je to hodně barbarské

Tenhle degustační rituál jsem si představovala hodně jinak. 

Vlastně i jinak naplánovala. 

Ale měsíc už čekám, až budu moct ochutnat a sdílet s někým degustaci jedné z nejdražších káv na světě. 

Cibetkovou kávu, kterou jsem dostala k narozeninám od syna.

Můj muž v tomto není parťák. Pije rozpustné kafe a dobrou kávu moc nepozná. 

Odmítl se mnou ochutnat. Hodně lidí odrazuje získávání této kávy. 
Přece jen to projde traktem živočicha a jak můj muž říká, ber to, jak chceš, ale stejně je to trus.

S Bárou jsme si ochutnávku naplánovaly, ale nevyšlo to.

Už to vypadalo, že ji neochutnám ani do vánoc.

Dnes ráno jsem zjistila, že mi zrnková káva, a jinou než čerstvě umletou poslední léta nepiju, došla. Dnes se jede na velký nákup, páč u nás došlo skoro všechno, je to jak u snědeného krámu a kromě plného mrazáku není u nás téměř nic. Lednice zeje prázdnotou. To už se nám dlouho nestalo, ale nějak bylo spoustu jiných důležitějších záležitostí než řešení tak prozaické věci jako naplnění lednice. 

Stalo se přesně to, co jsem rozhodně odmítala.
Jo já vím, je to barbarské.

Představovala jsem si společné vychutnávání kávy ze šálku s podšálkem s někým a nakonec jsem si uvařila cibetkové kafe do ranního hrnku stejně jako každý den a piju ho sama.

Mlýnek byl čistý bez jiných zrn, tak jsem konečně mohla umlít tu cibetku.
Já bez ranní kávy být nemůžu, bez kafe mám mozek mrtvého delfína.

Nejsem žádný znalec kávy či degustátor, ale po letech, co jsem se po Paříži naučila pít jen francouzské kafe, umím rozeznat dobré a špatné. V posledních letech piju jen čerstvě umletou stoprocentní arabicu a i tam jsou velké rozdíly. Už vím, kterou značku kupovat a kde, ale stejně se někdy stane, že je třeba káva příliš hořká a moc agresivní, či se i tam občas vloudí špatné zrno.

Cibetková káva je velmi jemná, velmi chutná a není tam žádná jiná nepatřičná chuť, jen čistá chuť kávy.

I zrna jsou jiná. Normálně bývají velmi tmavé barvy, zrna skoro stejné velikosti a krásného tvaru a hodně lesklá. 

Cibetková zrna jsou každé jiného tvaru, trochu pokroucená, nejsou jednobarevná a nelesknou se.

Tohle by byla teda sázka na jistotu, jen si ho pít dennodenně nemůžu dovolit.

Přiznávám, že většinou na návštěvách kafe odmítám, protože bych ho stejně nechala nedopité.

Občas si dám presso v kavárně a kávou mě uctí jen naše tři děti, které kávu umí.

Tak slíbila jsem vám před měsícem, že napíšu, jak mi káva chutnala. 

Jen jsem si nepředstavovala, že ji budu pít z normálního hrnku u počítače v binci na pracovním stole, kde je neuklizená paleta barev, ještě plné kalíšky s vodou a štětce. 
Uklízím vždy až po rozhodnutí, že už se mi malovat nechce a já mám tento týden v plánu ještě nějaké malování.

A rozhodně tohle nebudu opakovat. Další cibetkové kafe si už doufám s někým vychutnám.

A kdyby mi nedošla káva, rozhodně by se to nestalo ani dnes.

Na druhou stranu už jsem ho chtěla ochutnat. Poprvé jsem jej pila před hodně a hodně lety, ještě v době, kdy jsem si většinou v práci dělala rozpustné kafe, tam ani jiné nemůžete. 

Tenkrát mi ale vůbec nechutnala.

Hezké ráno vám všem s jakoukoliv kávou, kterou máte rádi.