magnolie

Slovo magnolie mě vždycky fascinovalo.

Je pro mě velmi poetické a rostlina exotická. 

Dnes už to není až tak pravda. 

Objevuje se na českých zahradách stejně často jako tulipány či pivoňky.

Pocitově má pro mě pořád závan exotiky a něčeho velmi výjimečného. 

Vždy jsem po ní toužila, ale na naše amatérské experimentování "kozel zahradníkem" mi přišla celkem drahá.

No už ji máme třetí rok a krásně kvete. 

Tady rozhodně platí, čím blbější sedlák, tím větší brambory, v tomto případě tím krásnější magnolie.

Hledala jsem původ slova magnolie a zjistila, že rostlina patří k jedné z nejstarších na zemi. 

Předkové dnešních magnolií byli současníky dinosaurů.

Celý rod magnolie je pojmenován naprosto prozaicky po francouzském botanikovi Pierre Magnolovi, takže kouzlo slova se trochu vytrácí.

Pořád je to však slovo poetické na rozdíl od českého šácholan. 

Tak tomu teda odmítám říkat. 

Po tomto bych teda netoužila a nikdy bych si to pravděpodobně nekoupila.

Ale vedle naší královny, která teprve rozkvétá, jsou na zahradě další krásní jedinci.

Hezké svátky všem.