jak jsme krmili klokánky, pštrosy i kozy

Děti chtěly jet v pátek do History parku, kde jsem byli vloni a moc si to tam užily. Po telefonátu jsem zjistila, že ještě neotevřeli, tak jsem začala řešit, kam půjdeme. Babi, tak do muzea. Tentokrát tam není žádná výstava, která by vás zajímala a ta jedna výkresy dětí je málo.

Pak mě napadl Zoopark Zelčín, kam jezdíme často, ale teď jsme tam dva roky nebyli. A před dvěma lety začali zoopark rozšiřovat, tak tam bude určitě něco nového. Na stránkách zjistím, že mají malá jehňátka, což pro děti, které bydlí na konci Prahy kousek od lesa a v sousedství mají louku plnou malých ubečených jehňátek není tak zajímavá, ale zjišťuji, že se narodili malí klokánci. A také zjišťuji, že poskytli pomoc uprchlíkům. Tyto osobní reportáže s lidmi mám moc ráda, to je pro mě pravá novinařina, ne psaní článků jen od stolu.

Tak tam pro jistotu volám, mají otevřeno, berou karty jako vždy, klokánka miminko možná děti uvidí, pokud budou mít štěstí, ještě nevaříme, ale v bufetu si můžete dát hamburgera či panini a ano, můžete si popovídat s kolegou. 

O reportáži, která teprve vzniká, tady píšu záměrně.

Děti se s dědou rozeběhnou po velkém prostoru za zvířátky a já si mezitím povídám. Začínají u koziček a kvůli focení také končí u koziček.

A já na konci rozhovoru dostanu nečekanou nabídku.

Ať máte pěkné fotky, vydržte, zavolám kolegyni a ta vás vezme přímo do výběhu s klokánky.

Děti tedy zažijí něco, co by normálně nezažily. Jednomu miminku vidíme celou hlavičku a druhé vytahuje nožičky.

Babi, kdyby jsi nebyla novinářka, tak klokánky krmit nemůžeme...

Víte, že se ke klokánkům musí opatrně, když mají miminko v kapse? Když se polekají, vyhodí miminko z vaku, utečou a miminko už nikdy znovu nepřijmou. Poučené děti si dávají pozor a po seznámení jeden klokánek jí z ruky. Z ruky se nechá nakrmit i pštros a emu, který vám drze kouká do obličeje na pár centimetrů a kouká, kde co máte. No já měla jen foťák. A všechno nestíhám. Děti se odváží krmit pštrosa přímo z ruky, ale koukám, že jsem zachytit nestihla.

O krmení drzých koz ani nehovořím, skáčou neustále na mého muže a ten mi hlásí na konci, že si to moc užil a bavilo jej to a ani nevadí naprosto zaprasené džíny. 

Krásný kontaktní zoopark je rozlohou největší v Čechách, kde se nechají hladit i slepice, v dálce běhají ovce s jehňátky a lama. V dalším výběhu jsou koně a krávy, no všechno se mi nepovedlo vyfotit, i tak mám fotek mraky a tentokrát jich bude pravděpodobně na blogu víc než u článku.

A závěr.

Lola den krásně shrnula: babi, víš, že jsem teď ráda, že bylo v history parku zavřeno. Tady to bylo báječné. 

Odcházíme po několika hodinách, až děti samy už chtějí.

Dnes je náš poslední prázdninový den a děti už odjíždějí. Bylo to úžasné jako vždy a vlastně mi připadá, že uběhlo mnohem víc dní než ve skutečnosti. To dělají ty zážitky.

Mějte pohodovou sobotu.