začínám psát osmičku

Tak ahoj v novém roce. 
Jak na nový rok, tak po celý rok. 
Tím se teda moc neřídím, ale dnes se mi tato pověra hodí.
Dbám tedy hlavně na to, aby na Nový rok neviselo prádlo. 
Tuhle pověru si táhnu z domova, vím, že je to nesmysl, ale přesto to dodržuji. 
Ráno jsem pracovala pro noviny, páč zítra už vycházejí, ale stejně budu pracovat pravděpodobně, snad celý rok, tak je to jedno. A aby mi nevyschlo v novém roce pero, tak první příspěvek. 

Opět začínáme všichni psát první řádky našich blogů. 
Setkávání s vámi prostřednictvím mého blogu a vědomé či nevědomé zabloudění na vaše deníky mě obohacuje, přináší nové poznatky a nové názory na všední i nevšední věci, přináší mi to větší rozhled a nová témata k zamyšlení, na která bych bez vás pravděpodobně nenarazila. 
Děkuji za naše malé a přátelské společenství, které jak doufám, bude pokračovat se stejnou intenzitou i v novém roce. 

Začínám psát osmičku s nadějí a důvěrou 

a první příspěvek, na který nebyl čas v roce sedmičky, je celkem prozaický.

Co se týká technických vymožeností do kuchyně, jsem celkem konzervativní a neskáču hned po každé novince, byť se objevuje všude a klidně může být v každé domácnosti. 
Já k tomu musím většinou dospět sama.

Už téměř rok, když jdu k dceři hlídat, mám připraveno v lednici k snídani smoothie. 
O problému snídat či nesnídat jsem již na blogu psala v příspěvku Snídaňový mýtus a společně jsme v komentářích rozebírali, kdo z nás snídá a kdo snídat nemůže.

Smoothie jsem si dávala třeba odpoledne, ale kupovala jsem si ho samozřejmě.

Přiznávám, že zpočátku jsem měla problém snídat i to smoothie a pila jsem sklenici několik hodin. Moje dcera ale velmi dbala na moji dávku vitamínů, takže mi to neustále připomínala.

Já miluju svůj odšťavňovač, který používám už léta a už jsem jej několikrát měnila za novější, 

Dcera se mě ptala, zda nechci smoothie mixér od Ježíška. Asi ani ne.

Před vánoci jsem kupovala na eshopu Lidl džíny pro mého muže. Ne jako dárek, ale jen tak. 
Ještě jsem nakoupila nějaké věci a chyběla trocha do neplacení poštovného, a pokud moc nezbývá, tak hledám dál. A narazila jsem na mixér, cenově tedy značně převýšil částku, kterou jsem potřebovala, ale rozhodla jsem se, že do něj půjdu. 
Ten můj už tam nemají, ale je tam spoustu jiných a s Lidlem máme dobré zkušenosti.

Mixér není v mojí obvyklé barvě zelené, páč ten už neměli. 
Nakonec jsem ráda, příjemná fialová a dost už bylo zelené.

Dorazil zrovna, když jsem byla na Moravě, takže prvotní nadšení jsem si neprožila, a pak jsem už neměla čas a ani chuť novinku zkoušet.

Začala jsem po vánočních svátcích.

A už jedu několik dní.
Přiznávám, není to takový oprus jako odšťavňovač, kde se vždy několik hodin přesvědčuju, že to musím celé rozebrat, vyčistit odpad od ovoce a dát do myčky. 
Mám sice velmi výkonný, ale přesto odpad samozřejmě zbývá.

Tady není žádný odpad a je to šup šup. Jediná nevýhoda tohoto postupu je, že musím trochu přislazovat, je to něco jiného než jen šťáva. Naučila jsem se dávat o trochu víc vody, než doporučují a vypadá to, že vážně začnu asi snídat. 
Ne sice v obvyklou hodinu, ale dřív, než jsem zvyklá.
Je teda pravda, že ranního kafe jsem se nevzdala. Tím musím začít den a teď si jej melu na novém mlýnku od Ježíška a dopřávám si nedávno čerstvě upraženou brazilskou kávu.
Bez kávy se můj mozek nerozjede. Bez kávy mám mozek mrtvého delfína.
Tak vzhůru do nového roku ať už s kávou či bez.