džungle bylinek

aneb naprostý chaos.

Letos se mi tedy můj bylinný záhon trochu vymkl z ruky.

Před časem se mě ptala Lola, kdy už bude mátový sirup. 
Ještě je jí málo, tedy máty. Babi, já mám tvůj mátový sirup ráda...

No správnou dobu jsem prošvihla a teď je jí moc. 

Minulý týden jsem už sice udělala dvě lahve, ale se záhonem to ani nehnulo.

Recept, který používám už léta, a je vlastně můj, protože je složený z více nabídek z netu, najdete tady. 

Letos se v záhonku daří nejen mátě, ale i libečku, no vždyť říkám, je to jako džungle. Někde jsem tam vysadila taky pažitku a kadeřavou petrželku, tak snad tam je. Do toho se zbláznil sousední keř růží a vyrazil výhony až do těch bylin, na plotě jsou v truhlíku jahody, ke kterým se už moc nedá dostat. 

Je obrostlý okolo jako ten zámek ze Šípkové Růženky.

Jo vím, že potřebuje opravit rám mého letitého zahradního obrazu, který je venku už 13 let a ze zahradních obrazů jej považuju za nejlepší. 
Mám ho ráda, ale říkám, že trochu stagnuju, ale už se to lepší. 
Opravit potřebují všechny naše zahradní obrazy. 

Tedy jen rámy, malba pořád drží a přečkala všechny roční období bez úhony.

Kytice libečku už měsíc rozdávám a stejně roste jako blázen.

Nechcete někdo libeček?

Už ho dávám všude. Včera i na rejži, ale bylo to moc dobré.

V kuchyni moc času netrávím ani běžně, natož teď v tomto období. 

Navíc jsem trochu poslední týdny ztratila drive k životu a pracně ho hledám. Ale už se to lepší.

Samozřejmě vařím rychlovky a mému muži to takto vyhovuje, protože velký masožravec jsem já.
Gulášová polévka s masem pro ně není ekvivalent masa, za to můj muž je spokojený.

Ani včerejší oběd krůtí maso se žampiony mi nedává pocit, že jsem jedla maso.

Teď jsme měli hodně nabité týdny, takže na nějaké vyvařování ani nebyl čas. 

Občas si něco koupíme hotové anebo si necháme dovést z Dáme jídlo Bařka.cz. 

Ne nespletla jsem se. 
Bára nám minulý týden přivezla k obědu lasagne s tímto nápisem. 

Měla je fakt výborné, každá porce ve zvláštní krabičce s výše uvedeným nápisem. 

Přivezla je, protože věděla, že teď těžko hledám zápal pro věc, tak abychom neumřeli hlady.

Vůbec máme skvostné přátele kolem sebe.

Včera ráno mi volala naše rodinná přítelkyně, která se právě připravuje na bakalářské zkoušky, radostnou novinu, že cesta na půl roku do Španělska za vzděláním je potvrzena. 
Mezi řečí mi říká, já ještě před těmi zkouškami na skok přijedu a chceš borůvky?

Já si mezi učením dělám přestávky a sbírám je v nedalekém lese, tak bych ti někdy příští týden přivezla.

To víš, že chci. Panebože, připomněla si mi, že je mám vlastně předepsané. 

No moje lékařka mi to řekla teda trochu jinak: 
tohle není doktorská rada, už jsem ve věku, kdy můžu dávat babské rady, takže jezte hodně borůvky. 
Já na to úplně zapomněla.

Odpoledne trochu lituju svého spontánního výkřiku, když přes facebook přijde zpráva: 

seš doma kolem 6 hodiny? Já bych ti něco rychle přivezla, ale na tvoje dobré kafíčko nepůjdu.

Večer dostanu kilo!!! borůvek. 
Neměla jsem říkat, že je potřebuju, ale potěšilo mě to. 

A v tom zkouškovém vytížení to beru trochu jako oběť, páč sousedé nejsme, tak je to trochu jako malý výlet. Adélko, děkuju...

Dnes vyrážím za reportáží, jejíž téma není úplně pro mě přitažlivé. 

Přitažlivé téma bylo v sobotu, ale lilo a lilo, tak jsme nikam nejeli. 

Zbývá mi pro tento měsíc ještě jeden článek a akcí je pořád málo, tak jsem se rozhodla zabývat se tématem, které se mi zdá v této chvíli velmi aktuální. Reportáž z akce Burza práce.

Info přinesu jen v případě, že se dozvím něco zajímavého, co by obohatilo naše znalosti z oblasti, která úplně není moje parketa, páč já už ji nepotřebuji znát.

Ježíši, ten dnešní příspěvek je taky trochu chaos či džungle. 

O všem a o ničem.

Mějte pěkný den.