ono to není dogma...?

A ono to pořekadlo, čím blbější sedlák tím větší brambory, fakt neplatí vždy.

Už jsem tady o nás, kozel zahradníkem, několikrát psala. Prozradila jsem i to, jak jsme zalévali dva měsíce plevel, páč jsme si mysleli, že roste to, co jsme zasadili. A kdybychom to samé neobjevili na druhé straně domu na dvoře, zalévali bychom asi dodnes.
A když už jsem zmínila ty brambory, vzpomněla jsem si na naše první bydlení a našeho souseda. Bydleli jsme tenkrát ve vile, která snad patřila kdysi Háchovi a k tomu jsme měli i díl z velké zahrady.
Jednou koukáme a soused má velký klacek či spíše kůl a kladivo. 
Do kůlu buší a snaží se udělat do tvrdé země důlky.
Co děláš? No sázím brambory...
Ale to musíš tu půdu připravit, zrýt a tak.
No to určitě, s tím se teda dělat nebudu a pokračuje dál.
Jo a ty brambory mu fakt vyrostly.
Tak dnes malá inventura naší péče nepéče.

Na úrodě třešní nemáme pražádnou zásluhu. 
V době sucha se jen zalévá ze studny a na podzim ji trochu ostříhám podle "kastrolu".
A jakou máme každý rok úrodu, většina z vás ví.

Trochu větší péči věnuji naší malé hrušni, kterou máme třetím rokem. Teda trochu větší péči, vloni jsem ji hodně ostříhala, protože měla celkem velkou úrodu a polámaly se jí pod tíhou větve.
A vypadá to, že pod mým radikálním zásahem snad nedoznala újmy.

Maliny nám odešly po šesti letech a nevíme proč, možná ta horka. Vloni jsme zasadili nové, ještě nerodily, tak se uvidíte letos. 
Už se na nich ale trochu něco směje.

A teď se konečně dostávám k záhadě, která popírá to pravidlo v úvodu. 
Vloni jsme zasadili tři truhlíky s jahodami. Rodily do podzimu celkem dost na to, že to byl první rok. O ně jsme fakt pečovali, můj muž je i zpočátku hnojil a rodily docela dlouho. 
Ale teď se podívejte, jak vypadají letos. Každý truhlík jiný. 
Jeden je krásně rozrostlý a už se začínají zelenat malé jahůdečky. 
Druhý přežil z půlky a už taky kvete. 
Ve třetím není nic, kromě plevele. A já se ptám proč. 
Stejné podmínky, stejná péče, stejný druh, vše zakoupeno u odborníků v Jahodárně Vraňany a takový rozdíl.

No budeme muset dojet pro novou sadbu.
Mějte pěkné úterý.

P.S. Jo málem bych zapomněla, Růži, díky za připomenutí a tvůj zájem. My jsme nežili ani ve strachu a ani v obavách, takže už jsem to od sebe odbouchla a zapomněla. Teprve včera jsem se dozvěděla výsledky testů. Podezření lékařky se nepotvrdilo. Testy byly negativní, jen teda nevíme, co jsme to oba měli za hrůzu. A nechci se tady rouhat, ale oba jsme si už přáli jiný výsledek. Standardně už třicet let, když něco už chytíme, trvá to jeden den a ne deset. Nás spíš potkávají jiné větší nehody.