tři vteřiny a dost!

Při tom fofru ji fakt nestíhám vyfotit na sněhu.

To je tam a okamžitě zpátky.

Tři vteřiny a dost...

Jen zjistit, zda se něco nezměnilo.

No, nezměnilo. 

Pořád je tam zima a sníh strašně studí.

Takže předmět doličný - stopy, tedy tlapičky ve sněhu.

To jako, že opravdu chodíme trošku, ale jen maličko ven.

Jde jen po chodníku, páč tam je míň sněhu a je to rovný povrch a rychle se vrací zpět. 

Okamžitě klepe na dveře, stojí na zadních a buší přední packou...

Vidím ji, páč máme prosklené dveře, ale zachytit nestíhám.

Jakmile vidí, že už jsem konečně přišla, jde na všechny čtyři a netrpělivě čeká..

Podezírám ji, že vztekle přešlapuje a dupe pacičkou, páč otevření dveří mi trvá dlouho.

Její vchodová dvířka jsem zavřela, páč je začala používat jen na cestu ven a zpátky celá zmrzlá buší packou na dveře a to velmi urputně.

Nejdřív jsem vůbec netušila, co to je za rámus a pak jsem ji viděla.

A protože fakt se drží jen v teple u "kamen", zabírá naprosto nevhodná místa.

Asi z nedostatku jiné činnosti.

Jako koš na prádlo.

Její pohled říká: panebože, ty naděláš. 

Tak to prádlo hoď na zem.

A tak to jde několik dní.

Poslušně házím prádlo na zem a peru, až se místo uvolní.

No, bydlíme u své kočky.

Včera ovšem byl u nás viz můj minulý příspěvek, "Boží hod vánoční".

Dárky pod stromečkem se nám líbily.

Obzvlášť jeden.

Ten si zabrala.

Je to rozmazané, byla docela tma a nekvalitní foťák a fotograf amatér ble ble ble,

ale jako svědectví snad je dostačující.

Musím, ale přiznat, že toto naprosté souznění mi teď vyhovuje.

V létě ji nevidím několik hodin, ba i den a pořád ji sháním a volám.

No, teď to opravdu nehrozí.

Náš jezevec Justýna bude bušit tak urputně, že to nelze neslyšet.

No, jo!!

Už jduuuuuu!!!!

P.S.

Jo ještě si lehá na moje právě zuté apartní kozačky!

Než je stačím uklidit, už tam je.

Ale to mě trochu irituje, i když nemám to srdce ji vyhnat, ale tohle fotit fakt nebudu!

No, nicméně dnes jsem nakoupila nějaký outfit pro vnoučata v Lidlu.

No a ještě neuklidila.

Přiznávám, jsem lempl

Ale taky jsem přišla zmrzlá a tašku jen odložila...

Jen nebuším zuřivě na dveře.

Taky by mi asi nikdo neotevřel :-)

Ale pohled říká: zapomeň, že bych teď slezla.