tajemství odhaleno

Dnes brzké ranní focení v zahradě se Sárou, ale Sáru na fotkách teda nemám. 

Třešeň už téměř odkvetla, ale včelky bych spočítala na prstech jedné ruky. Teď nám zpestřuje svojí krásou každý den hrušeň. Je malinká, ale v posledních letech urodí až dvě kila hrušek, možná víc, jen odhaduju, a dobrých. 

No uvidíme letos.

A teď k tomu tajemství. Pachatel je odhalen, ale dnes se mi ho nepodařilo vyfotit.

Jasně, že je to Sára. Dnes brzy ráno lítá kolem mě jako splašená, letí ke každému objektu, který fotím, ale hned přelítne rychlostí světla přes celou zahradu. Tak dnes bez ní.

Keramickou sovu máme na naší zahradě několik let a krásně stojí u lampy. Poslední týden jsme překvapení, proč se pořád válí na zemi, když doteď spořádaně stála. Každý den ji můj muž opět postaví a zkontroluje. Není poškozená, nicméně druhý den se opět válí po zemi k našemu údivu.

Včera brzo ráno ještě ve tmě jsem to tajemství kácející se sovy odhalila. Škoda, že jsem nezachytila, protože jen tak popsat se to nedá. 

Koukám, kde je Sára, protože hned ráno musí na zahradu a já s ní. Vidím, jak si stoupá na dekorativní koule a ožižlává trávu, což dělá celkem běžně. Najednou vidím, jak se postaví před sovu. Zvedne jednu přední tlapku a velmi pomalu a elegantně strčí jednou do sovy a ta spadne. Nestačím jí ani vynadat, protože se do ještě nezrozeného rána řehtám nahlas. Není pochyb, že pachatel měl toto v úmyslu, není to náhoda a dělá to poslední týden pravděpodobně každý den. 

A viditelně má z toho radost. To bylo vidět i v té tmě. Můj muž, když mu sdělím tajemství, ježíš, tak ji musíme někam přestěhovat, než ji rozbije. 

Sára evidentně sděluje, toto území je jen moje, tady vládnu já.

Zahrada je prostě jen moje!!!

A tady je corpus delicti, zbytek mi budete muset věřit.

Tady je odkvétající třešeň. Můj muž včera řekl, že po odkvětu tam normálně už jsou vidět mrňavé zelené třešničky. Letos teda nic nevidím.

A všude přítomné tulipány i na místech, kde nikdy v minulých letech nebyly. 

V trávě tak vysoké, že připomíná neposečenou louku. Dnes se prý bude sekat zbytek zahrady. 

Včera jsme se ale shodli na tom, že se nám divoká zahrada s vysokou trávou líbí. Jen Sára, když si lehne, není v ní vidět a když volám, kde je, tak udiveně a někdy naštvaně vystrčí hlavičku: jako tady, ty mě nevidíš nebo co??!!

No žijeme u své kočky.

A rádi.

Mějte pěknou sobotu a vlastně celý víkend.