(ne)vážně

Malé zprávičky z posledních dnů. Nabité dny mám většinou pořád, nežiju a nikdy jsem nežila úplně klidným životem a ráda. Tentokrát jsou mé zážitky či dojmy na osobní bázi. Nedávám sem zprávy podle důležitosti, ale tak jak mě potkaly.

Alánek je na škole v přírodě a ve středu mi posílala Tereza fotku koresponďáku, který poslal domů, a přiložila k tomu plačící smajlíky. Bylo tam jen, že se mu stýská a moc se na všechny těší.

Nám do schránky přistála za pár hodin podobná zpráva, jen jsem tam měla něco pozitivnějšího a měla jsem taky trochu slzy v očích...

Tereza mi vysvětlila, že ten namalovaný dráček je z ponožky a vyráběl jej Alan na školu v přírodě, byl to úkol pro všechny děti a dráček bude hrát roli v nějaké hře.

Tereza: mami, aspoň napsal, že je mu tam dobře a ještě ti namaloval krásné růžičky.

Před časem tady na blogu byly moje netřesky, která mám tři roky možná i víc v krásných plecháčcích, které bohužel už odcházejí, rezaví a některé s dírami už jsem musela vyhodit. Do zahrady je vysazovat nechci, pořád je to zahrada i na hraní a opět někdo ukopl letos nově zasazenou růži. Říkala jsem, že tam být nemá...

Pořád chci, aby tam byl prostor na hraní. Hledala jsem tedy něco, do čeho dám ty netřesky, tedy přesadím. Trvalo mi možná měsíc, než jsem tento týden narazila na mísy na nožičkách, sice z plastu, ale je v tom 40% dřeva a má to vonět po kávě a trochu voní. 

Objevila jsem tento týden, objednala, zaplatila a včera dorazilo rychlostí světla. 

Mám radost. Musíme koupit hlínu a myslím, že to netřeskům bude v této míse, jak tomu říkají, slušet. 

Fotím u našeho keře s malými růžičkami, který už celý najednou a rychle rozkvetl a je to jako planeta růží.

Tak ať dnes máme den plný malých či velkých radostí.

P.S. Stáni, odpovídám na včerejší komentář tady a děkuji. Přesně, už při pohledu na ten makový lán mě taky napadlo: dobrý námět na malování. A fotky to ještě umocnily.