Dnes v hlavní roli žlutá. Sice zrovna žlutou moc nemusím, ale slunečnice jsou výjimka a právě nastal čas, kdy je dostávám od mého muže do vázy každou chvíli jako překvapení.
Jsou to zbytky po sklizni a většinou jsou plané, které vyrostly z vysypaných zrníček a já je mám moc ráda. Nejsou tak obrovské, jsou mnohem menší, prostě taková malá miminka velkých slunečnic.
Nemůžu si zvyknout, že je tady skoro podzim. Přišel náhle bez nějakého upozornění a já už nebyla několik dní v bazénu, což mi chybí a budu muset zase rozpohybovat stroje v tělocvičně.
Včera u nás byla velká několikahodinová debata s kamarádkou a s mým mužem, ze které možná vzejde něco dobrého, nějaká prima změna.
Prozradím, až se to narodí.
V každém případě jsme se včera hodně nasmáli, i když to byl brainstorming, český ekvivalent slova pro to nemám, až se z nás kouřilo, ale jen tak vzniknou kreativní nápady.
Uvidíme do budoucna, zda to byl dobrý nápad, ale chuť, víra a odvaha je základ.
Dnes snad vyrazím konečně na tu výstavu, ze které včera sešlo.
Teď, co jsem na kočičí mateřské, si připadám trochu jako v době přísné karantény.
Za poslední dva týdny jsem opustila náš dům jen třikrát a z toho jednou to byla manikúra, jednou veterina a jednou pohřeb.
Sára ale už pochopila, že se vracíme domů a není tady po návratu smutná kulička jako poprvé, která neví, co se to děje. Dávno jsem zapomněla, jaké to je mít doma drobečka, který teprve poznává svět, děsí se nových zvuků, utíká domů, když projede kolem auto. Ale při slovech to nic není, nic se neděje, se už uklidní a mě neustále překvapuje, že rozumí stejně jako Justýnka.
Jediná jistota jsem zatím jen já, tak se to znovu učím a pomáhám Sáře vyznat se v tom novém světě.
Už začíná akceptovat a rozumět i mému muži, tak už na to nejsem úplně sama.
Včera se mnou Sára několik hodin nemluvila. Pořád dělám nějaké změny. Přemístění její toalety na naši toaletu akceptovala celkem lehce, akorát že teď nejsem sama ani tady, opět. Musí se mnou a vleze si solidárně na svůj záchůdek a aniž tam vůbec něco "vytvoří", odchází se mnou.
Přežili jsme i přemístění mističek z našeho provizorního obývákového bydlení do kuchyně.
Ovšem včera po víc než dvou týdnech jsem zlikvidovala v obýváku i spaní, složila pohovku a odklidila přikrývky. Už mi v tom bránila při akci, a pak nevkročila do obýváku celý zbytek dne. Nepřišla se pomazlit, nechtěla uspat a já ji hledala po celém domě.
Spala nahoře, sice ne v naší ložnici, ale v ložnici pro hosty, ale už jsme blízko. Nakonec jsem šla spát k ní, ježíš, já už fakt nemohla spát na té pohovce v obýváku, ráno jsem nemohla ani chodit, s tím mám problém normálně, ale tohle bylo o dost horší.
Pomazlit se mnou šla až uprostřed noci, takže mi konečně odpustila.
Dnes ráno je konečně zase v obýváku na pohovce na dece a kouká na písně z Očka. To je náš každodenní ranní rituál. Ulevilo se mi.
Britky vám dokáží dát najevo, že jste je zklamali, že jste narušili stabilitu života, to už jsem poznala u Justýnky. Jsou to prostě dámy.
V ordinaci se shodli na tom, že za rok bude Sára dáma, ale já myslím, že už dáma je.
Ježíš, já jsem se rozepsala. Už ani název neodpovídá mému záměru, páč to vlastně mělo být jen o slunečnicích. Nějak se mi to zvrtlo.
Tak konec a mějte pěkný den.
P.S. Hurá! Je mi odpuštěno. Sára při hudebním kanálu usnula na pohovce.
Jsou to zbytky po sklizni a většinou jsou plané, které vyrostly z vysypaných zrníček a já je mám moc ráda. Nejsou tak obrovské, jsou mnohem menší, prostě taková malá miminka velkých slunečnic.
Nemůžu si zvyknout, že je tady skoro podzim. Přišel náhle bez nějakého upozornění a já už nebyla několik dní v bazénu, což mi chybí a budu muset zase rozpohybovat stroje v tělocvičně.
