už je to dávno...

Víc než čtvrt století.
Článek Dopisy na tábor..., na který jsem včera narazila, mě přinutil k zamyšlení a vlastně nesouhlasu. No jo zase se musím k něčemu vyjádřit, ale taková jsem já, matinko.
Možná je to dnes jinak, ale já si neumím představit, že by naše děti, na tábory moc nejezdily, měly čas na školách v přírodě řešit nějaké moje úkoly, které bych jim zadávala viz článek. 
V článku je návod, jak psát dětem dopisy na tábor a čím je ozvláštnit. Já jsem tenkrát žádný návod nepotřebovala. Posílala jsem dopisy, ve kterých byly pohledy zvířat, žvýkačka či něco sladkého, co se tam vešlo. A hlavně jsem psala koresponďáky či pohledy, o kterých jsem věděla, že děti potěší a budou mít čas si to přečíst. Vždy jsem si vše nakoupila dopředu a pak posílala každý den.
V článku jsou návody na docela složité úkoly, ale pokud jsou děti v dobrém prostředí, mají o zábavu postaráno a mají sotva čas napsat, jak se mají. Dnes v době mobilů pravděpodobně děti už ani nepíší.
V úvodu je fotka korespondence našich tří dětí, kterou mám schovanou a už jsem se tady před lety i o ní zmínila. Pokud máte zájem, můžete si přečíst tady.
Nicméně pár perliček z tohoto příspěvku kopíruju jako vzpomínku. 
Když je čtu, opět mě to po letech rozněžní.

... mami, pošli mi prosím toaleťák, tady je ho málo
... mami a tati, dojeli jsme dobře, k obědu NEBYLA polévka (hurá) a druhé jídlo bylo dobré
... ahoj mami a celá rodino, pošli mi prosím víc korespondenčních lístků, nestačím odpovídat na otázky, žvejkačka byla dobrá
... ahoj mam a tati, ........ jo, ztratil jsem desetikorunu, ale ještě mám 36,10 Kčs.
Holkám jsem už koupil srdíčko jako přívěšek a gumičku.
..... Děkuji za žvejkačku, Zpočátku byla tvrdá, ale potom se jen rozplývala na jazyku :-)
....  je tu strašná zima, maj hnusný jídla a už se těším domů. P.S. Vůbec se mi tu nelíbí.
...  Ahoj rodino, POŠLETE MI ZNÁMKY!!! Nevím, co mám psát (k čemu teda ty známky?), jenom když jsme včera večer nemohli usnout, tak nám naše vychovatelka přečetla Polednici a od té doby říkáme jedné babě Polednice, protože je příšerná baba, co furt nadává.

Takže za mě bych pořád preferovala jen pár slov, ve kterých bude to podstatné. Že máma na své dítě nezapomněla. 
Nebo je to dnes skutečně jinak a mámy jsou nuceny zahlcovat děti úkoly, aby se snad nenudily?
To fakt nevím, a proto mě nutnost návodů v článku překvapila.
Pokud máte někdo současnou zkušenost, budu ráda, když mi ji sdělíte. Zajímají mě i ty věci, které se mě už netýkají a řešit je nemusím.
Mějte pěkný čtvrtek. Dnes jdu na vernisáž, tak snad tady zítra bude po dlouhé době výstava.