učím se...

Patchwork se mi líbil vždycky. I mě lákalo zkusit to, ale nemám ráda titěrnosti a nerada se je učím. Řekla jsem si, to by chtělo velké úsilí, takže nic. Na tohle jsem líná.

Ano, šila jsem saka, kabáty, bundy, jednou i pravý kožich, děsná práce několik týdnů, a nosila jsem jej léta, ale to jsou velké věci. Po revoluci jsem měla pět let boutique a tam jsem prodávala celkem úspěšně svoje výtvory, na tehdejší dobu docela odvážné, takže asi úplně líná nejsem.

Blíží se ale zima a já potřebuji nějakou kreativní práci, která mě pohltí. Něco nového, kreativního. Konečně tady vyslovím větu, kterou jsem desetiletí nevyslovila: mám čas!

Jela jsem k dceři hlídat vnoučata a jen tak mezi řečí jsem se zeptala: chci zkusit možná patchwork, máš nějaké zbytečné látky?

Dcera otevřela krám plný krásných látek z doby, kdy se věnovala šití naplno a já vybírala. Ještě mi půjčila knihu o patchworku. To už jsem se trochu bránila, páč jsem měla pocit, že se zavazuju.

Co když mě to nebude vůbec bavit?

Mami, ale na to si potřebuješ koupit šablony, to neuděláš na koleně.

Šablony si koupím, až jestli mě to bude bavit, dřív ne.

Využila jsem pár deštivých dní. V pondělí jsem zničila několik zbytků látek. No, co učím se. Nelíbila se mi vůbec sestava, kterou jsem vymyslela. V úterý jsem ušila první povlak na polštář.

Takže tvořím na koleně a je to znát, občas mi to ujíždí. Mám šablonu z kartonu, kterou mi vytvořil můj muž, nůžky, fix a to je vše. Vlastně ještě tu knihu a bez té bych vůbec nezačala.

Ale moc mě to baví. Chytlo mě to a ještě mě podpořila rodina a přátelé, páč hned po prvním pokusu jsem měla objednávku na dva polštáře do modra. Prý je to krásný. No krásný vypadá trochu jinak :-)

Sadu na patchwork si přeju k narozeninám :-) Budou za chvíli.

tuňáková pomazánka s kapary

Vytvořila jsem pomazánku, co dům dá a je tak dobrá, že si ji musím dát do svého virtuálního receptáře.

Asi se divíte, proč je tady dvakrát za sebou recept s tuňákem. Můj muž koupil v akci, jak jinak :-), velkou, ale opravdu velkou konzervu 650 g, tak je nutné ji spotřebovat. Tuňák v oleji je výborný a je velkých kusech, nemám ráda takové ty kousíčky.

Takže recept na pomazánku:

odhaduji tak asi dvě malé konzervy tuňáka v oleji, 1 celý sýr Almette bez příchuti, 2 malé lžičky bílého jogurtu holandského typu (bylo to dost husté), trochu šťávy z citronu, osolit podle chuti, tři na drobno nakrájená vařená vajíčka a nakonec 2 lžíce kapary.

Kapary jsem nikdy nezkoušela. Věděla jsem samozřejmě, že existuje, ale nikdy mě nenapadlo je koupit. V pátek na mě jukly v krámu a v životě se má zkusit vše nové, co se nabízí. Netušila jsem, že chutnají tak výborně. Budu je rozhodně kupovat. Hodí se k těstovinám, do pomazánek a i k masu.

naprosto rozdílné představy

Řekla bych, že někdy jsou naše představy, mého muže a mě, až diametrálně odlišné. 

Takže občas zbývá jen kompromis.

No tady teda kompromis rozhodně nebude!

Sice malá skříňka, či jak to nazvat, kterou mi dala dcera, není ještě úplně podle mých představ, vlastně není podle mých představ vůbec.
Ale jistě uznáte, že jsem dekoraci musela udělat rychle
 a nahradit vtipný pokus mého muže :-).

Jeho, když něco napadne, je schopen to dovést do konce. Nevadí ztráta času a ani případné oběti. 
Jen aby pobavil.

A povedlo se mu to. Smála jsem se několik dlouhých minut.

Nelenil a skříňku umyl a nacpal tam gumídky, které mi opět koupil,
 přestože ví, že toto fakt nemohu, páč sežeru i velký pytel na posezení.

Prý je tam zavřel, abych k ním nemohla :-)

Musela jsem naaranžovat novou dekoraci rychle, i za cenu ne nejlepšího výsledku, 
ale na toto jsem se dívat fakt nemohla. 
Ježíš, na fotkách se mi jeho dekorace líbí víc :-)
Ale účel to splnilo. 
Zasmáli jsme se.

