koláž nebo koláč?

Babi, to, co vyrábíme pro maminku, je koláč?

Ne, Lolinko, koláž!

Vlastně to v pondělí bylo náhradní řešení.

Původně jsem chtěla přivézt modurit a vyrábět z něho jako kdysi s našimi dětmi.

Hledala jsem, zda se vůbec prodává. Našla jsem, ale nabízelo jej málo webů.

Obtelefonovala jsem papírnictví v našem okolí s dotazem na modurit. Ne to nemáme, ale máme podobnou hmotu, která ztvrdne bez vaření či pečení. No to je skvělý do té doby, než se dozvídám, že tvrdne 24 hodin. Tak dlouho s dětmi nejsem, potřebuji vše šup šup, upéct a nabarvit.

Mému muži se povede sehnat modurit v Praze. 
Koupí dvakrát celkem kilo, páč chci tvořit se všemi vnoučaty.

Já ho raději vyzkouším, ne? No ještě, že to navrhl. 
Zkouší ho namočit do vody, nakonec rozemlít i na starém mlýnku na maso. Nejde s tím nic udělat, je to tvrdé jak beton a drolí se to, nejde to spojit. Zřejmě je prošlý, ale nejde to ověřit, páč datum spotřeby nikde není. Následná reklamace aspoň toho zabaleného půl kila se nekoná, páč doklad nikde není. No probendili jsme v životě víc peněz, ale je tady jiný problém. 
Musím rychle hledat náhradní řešení. Páč na otázku, babi, co budeme dnes dělat, jsem měla krásnou odpověď o sochání, ale ta vzala s naprosto nepoužitelným moduritem za své.

Tak jsem sbalila staré časopisy o kočkách a zahradě a rozhodla: bude koláž. 
A myslím, že se velmi povedla.

Lolinka si svoji vyrobila úplně sama a Alánkovi jsem trochu pomáhala.

Pondělí bylo ve znamení koláže.

Malé dětské umění.
Musím přiznat, že už mám ale tvůrčí krizi. Nic nového mě nenapadá. 
Ale teď budu mít pár týdnů od hraní volno, tak snad mě múza políbí.