ještě trochu barev

Dnes malá ranní revize ze včera s doprovodem, který jsem tentokrát nestihla vyfotit, páč Sára běhala kolem mě a nepostála ani chvíli. 

Už toho hodně odkvetlo, něco proto, že už se naplnil čas a kvetlo to v nádobách už několik měsíců, a něco proto, že v posledních týdnech zahradu zanedbáváme víc než obvykle z nedostatku času a věnování se jiným důležitějším aktivitám.

Ale náš dominantní růžový keř začíná opět kvést, v což jsem po razantním zásahu mého muže už nedoufala. 

Slyšel, jak říkám, že musím ostříhat uschlé květy, ale než jsem se k tomu dostala, vzal to hopem k mému zděšení. Chtěl mi pomoct.

Já se patlám s každým poupátkem, každému se vyhýbám a vzhledem k tomu, že keř hodně kvete, je to práce na několik hodin vybrat jen uschlé části. 

No můj muž se s tím nepáral a vzal to všechno najednou a dohola. Nezbylo jediné malé poupátko!

Když jsem viděla výsledek, jen jsem zvolala: panebože, ty vole, to už letos nepokvete!

A jak jsem to měl udělat? No jako já, hrát si s každým poupátkem.

No ale to je práce na několik hodin.

No právě, proto jsem se k tomu ještě nedostala.

No neměla jsem pravdu. Znovu rozkvétá, sice ještě ne celý jako jindy, ale ke kochání už to je.

Na tomto keři kvete jen jedna růže, ale jsou tam ještě poupata. Práce s tímhle keřem je nesrovnatelná s tím velkým plným drobných růží. Tady stačí na očistu několik minut. A už raději nevzdychám, že i další keře růží potřebují péči. Udělám si to raději sama.

A tady ještě trochu barev ze zahrady, dokud ještě jsou. Nasbírat do zásoby.

Mějte pěkný den.