nezapomeň foťák!

Nikdy ho nezapomínám. To mi připomněla dcera před včerejší cestou do Prahy: ať si můžeš vyfotit další přírůstky do rodiny. 

Alan a Lola mají králíčky, které si koupily za peníze k Vánocům od prababičky. Malá rodinná zoo se rozrostla a já jsem až doma zjistila, že jsem zapomněla pozdravit křečky. Ale v hlavní roli byli hlavně králíčci. Odešla totiž holčička morče Popelka a k morčecím holkám mám vřelý vztah vzhledem k tomu, že několikrát byly u nás na prázdninám, takže i mě to trochu zasáhlo. 

A jak to v téhle rodině bývá, odejde jeden mazlíček a přijdou dva noví. Takže první byli Elza a Hugo, ty už znáte, jsou na fotkách, pak byly holky morčata, teď už jsou jen dvě, jednoho křečka, který odešel, nahradili dva noví, pak spoustu rybiček a já nevím, co ještě. No říkám, malá rodinná zoo. Tak než to všechno obejdu a pozdravím, tak to trochu trvá a neustále slyším: 

babi, kde máš foťák? já ti ho přinesu...

Včera jsem si pár hodin s dětmi hodně užila. Tak pár fotografií. 

Díky za vaše přání v komentářích, vyšetření včera dopadlo dobře, budu se rouhat, ale po 25 letech pravidelné prevence většinou už ani nic jiného nečekám. 

Tak dnes obrazem, abych se ještě chvíli potěšila těmi chvílemi, na které mám paradoxně v mém seniorském věku čím dál míň času a děti školou povinné vlastně taky.

Mějte pohodový den.

Tady je Elza a Hugo. Hugo z počátku dělal, že mě nevidí stejně jako někdy Sára. Vůbec nereagoval na volání, naopak se ještě otočil. Se zvířátky si člověk užije legraci. Na fotkách je vidět, jak mě po očku sleduje.

Znáte tenhle lapač slunce? Já jsem to neznala a moc se mi to líbí. Když zasvítí slunce na lapač, světlo se prostřednictvím skla rozloží na spektrum barev. Až přijdu na to, kam ho zavěsit, možná si ho koupím taky.

Byli jsme i chvíli venku, i když foukal velký vítr. Malý ráj, který mají děti na velké zahradě, už jsem tady představovala.

A na závěr. Lola maluje. Jak jinak než krásné kočky.