Včera u nás byla velká několikahodinová debata s kamarádkou a s mým mužem, ze které možná vzejde něco dobrého, nějaká prima změna.
Prozradím, až se to narodí.
V každém případě jsme se včera hodně nasmáli, i když to byl brainstorming, český ekvivalent slova pro to nemám, až se z nás kouřilo, ale jen tak vzniknou kreativní nápady.
Uvidíme do budoucna, zda to byl dobrý nápad, ale chuť, víra a odvaha je základ.
Dnes snad vyrazím konečně na tu výstavu, ze které včera sešlo.
Teď, co jsem na kočičí mateřské, si připadám trochu jako v době přísné karantény.
Za poslední dva týdny jsem opustila náš dům jen třikrát a z toho jednou to byla manikúra, jednou veterina a jednou pohřeb.
Sára ale už pochopila, že se vracíme domů a není tady po návratu smutná kulička jako poprvé, která neví, co se to děje. Dávno jsem zapomněla, jaké to je mít doma drobečka, který teprve poznává svět, děsí se nových zvuků, utíká domů, když projede kolem auto. Ale při slovech to nic není, nic se neděje, se už uklidní a mě neustále překvapuje, že rozumí stejně jako Justýnka.
Jediná jistota jsem zatím jen já, tak se to znovu učím a pomáhám Sáře vyznat se v tom novém světě.
Už začíná akceptovat a rozumět i mému muži, tak už na to nejsem úplně sama.
Včera se mnou Sára několik hodin nemluvila. Pořád dělám nějaké změny. Přemístění její toalety na naši toaletu akceptovala celkem lehce, akorát že teď nejsem sama ani tady, opět. Musí se mnou a vleze si solidárně na svůj záchůdek a aniž tam vůbec něco "vytvoří", odchází se mnou.
Přežili jsme i přemístění mističek z našeho provizorního obývákového bydlení do kuchyně.
Ovšem včera po víc než dvou týdnech jsem zlikvidovala v obýváku i spaní, složila pohovku a odklidila přikrývky. Už mi v tom bránila při akci, a pak nevkročila do obýváku celý zbytek dne. Nepřišla se pomazlit, nechtěla uspat a já ji hledala po celém domě.
Spala nahoře, sice ne v naší ložnici, ale v ložnici pro hosty, ale už jsme blízko. Nakonec jsem šla spát k ní, ježíš, já už fakt nemohla spát na té pohovce v obýváku, ráno jsem nemohla ani chodit, s tím mám problém normálně, ale tohle bylo o dost horší.
Pomazlit se mnou šla až uprostřed noci, takže mi konečně odpustila.
Dnes ráno je konečně zase v obýváku na pohovce na dece a kouká na písně z Očka. To je náš každodenní ranní rituál. Ulevilo se mi.
Britky vám dokáží dát najevo, že jste je zklamali, že jste narušili stabilitu života, to už jsem poznala u Justýnky. Jsou to prostě dámy.
V ordinaci se shodli na tom, že za rok bude Sára dáma, ale já myslím, že už dáma je.
Ježíš, já jsem se rozepsala. Už ani název neodpovídá mému záměru, páč to vlastně mělo být jen o slunečnicích. Nějak se mi to zvrtlo.
Tak konec a mějte pěkný den.
P.S. Hurá! Je mi odpuštěno. Sára při hudebním kanálu usnula na pohovce.
Teda chtěla jsem napsat, kolik těch slunečnic máš, a teď koukám, že se odráží v zrcadle😉. Ale jsou krásné. Pro brainstorming by asi šlo použít porada, i když to nemá ten náboj. Pěkný nástup podzimu Ti přeju. J.
OdpovědětVymazatJaruško, ono je jich hodně i bez zrcadla. Můj muž mě zásobuje a k mým 60. narozeninám jsem jich dostala skutečně v říjnu 60 a musely být v kýblu. No porada to není, páč ta teprve po té následuje. Spíš to je debata kreativců a o nápadech pak rozhoduje právě porada, na které ti kreativci ani nejsou. Měj pěkný den.
VymazatMarti, nedivím se, že máš ráda slunečnice, jsou to sluníčka. A takové sluníčko je i Sára, která vám přinesla radost do života po odchodu Justýnky. Ráda si o ni čtu, jak se spolu sžíváte. Jen je mi trochu líto, že nemůžu mít takovou kamarádku. Dvakrát jsem se potkala s Mickou, kočičkou našich mladých. Je to malý divoch a Verunce se to líbí. Bohužel mi zase teklo z nosu, alergii mám na podzim horší a kočička to jen podpořila. Tak půjdu pohladit Poldíka, bude čekat nějakou dobrotu.
