až cukroví zavoní...

Přiznám se k něčemu, co možná někdo bude považovat za nepatřičné. Po čtyřiceti letech pečení vánočního cukroví už mě to bohužel fakt vůbec nebaví. Bavilo mě to s našimi třemi dětmi a ještě dlouho po tom, co už z domova odešly. Teď peču většinou jen dortíčky podle našeho rodinného receptu, které děti vyžadují stále, i když vloni mi prozradily, že v dětství prý chutnaly úplně jinak. 

Něco k tomu dokoupím, což letos tedy bude docela drama vzhledem k cenám, ale tradici na vánočním stole cukroví dodržuji. To je jen na úvod. Dnes vás vezmu na výstavu plnou formiček na vánoční cukroví, kterou jsem fotila minulý týden a článek vyšel právě teď ráno. Hovořila jsem i po telefonu se sběratelkou a napsala pár autentických vět, které mi sdělila. Ale protože sběratelka má největší sbírku velikonočních beránků v Čechách, dohodly jsme se na setkání. Rozhovor sem dám, až jej vytvořím a až bude zveřejněn. 

Tak pojďte na výstavu. Některé fotografie jsou lepší, některé horší. Vše bylo ve vitrínách nebo na zdi po sklem, ale snad vám to nahlédnutí i tak něco dá.

Mějte pohodový den.

Jako by zavoněla vanilka…

Marta Dušková

Kavárna Regionálního muzea Mělník je plná formiček na cukroví a vyvolává zdání vůně vanilky a vůně vánočního cukroví.

Komorní výstava formiček na cukroví ze sbírky Jaroslavy Holinové nese název Zvoneček zazvoní, cukroví zavoní a dýchá adventní atmosférou. Připomíná předvánoční čas.

Výstavu je možné shlédnout do 8. ledna 2023 a zároveň si dát v kavárně k tomu dobrou kávu a zákusek. A nahlédnout do minulosti prostřednictvím starých formiček rozhodně stojí za to.

Jaroslava Holinová sbírá formičky na cukroví asi 6-7 let. Prvním impulzem ke sbírání formiček bylo vlastně hledání na internetu forem velikonočních beránků do další sbírky. Při hledání narazila na krásné malé formičky beránků, a to byl vlastně začátek její sbírky.

Ve vlastnictví Jaroslavy Holinové jsou i další zajímavé sbírky, ale největší je sbírka forem na pečené beránky, která je největší v České republice a je konce zapsána v České knize rekordů. Navíc získala i dvě ocenění Klubu sběratelů kuriozit.

jak se sklízí šafrán...

 

Už vím, co přesně znamená rčení "je toho jako šafránu". Šafrán je nejdražší koření světa a nikdy jsem neviděla, jak vypadá.

To se mi povedlo až v neděli. Dceru baví zahrada a všechno kolem rostlin a většina věcí je plán. Šafrán plán nebyl, jen ho objevila při jiném nákupu.

Šafrán krásně kvete a viděla jsem, jak se sklízí, už se nedivím, že je to nejdražší koření na světě. Je to docela práce, protože se sbírají jen takové malinké tyčinky uprostřed květu a je toho fakt málo. Ale jak nám překvapivě vnučka Lucka vysvětlila, používá se ho strašně málo, protože je o hodně aromatičtější než běžné koření jako tymián či saturejka. 

Tady vidíte "sklizeň" z neděle. Docela jsme se u toho nasmáli, já bych k tomu potřebovala asi pinzetu.

Tady v misce je sklizeň za několik dní.

Šafrán krásně kvete v listopadu a prosinci a je venku v květináči.

Takže v neděli byla oslava i vzdělávání.

Mějte pohodový den.

P.S. Ještě něco k adventní výzdobě. Já samozřejmě vím, že ji nemusím stihnout, ale ráda dodržuji naši letitou rodinnou adventní tradici, kdy je celá výzdoba už první adventní neděli, mám to tak ráda. A kochala jsem se celou výzdobou u dcery v Praze. No, někdy se to prostě nepodaří, ale já se tím fakt netrápím.

z neděle

Adventní výzdobu hotovou fakt nemám. V sobotu po návratu z výstav Lola a Alan udělaly část výzdoby, samy připravily adventní svícen a ozdobily girlandu na schodech, můj muž rozsvítil jedna světýlka vevnitř a jedna venku na zahradě. Budeme pokračovat tento týden, který snad bude volnější, než ten minulý. Sice ráda dodržuje tradice, ale nějak mě netrápí, že u nás bude adventní výzdoba se zpožděním, když prostě nestíháme. V sobotu jsem zpracovávala fotky z výstavy a v neděli ráno ještě psala článek, to mělo prostě přednost.

