je to dědičné

Pravidelně každou sobotu si voláme s mojí mamkou. Voláme si tedy i několikrát v týdnu, ale zavedená sobota je ještě z doby, kdy jsem velmi pracovala a mamka mě nechtěla rušit. Zavedly jsme pravidelné volací soboty před dost lety a už to tak zůstalo. Je pravda, že týdnu jsou telefonáty jen šup šup, aktuální informace, ale sobota patří půlhodinové až hodinové debatě. Vše, co se událo, kdo se narodil, kdo umřel na Moravě, z Čech zase raport o práci - s kým jsem dělala rozhovor, co děti, co vnoučata, zkrátka, jak jde život.

Někdy se smějeme, někdy rozčilujeme, obzvlášť nad politikou, páč mamka sleduje vše.

Včera to bylo s velkým smíchem. Takovým tím, kdy se držíte za břicho, protože vás od smíchu bolí.

Mamka mi začne něco vyprávět: 

... víš, jak tam mám ten koš na ty..... ježíš, jak tomu říkáš??? no na ty husí časopisy!!!

😁😁😁

Řehtám se jak kobyla: mami, myslíš slepičí???

Na druhé straně hurónský smích a přerušované: no šak jsem si na tu slépku nemohla vzpomnět!!!

Smějeme se obě několik minut a máma se směje víc než já a já i na dálku slyším, jak jí tečou slzy smíchu.

No říkám, je to dědičné. Většina v našem rodě se dokáže nejvíc zasmát sama sobě.

Až se dostatečně vysmějeme, říkám: a cos mi vlastně chtěla vyprávět?

No, to už nevím.

To je jedno husa nebo slepice, ale život jsme si prodloužily obě.

P.S. Asi před měsícem jsem si koupila nový box na časopisy. Kupuje se teď pro mě víc časopisů na čtení, protože knihy číst pořád nemůžu, ale čtení mi chybí. Přála jsem si něco moderního a hlavně ne proutěného, protože proutěného je tu dost. Objevila jsem na netu bílý koženkový box z KIKA a zaujala mě i cena z 1290 na 449. Jen jsme pro něj museli jet do Letňan. Líbí se mi, ale za původní cenu bych ho fakt nekoupila. Je krásný, omyvatelný a lehký, takže i přenosný na zahradu.
Tak teď mám kam dávat všechny ty Reflexy, Marianne, Glanc, no zkrátka slepičí časopisy. 
Vlastně husí!