OdpovědětVymazatMěj pěkný den.
Růži, no není to pořád jen sluníčko, ale chytrá opička. Včera jsme chtěli odjet na výstavu a já Sáře povídám, že za chvíli přijdeme stejně jako Justýnce. Nicméně ten čertík to pochopil po svém: no jistě, já tu zas budu sama. Prošmekla se rychle ven a my ji, jindy poslušnou, naháněli půl hodiny po zahradě a sundávali ze stromu, který dosud ještě neobjevila a byl to teda celkem horor. Myslela jsem, že ani neodjedeme. V té chvíli jsem si přála, aby byla hloupější :-) Měj pěknou sobotu.
VymazatSlunečnice jsou nádherné. Příběh se Sárou se mi líbí. Ona už se umí i naštvat...no to je pěkné. Zvyká si a zvykne si i na průběžné změny, které jsou nutné. Bude zase jako v ráji...Mějte krásný a pohodový víkend celá rodinka včetně kočičího miminka.
OdpovědětVymazatJaruško, ono se o Sáře dobře čte, viď, ale někdy bych si přála, aby byla míň divoká, ale ono to nebude trvat dlouho a bude se nám po tom stýskat. Měj pěknou sobotu.
VymazatByly doby, kdy jsem měla slunečnice vyseté na celém velkém záhonu. V různých barvách i velikostech. Dcera je miluje a tak vždycky když měla narozeniny, nechávala jsem jí z těch našich uvázat narozeninovou kytici. Už bych si zas mohla konečně příští rok někam semínka naházet...
OdpovědětVymazatVendy, my jsme neměli slunečnice nikdy, na žádné naší zahradě. A teď bychom je ani neměli kam dát, páč zahrada není tak velká. Těším se příští rok na tvoje slunečnice.
VymazatRáda čtu o tvé kočičce, roste z ní zajímavá společnice.
OdpovědětVymazatSlunečnice se mi vždy líbily.Pěkný příspěvek. A za rok nám Vendy ukáže pole slunečnic. Máme se nač těšit. pa Jiřina z N.
Jiřinko, jako by fakt navázala na Justýnku, jen ta už nebyla tak divoká. Měj pěknou sobotu.
VymazatJá bych tak chtěla cítit to samé, ale když mi Míša ráno ve tři přijde packou cvrnkat do nosu a já ve čtyři vstávám, mám ty pocity takové odlišné :-)
OdpovědětVymazatBritka nebritka, mám tři a každý úplně, ale úplně jiný. Co kus, to osobnost.
Já také žlutou nevyhledávám, ale slunečnice jsou krásné, takové majestátní.
Příjemný víkend.
Blondýnko, no já nemusím vstávat, ale stejně nespím a po té čtvrté vstávám také. Ale samozřejmě nemusím jako ty. Měj pěknou sobotu.
VymazatTo tvoje vyprávění o Sáře je moc fajn. Já jsem spíš pejskař, ale čtení o tvé kočičandě je příjemné :) A slunečnice nádherné! Nám se tu pravidelně taky objeví na zahradě, pod krmitkem. Vypadlé semínko se zasnaží a paráda je na světě :)
OdpovědětVymazatMarti, měj prima dny, Petra
Péti, my jsme to po Justýnce měli vyvážené, v našich životech byli dva psy a dvě kočky. O pejskovi jsme uvažovali taky, ale při našich odchodech z domu by to byl chudák, páč člověka víc potřebuje. Měj pohodovou sobotu.
VymazatMarti, ráda si čtu tvé koičí vyprávění!
OdpovědětVymazatA slunečnice - to je velká krása stát u rozkvetlého pole...
Hezký večer, Helena
Helenko, díky a měj pěkný víkend.
VymazatSlunečnice prostě září a jsou krásné venku, ale i ve váze.
OdpovědětVymazatJe vidět, že to vaše kočičí mimino už je prostě u vás doma.
Hezké ráno a příjemný celý den, Marti !
Hanka
Hani, no právě, je u nás doma víc než my. Tedy prozatím, ono se to usadí. I tobě dobré ráno a pohodovou sobotu.
VymazatMarti, ty slunečnice jsou krásné. My jich měli pár na chalupě, ale nejlíp kvettly nějak v době, kdy jsme tam zrovna nebyli, my už je zastihli odkvétající.
OdpovědětVymazatHezký den