když je vše jinak...

aneb chceš-li boha rozesmát, řekni mu své plány... 

Včera jsem po víc než týdnu vytáhla paty z domu, protože je mi konečně dobře. Jela jsem do Mělníka dělat rozhovor, správně bych měla říct na Mělník, jinak se to tady neříká, ale já jsem si nezvykla, a těšila jsem se, že si nafotím zase nějaké detaily z města, která mě zaujmou a které i potřebuju.

Ovšem plány jsou na nic, když prší. 

Ne že by byl prudký déšť, ale v tom dešti mě nějak nic nezaujalo. Takže jsem neudělala ani jednu fotku. Těšila jsem se na to i z toho důvodu, že moje fotky jsou inspirací pro moje malování.

Když jsme se vraceli, zajeli jsme na druhý břeh Labe, odkud jsem před pár lety fotila přes řeku zámek Mělník a fotky jsou to povedené. Myslela jsem si, že si udělám nějaké aktuální, navíc v zimě, takže možná bude i líp vidět. No buď jsme si nepamatovali, kudy jsme tam jeli, což jsem tvrdila od začátku, nebo se místo pod mostem hodně změnilo. Břeh byl zarostlý, neviděla jsem ani řeku natož zámek. Rozhodně to na fotky nebylo. 

A myslím si, že za a) bylo správně. I můj muž si vzpomněl, že to bylo asi nejspíš minule v Hořínském parku, odkud jsem zámek fotila. Dávám sem pár fotek tedy, které se mi povedly minule, ať je na co se podívat. Na blogu už ale byly.

Když jsem otevřela vrata na zahradu, už přestalo pršet a já udělala své obvyklé fotky po dešti. 

Na krmítka létaly sýkorky a vrabci, a tak jsem si na chvíli sedla s foťákem a číhala, že se mi třeba povede nějaké vyfotit. No co myslíte? V tu chvíli bylo ticho a klid.

Tak pár kapek ze včerejšího odpoledne. Dnes už neprší.

Mějte pohodový den.