V neděli jsme s dětmi zapálili první adventní svíčku hned ráno a odjely jsme do Prahy slavit dvoje narozeniny. 

A opět jsem u dcery poznala něco nového, co neznám. Zítra vás seznámím se šafránem. 

Mějte pohodové adventní dny.

výstava obrazů a fotografií

Dnes vás zvu na výstavu, kterou jsem navštívila ve velmi nabitou středu. Tentokrát je opět po dvou měsících ve státním archivu v Mělníku. Nestihla jsem opět vernisáž, protože byla ve stejný den jako premiéra divadelního představení a já jsem před premiérou fotila v zákulisí, takže bych to nestíhala. Mám samozřejmě raději vernisáže, tam se dozvím nejvíc a mám i možnost si trochu popovídat s autorkou výstavy. V poslední době je toho tolik, že vernisáže prostě nestíhám.

Seznamte se s výtvarnicí, o které něco málo píšu v článku, který včera vyšel.

Mějte pohodovou první adventní neděli. My jedeme dnes do Prahy slavit ještě dvoje listopadové narozeniny a vánoční téma je mi zatím na hony vzdáleno. 

Adventní výzdobu máme jen částečně a převážně ji dělaly včera děti, pokračovat budeme až v týdnu. Dnes ale musím s dětmi zapálit první svíčku, což mi nezapomněly sdělit již v pátek při příjezdu.

V Galerii Archa vystavuje výtvarnice Ivana Mikušová

Marta Dušková

Ve Státním okresním archivu Mělník v Galerii Archa je k vidění od poloviny listopadu další zajímavá výstava obrazů a fotografií. Krásné obrazy a zajímavé fotografie výtvarnice Ivany Mikušové rozhodně stojí za zastavení a umožní na chvíli se zklidnit v předvánočním shonu všedních dní.

Výstavu je možné shlédnout ve Státním okresním archivu Mělník na adrese Pod Vrchem 3358 vždy v pondělí a ve středu od 8 do 17 hodin, v jiném čase pouze po telefonické dohodě na telefonu 315 622 629. Díla Ivany Mikušové je možné vidět do 23. ledna 2023 a výstava je prodejní.

Ivana Mikušová je povoláním lékařka v oboru radiologie a v současné době provádí ultrasonografická vyšetření na Mělníku, v Roudnici nad Labem a ve Štětí. Na Mělníku žije už třicet let. Již několik let navštěvuje kurzy na Výtvarném oboru ZUŠ pod vedením pedagožky Ireny Wenkeové. Ve své tvorbě se věnuje vícero výtvarným technikám a malba, kresba a fotografie se v její tvorbě skvěle doplňují. I její fotografie jsou snové a na první pohled vypadají jako obrazy.

čekání na Godota...

Ne, není to pravda, páč já jsem se dočkala. Jen se mi hodilo použít název divadelní hry Samuela Becketta, kterou asi znáte. Tam se teda nedočkali.

Ve středu jsem dělala v kavárně muzea rozhovor. Byla jsem tam hodinu a po dokončení se mi tam na mého muže, až přijede, už čekat fakt nechtělo. Mám tu kavárnu moc ráda, ale byla plná návštěvníků, ostatně jako vždy a poslouchat hluk povídání už se mi nechtělo. Na chvíli jsem se zastavila za "holkami" z muzea, pak jsem se s nimi rozloučila s tím, že dorazím v sobotu (to je dnes) na vánoční výstavu i s dětmi.

Šla jsem čekat na soukromé taxi ven. Mám ráda, když si fotím jen tak pro sebe, bez přemýšlení, jak fotky dopadnou. No úplně jedno mi to vlastně nebylo, protože k některým článkům pracovně používám fotky z Mělníku a už žádné nové nemám. Ale stejně si u takového focení odpočinu, protože je mi jedno, jak to dopadne, což samozřejmě nemohu u oficiálních akcí.

Teď ve středu byly fotky jiné, protože dominantou náměstí Míru je v současné době velký vánoční strom ostatně jako každý rok a plné parádě se zaskví dnes večer, kdy bude rozsvícen. A náměstí bude úplně jiné, plné lidí.

Tak jsem si cvakala jen tak, hledala různé objekty, ale nejvíc jsem fotila strom, takže vánoční strom tisíckrát jinak, nakonec se mi nechtělo vzdát se žádné fotky, i když některé jsou téměř stejné. 

Mějte pohodovou sobotu. My dnes jdeme s Lolou a Alanem na vánoční výstavu, vlastně na dvě, jednu velkou a jednu malou.

P.S. Ještě ke včerejším vránám. U nás jsou každý rok a překvapilo mě, že to tak není u nás všude. Tak já nemám jen vzpomínky na dětství, na park před domem plný vran.