letmé dotyky

Včera mě trochu přepadl a zaskočil smutek či lítost, nebo co to bylo. 

Nečekala jsem to. 
Svoji oblíbenou čtvrt Holešovice, kde jsem pracovně strávila dvanáct let každý den a po té dalších pět let jsem se zde pohybovala několikrát měsíčně, přece úplně neopouštím a kdykoliv se v ní mohu projít. Ale už to budou jen letmé dotyky, už to nebude úplně součást mého života. 

Z tramvaje najednou vypadaly Holešovice nějak jinak. Vidím čínskou restauraci, kam jsem chodila občas na oběd, tady na rohu bývalo KFC, kde jsem si jednou za čas koupila twistera, dnes je tam nějaká kavárna. 

Tamhle byly levné boty a já jsem zde před hodně lety objevila krásné kožené světle hnědé kozačky značky Sanches, které jsem milovala a které mě provázely spoustu let. 

Panebože, já vůbec nejsem vzpomínací typ, moc fakt nevzpomínám. 
Nevím, proč tedy včera z tramvaje?!

Neznám Prahu dokonale, ale jsem v ní více či méně od roku 1978. Pracovně jsem se v ní pohybovala více než dvacet let. Moje zaměstnání nebylo sedavé, takže jsem měla možnost poznat spoustu pražských čtvrtí díky různým jednáním celkem dobře. Pracovní jednání se konala na různých místech nejen v sídlech obchodních partnerů, ale někdy i v kavárnách. Miluju kavárnu Imperial v ulici Na poříčí, která má pořád atmosféru začátku 20. století a je to architektonický skvost. Oblíbeným místem jednání se stala i kavárna Louvre na Národní třídě, Retro kavárna ve Francouzské ulici či bohémská kavárna Slávie. Moje první návštěva Slávie se odehrála již v roce 1977, kde jsem měla možnost se osobně setkat se spisovatelem Ladislavem Fuksem (Spalovač mrtvol atd.). Vidím ho jako dnes v černém bohémském saku s bílou šálou, na tehdejší dobu trochu šokující outfit v doprovodu hezkého mladíka. I tenkrát jsem pochopila, že nejde o ledajaký doprovod, ale že se jedná o partnera. V té době "temna" byla homosexualita velké tabu a důvod k perzekucím, ale pro mě to nikdy nebylo důležité. 
Měla jsem pocit, že několika hodinové povídání s námi se studenty gymnázia před maturitou mě otevřelo větší svět, než jsem dosud znala. Dodnes jsem vděčná za tuhle příležitost setkání. Po té jsem se vícekrát díky svému povolání setkávala se známými a populárními osobnostmi ze všech možných sfér, nejen z umění, ale toto byl asi pro mě takový křest za hranice života z malého města a možná začátek mojí pražské historie.

Od Prahy 1 zhruba po Prahu 5 znám některé čtvrti opravdu dobře a jsem schopná se v nich pohybovat bez bloudění. A samozřejmě už zmíněnou Prahu 7. Ostatních čtvrtí jsem se jen dotkla a některých velmi letmo.

Moje dcera s rodinou se tento víkend odstěhovala z Holešovic do čtvrti Bubeneč. 

Tuto velvyslaneckou čtvrt znám jen z auta. Včera jsem při čtvrthodinové pěší cestě za dcerou měla možnost trochu si projít okraje dvou čtvrtí, které tady spolu hraničí Břevnov a Bubeneč a nadechnout se všední historie. Vstup do Stromovky přímo kousek od domu mě fakt fascinoval. 

Z terasy bytu máte pocit, že nejste v Praze, tolik zeleně okolo.

Pojďte se se mnou projít kousek včerejší všední Prahou, jak jsem ji viděla já.
Poznávám další části "mého" města.