události tohoto týdne

Tento týden byl trochu neobvyklý. Nebyl tedy tak nabitý událostmi jako jindy. 
Akorát v pondělí jsem si malovala po napsání zpráv. Po dlouhé době opět akryl. Prostě mi fakt sedí víc než akvarel. Můj muž mi řekl: to je nejkrásnější, co jsi dosud namalovala. Léto u Labe.

Už půl roku píšu seriál do novin na stejné téma a už jsem si toho vyslechla tolik, páč každý článek o nich musí být jiný, že už bych toto téma mohla vyučovat. Na druhou stranu je rozmluva jednodušší a starostové dobrovolných hasičských sborů kvitují, že toho hodně vím a dokážu klást konkrétní otázky.

Seriál měl skončit už koncem roku, ale Bára zavolala před koncem ledna, 

nemáš prosím tě nějaké v zásobě?

Ono to pokračuje a já jsem od tebe ještě články měla. 

No jistě, budu se s nimi scházet do zásoby ne?! Přiznávám, že už mě to krajně nebaví, ale vždy vytáhnu něco zajímavého, čím se daná obec liší. 
Jo, nemusím to samozřejmě dělat, ale když Bára tak hezky prosí...

Na úterý jsem si vybrala Lužec nad Vltavou. 
Nebojte, nebudu tady psát o hasičích. To už bych nablila vanu.

Vždy, když jedu někam, kde jsem ještě nebyla, snažím se zjistit, zda tam není ještě něco jiného zajímavého. Ale fotit nestíhám a ani tentokrát. 
Nicméně zjistila jsem tak zajímavou věc, o které asi jen málokdo ví, že vás s ní chci seznámit. 
Lužec je obec o více než tisíci obyvatelích a je to jediná obec v České republice, která je ostrovem. Celá se nachází na ostrově, má jedinou ostrovní školu, ostrovní stadion či restauraci v zemi. 
Ostrov jsem viděla u hasičů na fotkách, ale nepovedlo se mi ho najít a nafotila bych ho snad jen z letadla. 
Starosta hasičů se dokonce domnívá, že jsou jediným ostrovem v celé Střední Evropě.

O hasičích budu psát až dnes, tedy nemám ani přepsáno z diktafonu. 
Od středy se zase zabývám už podruhé tématem nové spalovny. K radosti Báry to vypadá, že mi toto velmi těžké téma ke zpracování už snad zůstane. 
Ve středu jsem byla pozvána naším starostou na tiskovku z dalšího jednání. Je to na dlouhé lokte.

A od středy do pátku jsem se zabývala tímto článkem. 
Je to opravdu těžké téma na správné pochopení a na napsání tak, aby to hlavně pochopili čtenáři. 
Ve středu mě po hodině se starostou bolela hlava. Přepisovat z diktafonu jsem začala teprve ve čtvrtek a bylo to nejtěžší, co jsem dosud dělala. 
Samozřejmě, že v diktafonu máte vždy pelmel, kde se nedokončují věty ani myšlenky, přeskakuje se z jednoho na druhé, ale rozhovory či kultura to je sranda, páč tomu dokonale rozumíte, a už po přepisu jste schopní řadit si článek logicky a spojovat to, co má být u sebe.

No tady mi to fakt nešlo, i když toto téma už chápu. 
No abych to zkrátila, přepisovala jsem ve čtvrtek několik hodin a nemělo to ani hlavu ani patu. 
Včera jsem konečně přistoupila k psaní. Trvalo mi to opět pár hodin dopoledne. 
Můj muž většinou moje články čte, až jsou publikovány. 
Tady jsem ho požádala o korekturu, tedy o názor, zda tomu rozumí. 
Rozuměl, tak už je to pryč, odesláno. Ještě chvíli a budu moct dělat o ZEVO přednášky.

Dnešní hasiči to už bude legrace. 
Příští týden by měl být zábavnější. V úterý tiskovka v muzeu a co mám v plánu na sobotu, zatím neprozradím. Pokud se to povede, zavedu vás někam, kde není veřejnosti otevřeno.

Ty úvodní fotky našeho krásného kostela jsem fotila, když jsem šla z té tiskovky. 
Já vím, že už tu byl zvenčí i zevnitř, ale je to lahodný a uklidňující pohled.

Odpusťte mi dnešní dlouhé vyprávění. Původně jsem vám chtěla psát pouze o jediné ostrovní obci.

Hezký víkend všem, ať už pracovní či jen tak.

Jo, a dnes ráno jsem opět neodolala. Takže seriál červánky pokračuje dalším dílem.

Ale ono je to pokaždé jiné a trvá to pár minut, tak odolej. 
Dvě fotky jsou přes okno doma, ostatní venku na zahradě.

No nic, už nemám žádnou výmluvu jako stahování červánků či psaní příspěvku. 
Není zbytí. Jdu si pustit ten diktafon.