malé vyznání

Překvapení, které nečekáte, nejvíc potěší. 
A obzvlášť, když pustíte na blogu jednu větu se smutnou zprávu, o tom, co vás potkalo a někdo začne přemýšlet, jak vás potěšit a pomoci překonat nelehké dny.
A ani vás nezná osobně, i když tady mezi námi v posledních letech vzniklo malé společenství, které se už dá nazývat přátelstvím, sice virtuálním, ale není o nic méně cenné.
Myslíme na sebe, pokud se někomu z nás něco stane, myslíme na své trápení, strasti či nemoci a přejeme si, aby bylo pro danou osobu líp. Vlastně si to s sebou neseme, aspoň já to tak mám, do běžného života, který prožíváme. Já to řeším většinou i se svým mužem, a tak se všichni kolem mě na této platformě stávají součástí našich dní. 
Ve čtvrtek mi přistálo ve schránce moc krásné překvapení vyrobené jen pro mě s cílem potěšit. 
Maruška mi ke krásné kosmetické taštičce ještě napsala krásné psaní. Když se dozvěděla na blogu, že nám odešla naše milovaná Justýnka, pořád na ni myslím..., šla hned hledat do své látkové syslírny, jak píše, kočičí látku. 
Maruško, ještě jednou moc děkuji za překvapení. Taštička je moc hezká a já ještě neměla odvahu si do ní přendat šminky. Možná vymyslím něco jiného, k čemu bude vhodná a zůstane bez poskvrnky. 
S tím líčením to asi nezaručím.

Nevím, co ještě říct na závěr? 
Jsem moc ráda za naše nezávislé společenství, které drží, aniž jsme mu dali nějakou formu, aniž jsme ho uzavřeli do nějakého klubu či něčeho podobného. Prostě vzniklo po letech samo sebou, přirozeně. Občas někdo odejde a my se dlouho pídíme po tom, jestli je v pořádku, občas se někdo přidá, což je díky výzvám, které občas někdo z nás vyhlásí, celkem často.
Nebudu už plkat. 
Prostě jsem tady s vámi moc ráda a mám vás ráda.
Těmihle slovy já moc neplýtvám, protože mají pro mě velký význam a nejsou to jen slova, ale dnes jsem nějak musela.
Mějte pěknou sobotu.