jen tak letmo

I když jsem tím městem několikrát projížděla, nepřišlo mi nijak zajímavé a výlet bychom si tam asi nenaplánovali.

Nicméně Roudnice nad Labem se až do března, a pak se uvidí, stává městem naší rehabilitace. 
Toto úžasné soukromé rehabilitační zařízení objevil můj muž už před víc než rokem, když jej odmítli v Mělníku s tím, že mají volno až za tři měsíce. Jsme sice v úplně jiném kraji, ale žijeme na rozhraní, takže to vyjde nastejno. Po čtyřech návštěvách už asi mohu hodnotit a moc se mi líbí rodinný přístup, kde si pamatují, kdo jste a co jste a vítají vás s úsměvem jako staré známé. 
Jezdím sem fakt ráda a těším se.

Jelikož se ve městě budeme objevovat jedenkrát - dvakrát do týdne, 
snažila jsem se trochu rozhlédnout. 

Nebyla to opravdu procházka, ta mi dělá potíže, ale jen letem světem. Při projíždění městem se najednou uprostřed náměstí vedle velmi frekventované silnice nečekaně objeví něco krásného a já se ptám mého muže, co to je. No zámek. Až na pár staveb zde není žádné historické centrum a zámek je uprostřed budov bez nějakého odstupu od běžného všedního života. 

Zdá se mi, že město není až tak nudné, jak to vypadalo na první pohled.
Snad bude možnost v nejbližších týdnech ho poznat víc. 
Na víc jej vnímám pro sebe jako město naděje. Přes skeptiku lékařů jsem se zkrátka rozhodla, že mi rehabilitace pomůže a já na tom budu líp. 
Dnes mám vlastně výročí. Je to přesně rok od nehody.