špecle s tuňákem a kapary aneb když není čas

Tato rychlovka se hodí, když fakt nemáte čas. Těstoviny s tuňákem v oleji jsem jedla u dcery jako teplý rychlý oběd a moc mi to chutnalo.
V sobotu nebyl na nic čas. Můj muž přinesl v pátek zase houby a já je likvidovala až v sobotu dopoledne, protože jsem pracovala na fotkách, které jsem pro deník nafotila při páteční akci.
Takže opravdu dobrý oběd a rychlý.
Do uvařených špeclí jsem přidala tuňáka z kvalitní konzervy, kde byly velké kusy a ne jen rozdrcené kousky, na oleji jsem osmahla narychlo čerstvou červenou papriku a přidala i s kapary do těstovin. Vmíchala jsem nasekanou petrželku a bylo hotovo.
Skvostný oběd.
Špecle jsou koupené. Éra, kdy jsem vyráběla domácí nudle na přístroji, který pro mě vyrobil kdysi před "sto lety" můj slovenský děda a naše tři děti se hádaly, kdo tam bude dávat ty kousky těsta a koukat, jak lezou nudle, je dávno pryč :-)
A tady syslím a mám radost.
Akorát tomu nemůžu říkat zásoba na zimu, páč u nás vydrží tak maximálně ty houby, které mám v mrazáku. Můj muž už se na to chystá. Miluje vše kyselé a může to jíst na kila.
Tak si sysel fotí, abych se mohl kochat, až nebude :-)

vetřelec z garáže a duha

Tři dny v naší garáži někdo neustále šramotil. 

Můj muž si myslel, že je to myš. 

V neděli se mu to ale nezdálo a napadlo ho, že by to mohl být malý ježeček. 

Začal hledat a v odložené igelitce mezi dalším nepořádkem či spíše promiňte bordelem, garáž slouží jako dílna, jej objevil.

V igelitce jej vynesl na zahradu.

Nebyl vůbec malý. 
Na internetu jsme zjistili, že se zazimovávají až koncem října a v listopadu, 

takže jsme se rozhodli jej pustit.

Posléze jsme zjistili, že jsme ho měli zvážit, protože, aby přežil zimu, musí mít minimálně 700 g. Vypadal velký, tak snad proboha přežije. Chudák, po propuštění na svobodu metelil pryč tak rychle, že jsem myslela, že jej ani nestihnu vyfotit. 
Bylo jasné, že igelitové vězení si nevybral dobrovolně.

Tahle zblízka jsem ještě ježka snad neviděla. Koukala jsem mu do krásných očiček.
Svědomí nám nedalo a hned včera jsme mu na zahradu, kde zmizel v keřích, dali housku namočenou v mléce, mladí ježci to prý milují. 
Dnes ráno jsem koukala, že z misky ubylo. Tak snad to nesnědl někdo jiný. 
Zdál se mi teda velký dost, ale přece jen pro jistotu jej vykrmíme :-)

Toto tedy s tématem nesouvisí, ale stojí to za zveřejnění nejen na facebooku. 

Mému muži se v sobotu navečer povedlo vyfotit duhu. 

Přeji dobrý start do nového týdne.

vřes a hlemýžď

Včera svítilo slunce a bylo celkem teplo, takže ideální čas na zahradu. 
Dnes ráno prší, takže se asi pokračovat nebude.
Před časem jsem tady psala naše peripetie s chodníkem, jak jsme koupili krásné dlaždice a odborník rozhodl, že takto ne. Materiál už je na zahradě a včera můj muž upravoval okraje chodníku, vykopával drny a čistil, páč už nám to začne. Já jsem se pustila do přípravy na zimu. Ostříhala jsem hrušku a některé keře. Maliny potřebují ostříhat úplně, ty vedra jim neprospěly, ale úpravu musím odložit. Pořád rodí. Každý druhý den sbírám misku.

Hlavně jsem potřebovala ale vyčistit truhlíky.

Sice ještě některé drží a letně kvetou, ale pár jich už bylo nutno nahradit podzimním a vlastně i zimním osazením.

Většinou mi tato výzdoba vydrží až do jara.
Opět jsme tradičně koupili vřes. Je krásný. 
Tak jsem si trochu při focení hrála a asi to bude kapku nudné.

Tady je ještě trochu léta. Připletlo se mi do cesty. Ale na zahradě je jej ještě víc.

Při sázení kde se vzal, tu se vzal, tenhle krásný chlapec. Je velmi fotogenický a hlavně postál.
Hezkou, i když deštivou neděli.

žampionový salát

Nechápu, jak jsem tento velmi lahodný a osvěžující salát mohla vytěsnit na více než deset let z našeho života.

Prostě jsem na něj úplně zapomněla. 

O návrat do našeho jídelníčku se postarala máma mého muže, která si na něj před časem vzpomněla a dokonce měla schovaný recept psaný mojí rukou.

