někdy ani třikrát nestačí

Vlastně už o tom mluvíme víc než půl roku. 

Ale vždy bylo něco důležitějšího, co víc spěchalo, tak jsme to odložili.

Letos mě k řešení vlastně rozhoupala Alenka s koupí nového sporáku. 

Nám už delší dobu stávkovala varná deska, nešly všechny hořáky a po rozebrání můj muž zjistil, že ani nepůjdou. Varnou desku jsme převzali s celou kuchyňskou linkou po minulé majitelce, ostatně my jsme udělali totéž ve svém minulém domě, který se nám zatím nepovedlo prodat a pronajímáme jen za směšnou částku a nechali jsme tam nádhernou kuchyňskou linku i s vestavěnými spotřebiči. 

U nás tedy vlastně ani nevíme, jak stará varná deska je. A přiznávám, že jsem ráda, že vlastně nešla opravit, protože je to vedle trouby poslední pozůstatek po minulé majitelce a já měním vše, aby to bylo naše. 
Budeme tu bydlet v dubnu šest let. 

Takže začala jsem hledat novou krásnou varnou desku. Musela být nejen krásná, ale i přijatelná na údržbu a aby nás cena nezruinovala. 
Podle těchto kritérií jsem několik vybrala. 

Po vánocích jsou slevy, takže bylo i celkem z čeho vybírat.

Můj muž má na starosti technické parametry, které já naprosto opomíjím. 

No tentokrát jsme se ve výběru fakt míjeli. Tedy zpočátku. Můj muž vybral sice krásné, ale na údržbu děs. Musela bych vždy odstrojit celý sporák, abych ho po každém vaření, a to já dělám, vrátila do původního stavu. Můj muž sice uklízí také, ale některé věci prostě nevidí. 
Upatlaná myčka, pračka či lednice naprosto unikne jeho zornému úhlu.

Přiznávám, že plyn nemám moc ráda a vzpomínám na svoje varné desky elektrické v minulosti. Tady bychom ale museli i bourat, aby se to dalo změnit na vaření na elektrice a to jsem odmítla. 

No nakonec můj muž ustoupil a vybrali jsme varnou desku, podstatně dražší, podle mě. 
A došlo na to měření. 

Někdy ale fakt rada našich předků, třikrát měř a potom řež, neplatí. Pořád se měřilo a já jsem říkala, panebože přece musí být vestavěné varné desky stejné, ne?

No já to raději změřím, abych nemusel ještě vyřezávat pracovní desku.

Naše zásilka už je připravena k odběru v Mělníku a můj muž mi nečekaně říká: hele nevíš, jestli má Bára přímočarou pilu? Já jsem to asi špatně změřil.

Volám Báře, nemám, ale půjčím si ji, proč? 

Ještě ten samý den přiváží s půlkou rodiny kýženou pilu a čeká vysvětlení. 
Se smíchem sděluje, no to je jako u nás! A u vás mě to nepřekvapuje.

Druhý den můj muž vyzvedává spotřebič a po chvíli volá: 
já snad tu pilu nebudu potřebovat. Ono se to tam vejde.
Panebože, to neříkej Báře!

Za pár minut volá: ježíš budu. 
Ono je to hlubší než ta původní a vadí tam dole linka. 
No to nevím, jak to teda vyříznu. 

Tohle už znám. Vždy mě naprosto paralyzují tyhle řeči jako, že to nepůjde.

Je šikovný a jde to. Ostatně jako vždy.

Když nám přijde desku zapojit pán od plynu, dí, no to je nádherný kousek!!!

Neví, jakou práci to dalo toto vybrat a značka je fakt podružná. Na značky si nehraju. Ostatně náš známý opravář říká, že pokud není spotřebič jakýkoliv řádově v desítkách tisíc, značka nic nezaručí. Obal je jiný, ale vnitřek vždy stejný. Je jedno, zda je to no name anebo Whirpool. 
No a tak si tady žijem. A už vařím na něčem naprosto krásném, které pořád otírám.
Znáte to. Nová věc. Za chvíli mě to přejde.