na mě to teda nepůsobí!

Viděla jsem tento týden první vánoční reklamu. 
Každý rok mě to teda neskonale irituje. 
Jakoby se tímhle posouváním času, tímhle spěcháním pořád dopředu zmenšovalo kouzlo vánoc. A ještě si tím lidé dle mého názoru velmi zkracují život. 
Žít se má přítomností.
Ještě nemám ani všechny dárky ke všem narozeninám, v říjnu se u nás slaví troje a v listopadu dvoje, a už mi připomínají vánoce. 

Nechápu proč. Myslím si totiž, že je tahle předčasná reklama perly sviním. 
Ale já nejsem standardní vzorek spotřebitele, na reklamu koukám pořád z marketingového hlediska, i když marketing už dávno nedělám. 
Možná ale na někoho to působí a začne zuřivě nakupovat ...

Na mě to teda vůbec nepůsobí a ani mě to nestresuje. Na vánoce vůbec nemyslím. Jen bych odsunula vánoční reklamy rozhodně až na listopad, kdy už na vás může trochu dýchat atmosféra. Když je to dřív, jakoby se kouzlo očekávání vytrácelo.

Venku ještě svítí slunce, zahrada vypadá jako letní a už zvoní rolničky.

No nic s tím nenadělám, ale kritizovat můžu, ne?

Skoro všechny dárky k narozeninám mám nakoupeny a některé už jsou na cestě.

Dnes jsem vám chtěla ukázat dárek, který jsem koupila mojí mamce. 
Má narozeniny v říjnu.

Takovou práci obdivuju. Moje éra háčkování, pletení a šití skončila s dětstvím mých dětí. Nakonec tohle jsem neuměla ani tenkrát. Když byly děti malé, měla jsem pět let vlastní butik, abych měla čas se jim věnovat. 
Takže kromě tvorby pro rodinu, jsem šila a pletla i do krámu. 
Tehdy mě to hodně bavilo, vymýšlela jsem velmi ojedinělé kreace na tehdejší dobu. 
Dnes už by člověk jako tenkrát těsně po revoluci nic originálního nevymyslel. Nejsem návrhář. Tenkrát se i moje výrobky úspěšně prodávaly, už jsem o tom myslím kdysi krátce na blogu psala, asi právě proto, že byly na tehdejší dobu zvláštní. Šila jsem různé dvoubarevné kostýmy a komplety, které v tehdejší šedi krásně svítily. 
Pletla jsem svetry i na zakázku s kožešinou, kůží, s krajkou, s vyplétaným stromem apod. 
Už si ani nevzpomínám. 
Tenkrát jsem vůbec nefotila a dnes je mi to trochu líto.

Dnes už málokdy něco šiju. Přiznávám, že ty noci, kdy jsem něco, když děti spaly, tvořila do krámu, mě asi poznamenaly. Už mě to fakt nebaví.

Ale o to víc obdivuji ruční práci. Tenhle kulatý ubrus, či spíše větší dečku jsem koupila opět na Fleru a stojí asi za to tady udělat malou reklamu. 
Nakupuju tam fakt ráda. 

Nejen že koupím originál, ale i mám dobrý pocit, když malé prodejce podpořím.

Dnes neměl být žádný příspěvek. Včera jsem měla v hlavě vymeteno. 
Mozek mrtvého delfína.

Spíš jsem myslela na dnešní vinobraní, projížděla program, studovala trasu historického průvodu, aby se mi povedlo zachytit dobré fotky jako vloni a psala jsem si koncept článku, který bych měla odeslat zítra brzy ráno. 
Ale padl mi pohled na dárek pro mamku a řekla jsem si, že stojí za zveřejnění.

Mějte hezkou sobotu a držte mi na dnešní akci palce. 

Těším se i osobně, například na koncert Janka Ledeckého, ale především myslím na pracovní fotky.