trochu jako Hitchcock

Občas mi to každodenní ranní divadlo na naší zahradě připomíná Hitchcocka. 

No není to sice až takový horor jako Ptáci, ale nálety jsou to někdy velmi děsivé.

Musela jsem fotit přes okno, ale i tak se mi ty desítky, které se tam sejdou každý den, nepodařilo vyfotit.

Sýkorky, vrabci a v poslední době i desítky holubů. No drby se šíří rychle, a tak si všichni předali zprávu, u Dušků se najíte.

Nejdřív chodí jíst sýkorky, potom vrabci a holuby čekají, co komu odpadne od zobáku, páč do krmítek se samozřejmě nevejdou.

A běda, jak nepřinesu snídani včas. Rozčíleně lítají sem a tam a střídají se na koulích.

Říkala jsem, že předvánoční úklid nedělám, takže rozmazané fotky jsou dílem focení přes okno a dílem neumyté okno.

Justýna je naprosto přezírá a kráčí si líně po celé zahradě. A samozřejmě mi celé divadlo zruší, páč všichni odletí, protože netuší, že tady jim naprosto nebezpečí nehrozí. Dokráčí až ke mně a vyskočí na stolek vedle křesla, kde sedím a po chvíli se cpe na klín.

Každodenní ranní rituál.