chtěla bych vědět proč?!

Moje úvaha je dnes na vážnější téma, ale blog považuji za určitou svoji terapii, kde se vypíšu z toho, o čem zrovna přemýšlím.
Vím, že výchova dnes je možná o něco těžší než před 20-30 lety. 
Ale kritika je to nejsnadnější. 
Já uznávám pouze konstruktivní kritiku, tzn. kritizovat, když mám lepší řešení.
Nemám žádné řešení a kritizovat rozhodně nechci a ani neznám příběh.
Jen bych chtěla vědět proč.
K dnešní úvaze mě přivedlo sobotní neštěstí usmrcení dvou nezletilých holek na kolejích v našem okolí. Událost jsem měla z první ruky od mojí kamarádky Báry, redaktorky deníku, která o události psala.
Možná proto mi to nejde z hlavy už několik dní.
Již v neděli jsem si říkala, že to byl úmysl a ne nešťastná náhoda.
Dnes jsem si přečetla samozřejmě neověřené informace, že holky zřejmě hrály hru Modrá velryba.
Již jsem o této příšerné a zrůdné hře, která začala v Rusku, četla. Nechci rozebírat psychopata, který nutí děti plnit úkoly od těch snadných jako namalování modré velryby až po zničující jako pořezání vlastního těla. Poslední úkol je sebevražda.
Rozebírat zrůdu, která nutí děti pod pohrůžkami plnit úkoly až do toho konečného, nemá žádný smysl.
Zajímají mě ty děti. Co jim asi chybí?
Znovu opakuji, že výchova před lety byla samozřejmě jiná, nebylo tolik technologií, které sice obohacují náš život, ale zároveň do něj zasahují, a nebylo tedy tolik nástrah.
Ale přesto i dnes se domnívám, že bych od svých dětí informace měla.
Měli jsme nastavena pravidla, že ať provedou cokoliv, nejlepší je to říct, páč vše se dá vyřešit.
Aby nedošlo však k omylu. 
I my jsme měli problémy. Naše děti nebyly vzorné a hodné opičky, ale osobnosti, které jsme se snažili vychovat k sebevědomí a slušnosti. 
Bohužel zda se vám to podařilo, se dozvíte až za mnoho let.
Dvě z našich tří dětí se opily ještě jako nezletilé, jedno nabouralo auto ve stavu opilosti apod. 
Nutno podotknout, že za to auto jsem vlastně mohla já a moje důslednost. 
Pokud se někde v noci zdržíš, pošli sms. 
Pod vlivem alkoholu se neřídí, takže moje dítě si rozložilo spaní v autě s tím, že ráno bude pokračovat. Najednou, ježíš musím napsat mámě, aby věděla, že nepřijdu. 
Není tu signál, tak popojedu kousek dál a už to bylo. Měla jsem tenkrát trochu špatné svědomí, že v některých věcech jsem byla nekompromisní.
Při těchto extempore jsem přistavila kýbl k posteli, celou noc opilce kontrolovala a přála jim, ať je jim špatně co nejvíc :-) Potom jsem s nimi pár dní nemluvila a to byl nejvyšší trest.
Ale vždy se svěřily . Věděla jsem i to, o co jsem ani nestála.
Chtěla bych vědět, proč dnes tolik děti ukončí svůj život pod vlivem nějakého psychopata a že těch případů i v souvislosti s Modrou velrybou je spoustu.
Pochybuji, že mi někdo uspokojivě odpoví.
Jen si myslím, že důležitější než všechny technologie světa je mít čas si povídat. 
A s dětmi každý den aspoň chvíli před spaním. Sama vím, když jsem kvůli práci některý večer s dětmi vynechala, uteklo mi tolik událostí a problémů, které zrovna měly, že jsem to pak celý týden napravovala.
Dnes ráno důvěryhodnější zdroj zde nepotvrzuje Modrou velrybu, ale sebevraždu ano.
Znovu se ptám: proboha proč??!!