záhadná půda

Příliš malý prostor k focení

tady schnoucí okno v plné kráse a Justýnka hlídá barvy

Půdy mám ráda a občas se tam najde něco zajímavého. Dům, který jsme koupili před dvěma lety, je hodně velký, a tak na prozkoumání půdy došlo, až když nám na nějaké naše tvoření chyběl materiál. Špatně se tam dostává, ve druhém patře v chodbě jsou ve stropě klasicky malá dvířka a ani vysoké štafle nejsou úplně dostačující, aby se tam člověk pohodlně dostal. Já jsem moc nevyrostla, takže jen nakukuji. Časem si snad pořídíme vysouvací schody. Takže na půdě šmejdí jen můj muž.
Při první půdní návštěvě objevil velkou záhadu, kterou od té doby řešíme. No řešíme, ono to řešení nemá, je to jako ježek v kleci. Na půdě máme velké profesionální rýsovací prkno! No na tom by až tak nic zvláštního nebylo. Pátráme však, jak ho tam někdo dostal. Malá dvířka nepřicházejí v úvahu. I kdybychom odkryli střechu, pravděpodobně neprojde prkno mezi krovy. Panebože, jaký byl důvod tohoto odstavení nepotřebného kusu na naprosto nedostupné místo, proč to někdo neprodal anebo nedaroval, je to docela drahá záležitost. Takže si neustále snažíme odpovědět na otázku proč a jak? Odpověď se asi nedozvíme. Ovšem prkno bude na půdě navždy :-)
Na podzim objevil na půdě můj muž další zvláštnost. Na trámu bylo přibité toto krásné okno s barevnými skly vzdáleně připomínající vitráže. Snesl jej a dal jej na terasu. Moc se nám líbilo, ale kam s ním?
Včera při úklidu domu  mě to napadlo. Jé,  hodilo by se sem nad schody.
Hned jsem svůj objev sdělila manželovi, ale rovnou říkám, tam to ale nepůjde umístit - jsou zde točité schody, štafle tady nebudou držet a nedosáhneme tam, abychom mohli okno umístit. Mému muži se však líbilo, že jsem konečně našla uplatnění pro krásnou zbytečnou věc, takže okamžitě snesl okno z terasy na zahradu a pustili jsme se do renovace. Muž očistil celý popraskaný rám a já jsem mezitím míchala ze tří barev tu správnou, abych celkový dojem, který jsme z okna měli, zachovala. Natírali jsme společně, a protože by barva nešla vyčistit ze skla, které není hladké, některé části jsem natírala i štětečkem na oční stíny :-) Ale je to nádhera, shodli jsme se a foukali na okno, aby rychle uschlo, muselo přece na kýžené místo hned, jak jinak
Začali velké přípravy. Velké složené štafle byly postaveny na schody a šikmo opřeny o stěnu a připoutány koženým páskem od kalhot k zábradlí u schodů (můj si ví vždy rady!). Do toho volala dcera a já při telefonátu slyším ránu a výkřik. Ještě jsme nezačali a už úraz. Můj muž zapomněl něco v patře a na točitých schodech zbyl už jen velmi malinký prostor pro jakoukoliv manipulaci, natož na chůzi, takže výsledek byl naražená kostrč, ale dobrý, tak jsme pokračovaly v hovoru. Říkám dceři do telefonu, táta tady chodí a brblá, že může umřít a všem je to jedno :-).  Dcera mě rozesměje hláškou, brblá, tak to je dobrý, neumřel, pokračuj :-)
Vše je připraveno, můj muž na štaflích, okno na zahradě už uschlo a my zjišťujeme, že přesně v té výšce, kde jsou opřeny štafle by mělo okno končit, takže štafle vlastně překáží, panebože, my ho tam snad nedáme. No nic zkusíme to, jdu po schodech dolů pro to okno, aby nemusel můj muž slézat z pracně upravených štaflí a najednou to vidím. To okno musí být tady! Přinesu okno, naprosto bez problémů jej přiložíme na stěnu (samozřejmě je to místo, kam dosáhneme a nepotřebujeme žádné štafle ani žebříky). Na toto jsme čekali půl roku, ale někdy přijdeme na správná řešení čirou náhodou. Takže nejdříve úklid veškerých již nepotřebných udělátek, aby nedošlo k dalšímu úrazu a pak elegantní a nenáročné upevnění okna na zeď.
Ta námaha však stála za to. Chodili jsme se na svoje "dílo" neustále dívat do pozdní noci :-)
A já vznesu dotaz: na té půdě už nic zajímavého není? Odpověď je, no ještě můžeme něco vyrobit z toho rýsovacího prkna!!!