Už druhý týden jsme doma, chytila jsem virus od mého muže. Nemám tedy žádné nové podněty kromě pohledů na naši zahradu. Sice každý den píšu pozvánky, upozornění na nové zákony, prostě každý den nové články, ale už dlouho ne nic "živého".
Musela jsem zrušit rozhovory a jiná setkání, a nepůjdu zítra ani do muzea na Den Středočeského kraje, jak jsem měla v plánu. Už je mi tedy o malinko líp, ale neměli jsme doma testy a příznaky vypadaly jako covid, tak abychom to neroznášeli. Teď už by testy jen těžko něco ukázaly.
A moc nepřemýšlím o tom, kolik práce kulím před sebou, kolik jsem toho musela odložit. Pokud mi bude dobře, chystáme se v sobotu na dušičkový jarmark, hlavně pracovně za reportáží, protože právě tyhle živé reportáže čtenáři milují, ale to už jsem tady několikrát psala. A těším se na focení.
Mému muži už je o hodně líp, ale taky dřív začal.
Dnes tedy malá úvaha, můj názor. Zítra je svátek Den vzniku samostatného Československa. Právě tento svátek je určen ze zákona, kdy jsou obchody zavřené.
Nechci moralizovat, ale získala jsem dojem, že to je jediné, co většinu lidí na tomto svátku zajímá. Zda bude zavřeno či otevřeno. Nerozumím tomu, jedná se o jeden jediný den a my jsme zvyklí už spoustu let nakupovat velké nákupy jednou týdně, takže proč bych měla být vyřízená z jednoho zavřeného dne.
Fakt tomu nerozumím, v čem je problém. Přijde mi úsměvné, jak média na internetu nabádají nakoupit si s předstihem. Abychom snad netrpěli hladem proboha...
Na druhou stranu mi vadí, že soukromým obchodům stát něco nařizuje, přijde mi to omezování svobody majitelů a nejsem si ani úplně jistá, zda všichni zaměstnanci o to vůbec stojí.
Jen objektivně, pokud já nesu veškerá rizika a odpovědnost za své podnikání, pak bych měla mít i svobodu rozhodování.
No to je jen povzdech, sama obchod nemám, takže nemám důvod bojovat, ale vždy mě rozčilovaly záležitosti týkající se porušení svobody jiných lidí.
K téhle mojí dnešní úvaze mě vlastně přimělo nakouknutí do tisku na internetu, což je můj každodenní ranní rituál. Všude na mě skáče jediné téma a to jsou zítra zavřené obchody. Pro mě téma naprosto nepodstatné.
Mějte pohodový den.
Marti, naprosto s Tebou souhlasím. Mně by nevadilo ani dva dny zavřeno,vždyť dřív to tak bylo. Nebo byla sobota jen dopoledne. Pečivo vydrží. Chléb koupíme celý a půlku dáme do mrazáku. Není problém. Mléko je trvanlivé, také vydrží, stejně tak maso v mrazáku. Koření doplňuji průběžně a vše, co nutné potřebuji vždy doplňuji včas. Vůbec takové nákupní šílenství nechápu. Lidi nakupují, jako by měl kvůli jednomu dní přijít konec světa. Vždyť i ti lidé v obchodech potřebují volno, zajet třeba na Dušičky nebo na výlet. Marti, přeji ti krásný den a hlavně ať jste oba brzy v pořádku.
OdpovědětVymazatJo,jo souhlas, taky nechápu, je to jen jeden den.
OdpovědětVymazatMěj se!
Hanka
Marti, já to též nechápu. Chodím nakupovat 1 x za týden a vyzývat lidi, aby si nakoupili do zásoby...., to je snad vyvolávání paniky, protože už asi nikdy neotevřeme nebo nebudeme mít co prodávat? A zrovna pro mne jsou některé svátky, kdy máme uzpůsobený i program, tak trošku svátečnější. Jdeme třeba do vybraného muzea nebo jedeme se podívat na nějaký starý památník, atp. Zaměstnanci v obchodech nejsou našimi otroky, nemusí nám sloužit non stop a každý den. I oni mají právo si oddechnout, jít na hřbitov rozsvítit svíčku a dát kytku předkům nebo si jen tak oddechnout a mít volný den, kdy prostě nic nemusí. Zdraví Iwka
OdpovědětVymazatMartino, především přeji tobě i tvému manželovi, abyste se brzy uzdravili, my jsme tím prošli od 4.10. a také žádná legrace.
OdpovědětVymazatZavřený obchod mě nevykolejí, hlady se prý umírá za 60 dní.
Prodavači by měli mít také možnost užít si st. svátek.
Marti, odpočívej a těším se na další blogování. Jiřina z N.
Marti, moc vám přeji rychlé uzdravení!
OdpovědětVymazatA jestli tohle je to jediné, co národ trápí…
Opatruj se, Helena
https://sincerehelena.blogspot.com/
Marti, přeju hodně zdraví! Taky jsem stonala a nemůžu se z toho stále vyplácat...Posílám pozdrav, Lenka
OdpovědětVymazat