místo za humny

už jsem jej fotila i malovala. 

Kolem Baraby jezdíme často na Mělník, ale nikdy není čas se zastavit, Vlastně nejvíc zanedbávám místa, která mám přímo u nosu. Pravděpodobně kdybych pracovně nenavštěvovala různá místa a nefotila i taková, kam se člověk běžně nedostane, měla bych pravděpodobně v osobním životě více nadšení pro zážitky. 

Když jedeme tam, není čas, když jedeme zpátky po nějaké reportáži, už se mi do focení nechce, jsem unavená nebo prší či mám slabou baterku ve foťáku. 

Přitom je toto krásné místo za humny, ale tak to bývá. Pokud mám zrovna volno, přiznám se, že jsem ráda doma a nikam se mi nechce, byť je to kousek. Ono je vlastně jedno, jak daleko to je. Stejně se musíte nějak vypravit, nevyjedete jen tak z domu. 

V pátek jsme jela z kláštera, kde jsem si povídala s panem ředitelem, už jsem tady o tomto krásném místě nedávno psala a mohli jste nakouknout i na výstavu, a dělala obhlídku další rekonstrukce a vracela jsem se hodně unavená. 

A můj muž povídá jako pokaždé: takže dnes si Barabu zase nevyfotíš. 

A aniž se ptá, přijede s autem co nejblíže.

Udělám aspoň pár fotek. 

Problém je, že je to fakt kousek od našeho domu, o něco víc než kilometr, tak si vždycky řeknete, podívám se blíž až příště.

Tak dnes jen kousek a zase snad někdy příště.

Mějte pohodovou neděli. Já jsem dnes sice doma, ale musím psát a přepisovat z diktafonu, co jsem nasbírala za pátek a sobotu. Tak hurá na to!