tajemství konečně prozrazeno!

O naší vášni k obrážení antiků a bazarů a podobných záležitostí, jsem již psala tady malá a velká přání a ještě v dalších příspěvcích, ale o něčem mohu konečně napsat až teď, protože od ledna až do dnešního dne jsem musela tajemství zachovat, protože můj muž samozřejmě můj blog čte. Je ještě navíc můj korepetitor a nosič zajímavých témat a dnešní příspěvek je spojen s dárkem k zítřejším narozeninám mého muže. 

Do antiku, odkud máme již harmonium, jsme v podstatě vešli dvakrát. Jednou jsme objevili harmonium a podruhé? Potřebovala jsem do antiku v lednu pracovně podepsat smlouvu a rovnou jsem hlásila mému muži, že se rozhlížet nebudeme, víš jak to dopadá? Necháme tam to, co jiný nenechá za rok či dva, to znamená tisíce, nejsme schopní si koupit něco za dvacku:-). 

Já jsem svůj slib splnila. Můj muž se nudil, když jsem řešila pracovní záležitosti, takže jen se prý rozhlédne. A už zní otázka: kolik stojí ten kulečník? Moc se mu líbí, i když je veskrze současný, žádná starožitnost. No, je to na nás moc. Nicméně můj muž celou cestu domů nehovoří o ničem jiném. Snil o něm už několik let, ale nebyl prostor. Teď nejsou peníze. To ale on ví. 

Doma začnu přemýšlet, jak bych mu splnila sen, narozeniny má až v květnu, ale nevadí. Sama na to nestačím, spojím se s dětmi. Nejdříve však volám do antiku, protože přesnou cenu nevím. Jé, to je pro mě moc drahé. Paní se ustrne, přece jen jsem již "vážený zákazník", chvíli posečkejte. Za chvíli volá a cena je o hodně přijatelnější. Děti jsou nadšené, že uděláme radost a hlavně nebudeme nic už muset vymýšlet.
Volám tedy do antiku, že to beru, ale s penězi přijedu až v pondělí, dřív se tam nedostanu. Intuice mi říká, abych paní sdělila, že je to k narozeninám, a kdyby tedy se ještě jednou přijel můj muž podívat na kulečník, než dorazím já (znám své pappenheimské :-) ), ať hlásí, že je to prodaný.
V pondělí dorazím s penězi a majitelka mi hlásí, že před pár hodinami tam byl můj muž a byl velmi zklamaný, že je kulečník prodaný. Přesto si půjčil metr a měřil. Ano, vešel by se, s povzdechnutím odešel. No, to byla klika. Ještě s paní domluvím, zda si můžu nechat kulečník v úschovně a je to...
A dnes už tady konečně je a oslava a narozeniny jsou zítra, ale už jsem za všechny dar předala, páč ten už neutajím :-) Dílo se podařilo. Můj muž je v šoku.
Já jsem ráda, že jsem konečně tajemství mohla vypustit, i když je pravda, že nás to utajování bavilo všechny. A docela jsme se i zasmáli, např. když můj vtipný syn, který měl na starosti obstarání tága, poslal odkaz s dotazem: mám koupit jedno nebo dvě? Po rozkliknutí se rozbalilo tágo bratru za 30000,- Kč :-). Nebo že tága, pokud v tělocvičně nezbude dost místa na hru, přefikneme na půl.apod. Jen mě mrzelo, že do této vtipné konverzace nemohl být zapojen můj muž. Dnes jsem mu celou půlroční story musela vyprávět..
Kulečník je zatím rozložený v naší tělocvičně a zároveň galerii a sestavení se bude konat až v den narozenin, to je zítra, až přijedou nějaký chlapy :-), páč já to nedávám. Svůj díl na akci už jsem splnila.
Zítra ještě dorazí tága a můj syn se dotazuje, zda je má zabalit. No rozhodně, stůl jsem nebalila, tak ať je co rozbalovat, a pokud možno tak, aby nebylo poznat, co to je. Fajn, zabalím ty nerozebíratelný tága, aby vypadaly jako kniha nebo míč, dí syn.
Prosím jako míč.