Takže jej opět vracím do života a musím přiznat, že chutná ještě lépe, než si pamatuju.

Recept si sem musím dát, ať ho zase nemusím hledat ve zprávách na facebooku jako dnes, kam mi jej máma poslala.

Nebudu psát poměry, vše podle chutí. Nakrájené žampiony jsem zalila vařící vodou, osolila a přidala trochu octa. Vařila jsem do poloměkka a poté dala do mísy, samozřejmě scedila.

Přidala nakrájenou červenou cibuli, červená být nemusí, osolila, opepřila, přidala nakrájená tři vařená vajíčka a nasekanou čerstvou petrželku. Do směsi jsem vmíchala majolku dle chuti. Dřív jsem přidávala na zahuštění strouhaný tvrdý sýr, ale dnes jednak nebylo moc zapotřebí zahušťovat a druhak tvrdý sýr jsem neměla.

Nechat chvíli tak půl hodinky vychladit v lednici a je to opravdu dobrota. 

Ten ocet při vaření žampionů dodá na šťavnatosti, protože se do těch žampionů natáhne. 

Dobrou chuť.

maskování

No street art to teda není, ale se sprejem už mi to celkem jde.

Tuhle židli jsem měla v "technické"  místnosti u šicího stroje. 

Zakoupena před sto lety v Ikea.

Obyčejná plastová červená.

Dcera se stěhovala a při stěhování je vždy nějaký odpad, který už nechceme. 
Dala mi židli na kolečkách a je k šicímu stroji prostě lepší. Ta pravděpodobně taky časem dozná změn. Jedna věc a opět otáčím "barák na jih".

O té červené plastové jsem uvažovala ven na zahradu, kde je vždy nedostatek míst k sezení, když se sejdeme všichni. Červená se nehodí, potřebuji, aby trochu zapadla a nečněla. 

Vzpomenu si, že tady mám ty naprosto "zbytečné barvy" ve spreji údajnou zlatou a zelenou, levný nákup mého muže, na blogu jsem psala, že jsem je už několikrát využila. 

Horší to být nemůže než ta červená.

Nastříkala jsem i stříbrné nohy, páč to neladilo. 
Docela jsem se s tím hrála, ale výsledek podle mě stojí za to.

Mému muži to tedy připomíná maskování tanku, ale prý se mu to líbí taky.

Vzniklo něco originálního. 

Už jsem to stáhla ze zahrady do domu.

Na otázku mého muže "proč to nenecháš venku" nejsem schopná odpovědět.

Možná až se pokochám, tak ji tam vrátím.

Navíc je v domě blízko vchodu do zahrady, takže se dá odnést lehce, ne?

plody lesa

Tak konečně se včera zadařilo i mému muži. Na Mělnicku dosud houby vůbec nerostly. 

Včera se mu konečně splnila touha a něco málo přinesl. I krásné malé houbičky. 

Já teda houby nesbírám. Jo, sbírala bych ráda, ale já je prostě nevidím. Vidím pouze takové ty s červenou hlavičkou, jiné ne.

Takže se už ani nesnažím. Naposledy, když jsem se snažila, šel můj muž za mnou a volal: 

panebože ty to nevidíš?

Ne fakt ne. Asi mám hlavu příliš v oblacích.

Takže jsem včera naložila z těch malinkých dvě skleničky do sladkokyselého nálevu. 

Máme to rádi jako přílohu k masu.

Můj muž se rozhodl, že míchanici nechce. Prý akorát začínají houby růst, tak si ji dopřeje prý příště. Doufám kvůli němu, že nějaké příště bude.

Můj bývalý kolega z práce mě naučil jak houby uchovat bez sušení. Prý dej je do mrazáku. Zpočátku jsem nevěřila, ale už to tak dělám léta a na omáčku je to úžasný. Houby nakrájím a zaleju osolenou horkou vodou a chvíli nechám na sporáku projít varem. Scedím, po vychládnutí je dám do mikrotenovým pytlíků a šup do mrazáku.

A je v mrazáku na dvě omáčky. 

Chápu, proč můj muž nechtěl míchanici. Svůj letošní první úspěch si chtěl zakonzervovat :-)

Jo, ten malý žalud, který je jako krásná dekorace na fotkách, se octnul mezi houbami.

úspěšné testování aneb balík pro Justýnu

Před pár dny jsem tady psala o testování nového eshopu Lidl a slíbila jsem, 

že sdělím, jak to proběhlo. 

Web se mi moc líbí, to už jsem psala. 
Objednávala jsem v pátek a už v neděli mi přišel email, že je zboží předáno dopravci a mělo by dorazit v úterý.

