přišel k nám bílý kůň

a zalehl nám celou zahradu. Včera napadl sníh i u nás. Ty úvodní fotky jsou foceny před chvílí ještě ve tmě. Není to nic moc, ale mně se chtělo zachytit tu atmosféru i nedokonale.

Všude už dávno bylo bílo, jen u nás ani vločka. Sára si sníh z loňska nepamatovala, tak měla vykulené oči a neustále běhala domů a ven. Pak běhala po zahradě jako šílená a nakonec ji sníh neodradil a šla na svoji pravidelnou ranní procházku po okolí. 

Vzpomněla jsem si na její první sníh vloni, když byla ještě malé koťátko. Oklepávala si pacičku od sněhu, aby ji opět do sněhu vložila. Pak si oklepávala stejným způsobem další tři a tak pořád dokola. Rozesmálo nás ta marnost jejího počínání.

Tak a já se mohu přidat se svým příspěvkem k výzvě Jiřinky, do které jsem se ani nehlásila.

První sníh u nás.

Sněžilo u nás včera celý den, až do večera. A pokud se vám zdá, že jsem sem omylem dala stejné fotky, není to tak a poznáte to podle lampy a čepičky sněhu na ní. Lampa je nastavená automaticky na svícení, takže někde ještě svítí a někde už ne.

Dnes je sněhu víc než včera a Sára obíhá pořád okolo a nadává, protože nemůže najít cestu, kudy by mohla projít bez úhony. Kousek se odvážila a našlapovala. Pak se s nadáváním, skutečně nadává, rychle otočila a zpátky to vzala velkými přískoky jako šelma. Furt se na mě dívá jako, ať jí to vysvětlím. Ona chce jít přece na svoji pravidelnou ranní procházku. Sněžit sice přestalo, ale sněhu je celkem dost.

Nakonec se odhodlala, ale po půl hodině už je zpátky a potřásajíc hlavičkou mi hlásí, že je tam zima. 

A já odpovídám, já jsem ti to říkala.

No, zahradu jsme na zimu nestihli vůbec letos připravit, tak ji teď přikryl milosrdný sníh. Na jednu stranu mi ten rest vadí, na druhou stranu to dokazuje, že máme tolik jiných činností a zážitků, že některé věci prostě odsouváme.

Mějte pohodovou druhou adventní neděli.