen pro přátele a kovářova kobyla chodí bosa, zkusila jsem sedák. Moc se mi teda nepovedl, nebyla jsem schopná udělat jej dokulata a měla jsem ho vyplnit molitanem, který nemám a ne vatelínem, ale naší Justýně se evidentně líbí. 
Včera večer jsem jej usadila na místo a dnes ráno je to obsazeno.

Spala na něm. Přiblížila jsem se s foťákem a okamžitě z ní byla modelka. 
Jak na tom leží, vypadá to ještě hůř a včera se nám to líbilo.

No nic, možná bude další pokus. Znovu a lépe.

Tak já jdu něco dělat.