V úterý jsem ráno odjela do Prahy a nastal problém s PPL. Ráno mi přišla sms, že mi budou doručovat zboží dnes. Nebyl tedy už čas to změnit přes jejich aplikaci. Volala jsem řidiči, aby posunul dodání na večer. Trochu mě tedy vytočilo, ale to nemá co dělat s objednávkou u Lidl, že v sms jsem měla možnost placení kartou. Přijel nový řidič a nemohl nás najít, tak jsem ho musela hledat na silnici. 

V ruce platební kartu a hned se dozvídám, že řidič tuto možnost nemá. Už jsem to letos od PPL slyšela několikrát, takže jsem se rozhodla, že to budu u společnosti řešit dotazem, proč posílají mylné informace. Naštěstí jsem hotové peníze v dostatečném obnose měla, což normálně není.

Převzala jsem celkem objemný a nelehký balík a doma jej rychle odložila na zem v kuchyni s tím, že jej za chvíli rozbalíme.

Jak vidíte na fotce, několik hodin se nám to nepodařilo. Justýna se rozhodla, že krabice je její, usádlila se na ní a po chvíli usnula.

Slezla milostivě po několika hodinách.

Ale vyhnat ji, to se nedělá. Připomnělo mi to úžasný vtip, který jsem našla na facebooku.

Takže asi tak.

Zboží jsem rozbalili a krabici jsem vrátila Justýně zpět na stejné místo. 

Kde myslíte, že leží dnes ráno? No vypadá to tak na týden. Nedostanu se ani pořádně k lince.

Zboží přišlo moc pěkné a sedí i velikosti. Můj muž je z šedých džín nadšený a i mně se na něm líbí. 

Můj kabát přišel zabalený v hezké krabici a odpovídá prezentaci na webu. Je ještě trochu zmačkaný, ale z materiálu cítím, že skutečně obsahuje 25% vlny, takže snad se ohřeju. Loňský se zničil při mojí únorové nehodě. Mám ještě samozřejmě další kabáty, ale jeden dost drahý a na cestu sockou do Prahy jej používám výjimečně a druhý kožený stoletý.

Tento bude praktický a je variabilní, takže jde nosit jen tak, anebo s pašmínou, šálou či šátkem.

koláče s třešňovým džemem

Vlastně nevím, co mě k tomu dnes vedlo.
Možná jsem to chtěla zkusit, jestli to ještě umím.
Z kynutého těsta jsem nepekla víc než deset let. Děti dospěly a odešly z domova, já jsem byla pracovně natolik vytížená, že jsem na to neměla myšlenky a navíc to můj muž nejí a já málo. 
A taky jsem si říkala, že už mám "odpečíno". Při třech dětech byly víkendy, kdy jsem pekla i čtyřikrát za sebou kynuté koláče, buchty, koblihy, vdolky atd. furt dokola, abych ty "hladovce" v pubertě nakrmila.
Takže peču sladké velmi málo a začínám a končím u štrůdlu, makovce či ovocného dortu.
Dnes jsem měla chuť upéct něco z kynutého těsta. V poslední době se cítím dobře, už to jsem skoro já, uzdravuju se, takže proto jsem možná měla nucení dělat, co už jsem dlouho nedělala.
Zítra jedeme za vnoučaty, tak budu mít dárek a myslím, že hodně překvapím :-), páč dcera peče pořád, ale pečící babičku neznají.
Doufám, že jim to bude chutnat. Vyhledala jsem si recept na stejné těsto, které jsem dělávala dřív, přece jenom po tak dlouhé době se mi nechtělo experimentovat. I tak to vlastně byla premiéra.
Musím říct, že se mi povedly. Jsou vláčný a dobrý a využila jsem poprvé i náš džem, který jen rozdávám jako dárky. 
Vzhledově je to teda podstatně horší :-) No nic moc.
Měla jsem je udělat menší a tvarově hezčí. Dřív jsem měla jeden koláč jak druhý. 
No už nemám trénink. 

P.S.
Asi máte každá svůj vlastní recept. Já si ho sem dám pro sebe. Tady ho snáz najdu.
500 g polohrubé mouky
120 g Hery nebo másla
80 g cukru
30 g droždí
2 žloutky, 1/4 l mléka a 1 vejce na potření koláčů
Udělat kvásek, máslo rozpustit, vše smíchat a nechat kynout asi hodinu. Nemám pekárnu a ani po ní netoužím, páč bych ji fakt nevyužila, takže jsem pracovala ručně.
Na koláčky džem a drobenku a do vyhřáté trouby a je hotovo.

sobota nejen o víně - pokračování

V minulém příspěvku jsem psala, že letošní průvod na Mělnickém vinobraní symbolizoval průřez  dějinami. Průvod byl oživen alegorickými vozy a začínal sv. Ludmilou a končil Masarykem. 
Snad se vám bude reportáž z průvodu líbit, jako se líbil průvod nám.

Tak ahoj vinobraní možná zase příští rok.