vánoční střípky

Malá rychlá reportáž.

Štědrý den jsme prožili tradičně. Pouštění koled, štědrovečerní večeře ve třech s bramborovým salátem mého muže, jehož recept se již dědí po generace, smažený kapr a my dvě s mámou mého muže, nemám ráda slovo tchyně a taky nechci být tchyně, spíš kamarádka a myslím, že se mi to celkem daří, smaženého pangasia. 

Já kapra nějak nemůžu. 

Rybářské období mého muže mě trochu poznamenalo. A myslím, že i naše děti.

Úspěšný lovec nosil totiž neustále kapry a blokoval vanu a já jsem do banky, kde jsem tehdy pracovala, neustále odnášela jeho úlovky, páč doma to nechtěl už nikdo jíst. 

Ráno jsem se postavila s igelitkou do haly před otevřením banky a volala: 

kdo z vás ještě neměl kapra?!

Takže asi tak. 

Na štědrovečerním stole bylo připraveno dle naší rodinné tradice exotické ovoce. Už to teda není nic vzácného jako v době dětství našich dětí, kdy jsme se všichni těšili, co ochutnáme a na lísteček jsme si museli psát exotické názvy. 

Urputně tradici dodržujeme, ale letošní kaki je na stole ještě dnes.

Po večeři jsme si nalili šampaňské a po losování lodiček, každý si se zavřenýma očima vybere tu svou, jsme je pouštěli stejně jako každý rok. Máma vybrala i pro Justýnu. Justýna má svoji lodičku každý rok. Nacpaní všichni v koupelně jsme celkem dlouho pozorovali, jak a kam lodičky plují. Nejsem sice pověrčivá, ale přesto zbaběle každý rok odcházím, jakmile uvidím, že začíná některá svíčka skomírat a je jedno, čí je.

Po té přichází ona slavnostní chvíle předávání dárečků. Mám je všechny nahoře v patře a vím, že jeden dárek je pekelně těžký, tak se jej bojím snést a samozřejmě nechci, aby jej muž nesl, páč je to dárek pro něj. Vůbec nevím, jak jsem to do patra vynesla. Přemýšlím rychle, jak to provést, aby máma moc dlouho nečekala na překvapení zavřená ve svém pokoji. Vymyslím si, že mám dárků hodně, naskládám je do kufru a poprosím mého muže. Je to pekelně těžké a můj muž dí, ty jsi koupila cihly, abych konečně udělal renovaci sprchy v koupelně nahoře. 
Ne ne, je tam ytong.
Tak nadělím dárky pod stromeček a i všichni ostatní. Za zvuku koled zvoním tradičně na zvoneček.

Máma si rozbalí dárky, ale košík s dobrotami odmítá rozbalit. Je to prý tak krásné, že si to chce ještě užít doma, kam ji dnes po obědě poveze náš syn, který s námi ještě tráví dnešní vánoční den.. Musím jí tedy vyprávět, co tam vše má. Mimo utopenců, paštiky, naložených žampionů atd. ještě krásný diář s plameňáky a krém na ruce. 
Diář jsem chtěla původně i pro sebe, tak moc se mi líbil, ale můj muž mi to rozmluvil. Podívej se, kdy máš poslední zápis v letošním diáři. Používám totiž elektronický diář v počítači, na který jsem zvyklá desítky let. Jdu se tedy podívat a musím mu dát za pravdu. Poslední nějaký kloudný zápis je z března. No, dobře já diář nepotřebuji.
Večer si povídáme a popíjíme šampaňské a víno.
Ráno na Boží hod dávám do trouby péct dvě kachny, peču je několik hodin pomalu. Připravuji čerstvé zelí, máme ho raději, i když je s tím víc práce, a špenát a houskové a bramborové knedlíky. No to ostatní ne hned ráno samozřejmě.
Jdu připravovat dárky pod stromeček a samozřejmě při foceni mi všude překáží Justýna.

Postupně začínají přijíždět všechny naše děti s partnery a rodinou a potají přidávají dárky pod stromeček. Obývák se zamyká, abychom zachovali kouzlo vánoc, než přijedou nejmenší.
Při příjezdu Lolinka hlásí: babi, já jsem bublinkala. Je celá bledá, chudinka, páč ráno blinkala.
Ale hned další otázka: babi, můžeme s Alánkem do obýváku?
Lolinko, ještě ne. Já čekám na Ježíška, jestli přinese pro vás nějaké dárky. Včera vám tam žádné nenechal. Musíme počkat, až uslyšíme zvoneček.
Přijíždí poslední skvadra, je nás deset. Nejsme všichni, páč Ježíšek k nám chodí na etapy a přijde ještě na Tři krále.
A toto bylo moje poslední vánoční focení. Vládu nad dokumentací naší rodinné sešlosti vzala dcera fotografka a Lolinka, které Ježíšek splnil její přání a nadělil jí celkem kvalitní foťák a ona fotí.
Já už jsem fotit nestíhala. Ještě možná představím někdy příště pár dárků jako tipy na nákupy, ale tímto uzavírám letošní vánoce.
Užijte si dnešní vánoční den. 
Já jsem se letos o adventu nestihla setkat se všemi, se kterými bych ráda, ale spoustu příjemných setkání si s sebou nesu do dalšího roku.
No koukám, že jsem se rozepsala a moje sváteční reportáž není ani rychlá a ani malá, jak jsem slíbila.