videokonference

tedy malé rodinné a já jsem šťastná, že se můžeme setkávat tímto způsobem, když už ne osobně. Jistě telefonujeme si všichni často, ale to není stejné jako se vidět. Naše sobotní konference už jsou pravidlem. 

Tedy včera bylo pondělí, i když jsem si pořád myslela, že je sobota. Pondělní video rozhovory byly výjimkou, páč v sobotu se ještě vyráželo na výlety za hranice a navíc mají děti tento týden prázdniny, takže není ani online škola. Jo a byla s námi včera i chobotnice...

Včera jsem si poprvé vzala foťák, protože je nutné zdokumentovat, co, jak doufám, bude snad brzy historie. Takže děti, pozor, bude se fotit. Na těch prvních fotkách je to vidět. Kření se na povel. 

Videokonference mají svoje pravidla. 

Nejdřív si povídám s dětmi o víkendových výletech a o tom co dnes dělají. 

Babi, do toho bludiště musíme jít někdy spolu, jo? 

Než stačím souhlasit, zarazí nás Tereza. 

Loly, vždyť je to lezení po skalách, to babička nemůže.

Naše zhruba hodinová konverzace je rozložená do dvou dílů. Nejdřív děti a pak dcera. Pokaždé na nás zamává Tomáš, náš zeť a včera, když se sklonil k počítači, aby pozdravil a zamával, Tereza povídá: 

jo, dnes Tomáš nastoupil do nové práce. Ale žádná změna, snad jen, že má triko s límečkem, kancelář (homeoffice) je stejná, jen se připojuje jinam. Popřeju mu hodně štěstí a všichni se tomu smějeme. Životní změny teď prožíváme z domova.

A pak už si povídáme samy dvě ženské.

V sobotu ráno se podívám na mobil a povídám ještě v posteli Alanovi: tak ti zavřeli školku, vypráví mi Tereza. 

Alánkova odpověď mě rozesměje: to je dobře, aspoň si odpočinu😂

Nutno podotknout, že do školky chodí rád. Do školky chodit nemusel, ale sám přemluvil mámu, že tam chce za Lolou. Jsem ráda za tyto technické vymoženosti. 

Ta hodinka povídání je příjemná změna. Tak zase v sobotu.

Mějte pohodové úterý. 

Prý dnes budeme instalovat aspoň jedny nové dveře, které jsme koupili. 

Těším se na tu změnu.