čekání na Godota...

Ne, není to pravda, páč já jsem se dočkala. Jen se mi hodilo použít název divadelní hry Samuela Becketta, kterou asi znáte. Tam se teda nedočkali.

Ve středu jsem dělala v kavárně muzea rozhovor. Byla jsem tam hodinu a po dokončení se mi tam na mého muže, až přijede, už čekat fakt nechtělo. Mám tu kavárnu moc ráda, ale byla plná návštěvníků, ostatně jako vždy a poslouchat hluk povídání už se mi nechtělo. Na chvíli jsem se zastavila za "holkami" z muzea, pak jsem se s nimi rozloučila s tím, že dorazím v sobotu (to je dnes) na vánoční výstavu i s dětmi.

Šla jsem čekat na soukromé taxi ven. Mám ráda, když si fotím jen tak pro sebe, bez přemýšlení, jak fotky dopadnou. No úplně jedno mi to vlastně nebylo, protože k některým článkům pracovně používám fotky z Mělníku a už žádné nové nemám. Ale stejně si u takového focení odpočinu, protože je mi jedno, jak to dopadne, což samozřejmě nemohu u oficiálních akcí.

Teď ve středu byly fotky jiné, protože dominantou náměstí Míru je v současné době velký vánoční strom ostatně jako každý rok a plné parádě se zaskví dnes večer, kdy bude rozsvícen. A náměstí bude úplně jiné, plné lidí.

Tak jsem si cvakala jen tak, hledala různé objekty, ale nejvíc jsem fotila strom, takže vánoční strom tisíckrát jinak, nakonec se mi nechtělo vzdát se žádné fotky, i když některé jsou téměř stejné. 

Mějte pohodovou sobotu. My dnes jdeme s Lolou a Alanem na vánoční výstavu, vlastně na dvě, jednu velkou a jednu malou.

P.S. Ještě ke včerejším vránám. U nás jsou každý rok a překvapilo mě, že to tak není u nás všude. Tak já nemám jen vzpomínky na dětství, na park před domem plný vran.