se štětcem v ruce

Tentokrát teda nemaluju obývák. To ten bych ani štětcem nemalovala. 
Maluju furt dokola a svoje výtvory rozdávám. 
Jsem ráda, že se někomu líbí a že udělám radost. Moje kamarádka mě neustále přesvědčuje, že už je to na výstavu, ale po tom nějak netoužím.
Někdy nevezmu štětec do ruky i měsíc či dva, a pak mě začnou barvy lákat. Kde byla takhle moje touha poslední polovinu století? Nevím, ale nikdy není pozdě na to, co nám přináší uvolnění a radost. Hledám inspiraci ve svých fotkách. Občas to trvá dlouho, než si řeknu, tohle zkusím. 
A pak se nemůžu odtrhnout a vše, co je v dosahu, je od barev. 
První akryl je inspirován Moravou, tak jsem jej nazvala Na břehu Moravy. Malován na plátně.

Tady dole je pokus o akvarel. 
Furt není vidět žádný rozdíl v technikách a možná ani nikdy nebude. 
Jmenuje se Planá hruška, protože ta naše kvetoucí hruška evidentně planá je a malovala jsem na kvalitní akvarelový papír.

Poslední je akryl malovaný na dřevě. Třešňová větev. Tenhle dřevěný podklad mi vyrábí můj muž. Dřevo je úplně něco jiného než plátno. 
S plátnem je větší svoboda, ale tady zase dřevo pracuje trochu samo. 

Tohle jsou poslední věci, které jsem se "tvořila". 

A protože jsou pryč červánky, namalovala jsem si je ještě jednou, ale stejné nejsou. To neumím. 

Ty už jsem namalovala dávno, ale myslím, že na blogu ještě nebyly.

A to je konec mojí malé výstavy. Mějte pěknou neděli. U nás svítí slunce.