proč se bojíme Alibaby...

zdroj: idnes

Kdo chce, za vším vždy něco negativního či kontroverzního najde, byť by se jednalo o sebe nevinnější téma.
Život je prostý. Neříkám, že vždy jednoduchý, ale složitým ho někdy děláme sami.
Tento týden mě zaujaly dvě naprosto nevinné, naprosto nekontroverzní zprávy.
Tedy vlastně ne ty zprávy, ale vlna emocí, kterou pro mě naprosto nepochopitelně dokázaly vyvolat.
První zpráva:
Dětské hřiště v Berlíně má věžičku s půlměsícem, vyvolalo to pozdvižení.
Hřiště na motivy otrocky známé pohádky Alibaba a čtyřicet loupežníků vzniklo celkem logicky u školky, která se jmenuje Alibaba a jeho loupežníci a děti, které do školky chodí, si téma hřiště vybraly samy. Navíc v této čtvrti je tradicí stavět hřiště na motivy známých pohádek, takže by to nemělo být nic překvapivého. Nanejvýš bych řekla, že je krásné a zajímavé. 
Nicméně někteří lidé zaměnili věžičku s půlměsícem, která představuje orientální hrad z pohádky, za náboženský symbol představující mešitu. Vím, doba je rozjitřená, ale proč hledat nějaký symbol, kde prostě žádný není. Proč se rozčilovat, že náboženství na hřiště nepatří?
Ano, náboženství ne, ale pohádky ano.
To budeme přepracovávat a přepisovat všechny pohádky, které pro některé lidi představují údajné nebezpečí?
To by ale mohla být i Červená Karkulka či Kůzlátka a zlý vlk.
A upřimně, jako dítě jsem tyto pohádky vnímala pozitivně, jako dospělá vnímám některé pasáže jako strašné, ale rozhodně neskrývají žádné jinotaje. Jsou to pohádky, které ukazují dobré i špatné vlastnosti, které v sobě všichni máme.
Druhá zpráva:
Fotka prvňáčků z Teplic vyvolala vlnu nenávisti, škole hrozí podřezáním krků.
Naprosto nevinný projekt Deníků po celé zemi představuje už od září nové žáky prvních tříd z regionu. Protože jsem pro Deník pracovala a ještě externě pořád pracuji, vím, jakou radost mají příbuzní, když se v novinách objeví fotka dítěte z rodiny. Volají i do redakce, zda se nedají zde noviny koupit, páč je nemohou sehnat. 
No nedají.
Z tohoto pohledu se mi naprosto nekontroverzní, v podstatě ani ne novinářský projekt líbí a vím, že lidem v regionu přinese radost. 
Podívej, jak se ten náš kluk důležitě tváří. Jéé, naší holce to na fotce moc sluší a noviny putují jako relikvie do rodinných archívů. A věřte, já to vím. 
Znám to úsilí, které je věnováno sehnání kýženého výtisku, osobně.
Mám to ze života.
V žádném regionu nevyvolal projekt negativní reakce. 
Až v Teplicích.
A důvod?
Naprosto malicherný a normální člověk by si toho nevšim´.
Tablo teplických prvňáčků se z větší části sestává z žáků romského a arabského původu. No a co?
Proboha jsou to malé nevinné děti a v regionu je jich hodně a projekt zvěčnil jejich první veledůležitý krok v životě.
Jeden komentář z mnoha hovoří za vše: "Ještě, že jsou ze ZŠ Plynárenská, řešení se přímo nabízí..."
Dalšími komentáři se nechci špinit.
Kdo mě zná, ví, že někdy mám potřebu se vyjádřit.
Dnes jsem ji měla. Život nejsou jen samá pozitiva.
Přeji všem den plný dobrých zpráv a hezkých komentářů.

P.S.
Článek o hřišti - k přečtení zde
Článek z Teplic - k přečtení tady