vyléčený abstinent - pokračování

Včera jsem vás virtuálně provedla výstavou Petra Pěnkavy a slíbila pokračování. 
Nejdříve ještě pár obrazů, které se včera vešly jen do koláže. 
Turistická trasa pro trpaslíky.
Jak obr perníkovou chaloupku ježibabě pozvracel.
Zde žil nejstarší mladík na světě.
Sběr roztroušené sklerózy.
A pojďme dál na menší výstavy, které jsme ještě v sobotu shlédli.

Ve vstupních prostorách muzea je instalována malá výstava výstupů projektové výuky studentů České zahradnické akademie Mělník a je zde vidění pár návrhů zahrad.

V malém sále muzea je výstava mělnického rodáka Petra Soukupa, který strávil několik let v Kanadě. Přiznávám, že jeho obrazy, které zachycují kanadskou i českou přírodu, nás nezaujali a samostatně bychom se na výstavu nevydali. Vlastně sál se odemykal jen kvůli nám, protože jsem fotila výstavy do deníku. Jinak o ni neměl v sobotu nikdo zájem. Na fotografii je "muzejní" paní, která mi několikrát zapózovala. Jako bývalá novinářka ČTK měla obzvlášť pochopení. Ví, že v novinách musí být lidé.

Nakonec jsme šli do muzejní kavárny na kafe. Mělo to vlastně jediný důvod. 
Ani ne tak to kafe, ale je tam instalována výstava obrázků mandal Jany Heidenreichové. 
Jaká náhoda. Minule jsem psala, jak mě mandaly míjejí.

Některé mandaly se mi líbily, ale ani na tuhle výstavu bych se pravděpodobně samostatně nevydala a můj muž už vůbec ne, i když některé obrázky jej zaujaly a rozšířili jsme si obzory.

Kafe mají ale moc dobré a kavárna je úžasná, už jsem ji sem na blog dávala.

A na závěr pohled, který mě vždy dostane. Podloubí miluju.

Pohodový nový týden všem.

P.S. Kdo máte chuť, můžete se podívat na moji malou reportáž v deníku. Fotky do novin nesmím upravovat, upravuje je program sám.