včera k nám nakouk´

Včera tedy jen na skok.
No, myslím Ježíška. 
Přinesl stromeček, který se bude podle naší rodinné tradice zdobit teprve dnes, páč jej odjakživa přináší Ježíšek, ale dárky včera už nějaké byly.
Moje přítelkyně včera dělala Ježíška a zároveň velmi prozaicky i stěhováka.
Stěhovala z předsíně ven s mým mužem starou skříň viz můj minulý příspěvek, kterou si dnes odveze.
To nám včera nebránilo si sednout ke kávě a snídani a v neskutečném binci, všude bundy, boty, krabice a odpad od nové skříně si předat dárky.
Dostala jsem kuchařku, kterou Bára vydala. Už jsem sice o tomto počinu věděla předem, protože Bára mě žádala o svolení, zda mě může jmenovat u receptu na mátový sirup, ale i tak na živo to bylo překvapení.
A nejvíc mě potěšilo milé věnování. 

Musím vysvětlit ten dovětek: upeč si to. Neznamená, že bych neměla svoje vlastní recepty, ale peču velmi málo, páč jsem doma sami dva a můj muž to moc nemusí. A když Bára peče, vždy ji žádám, aby mi aspoň jeden kousek buchty přinesla. Nikdy na mě ale nezbude, což není při její početné rodině takový div. Proto ten příkaz s vykřičníkem!
A ještě vlastnoručně vyrobená mašlovačka a domácí vajíčka z farmy.
Jo, teď mě napadlo k tomu, že můj muž nemusí moc sladké. Když jsem pekla naše tradiční vánoční dučesky (dortíčky) a kokosky, říkal mi, panebože, kdo to sní. Po týdnu jsem si říkala, že ochutnám, jak se mi to povedlo a plechovka s dučeskami je do poloviny prázdná :-) Panebože schovávala jsem leta před dětmi a budu snad schovávat zase.
A teď se konečně dostávám k tomu hlavnímu.
Chci vám všem, kdo ke mně chodíte a nakukujete, poděkovat za vaši přízeň, milé komentáře a už jste pro mě skutečně dobří přátelé a vůbec nevadí, že se osobně neznáme. 

A vám všem přeji pohodové a klidné svátky plné krásných setkání.