pro naše lepší dny

foto zdroj

Než uvedu další příspěvek do štítku projekt Věra Fina, nejdříve se musím k něčemu vyjádřit. 

V podstatě to ale souvisí s dnešním psaním.

V osobním životě nemám konfrontaci ráda, nikam mě neposune. 
Naopak v pracovním procesu je myslím nutná a já jsem ji naopak vždy vítala.

Když jsem psala o Sadu nadějí, nenapadlo mě, že si zaslouží komentář, který se tam objevil v sobotu ráno. Negativní komentáře se u mě vůbec neobjevují. 

Mít jiný názor na věc je v pořádku, a i se to tady děje, a nevnímám to negativně, ba právě naopak a pořád jste moji milí virtuální přátelé.

Ale kritické komentáře bez naprosté znalosti věci či zkušeností fakt nesnáším a tento mě teda na pár hodin nadzvedl, že jsem musela reagovat a posléze reagovala i Věrka. 

Nebudu to rozpitvávat, pravděpodobně už jste četli anebo čtete.

Můj blog je můj osobní deník, kde neřeším věci veřejné a když, tak je to jen můj osobní názor, a je jen na mě, o čem napíšu a co podpořím. 
Mně, pokud se nějaký názor či příspěvek na nějakém blogu nelíbí, tak ho prostě nečtu a nechám bez komentáře. 
Nepředpokládám, že kolem mě jsou všichni chudí duchem, kteří čekají na moji radu a jedině já mám ten správný názor. A tento přístup očekávám i k sobě.

Vyjadřuji se kriticky k politice a všemu, co souvisí s životem nás všech a je to věc veřejná. 

K osobnímu životu někoho jiného nemám tu potřebu a ani právo a navíc neznám vlastně vůbec příběh. 

Možná to byl úlet komentující, každý z nás občas ulítne. 

A budu ráda, když třeba zůstane v našem malém blogovém společenstvu.

Kromě Sadu nadějí, který je v přípravě, Věrka realizovala spoustu dalších projektů, o kterých se moc nešíří, 

Já mám ale potřebu dnes i vzhledem k výše popsané události se tady o projektech zmínit.

Nezapřu v sobě markeťáka a současné době i novinářku, o zásluhách a konání člověka ve prospěch jiných lidi se má mluvit. 

Jelimán, který Věrka založila, se rozjel, o čemž jsem vůbec nepochybovala. 

U Věrky od plánu k realizaci není daleko.

Projekt Srdce pro Tebe je věnován dětským onkologickým pacientům. 
Nevím, jestli znám horší verdikt, než když malé dítě onemocní rakovinou. 

Projekt už přinesl radost dětem na dětské onkologii ve Fakultní nemocnici Brno a v Motole v Praze.

Dalším projektem pro pacienty v Masarykově onkologickém ústavu v Brně jsou pravidelná 
Adventní vystoupení na Žlutém kopci.

Projekt Spolupráce s Onkomajákem při projektu Střevo Tour je věnován tolik potřebné prevenci. Týká se onkologického onemocnění tlustého střeva a rekta, k čemuž má právě Věrka co říct.

Další činností jsou Preventivní besedy v Českém rozhlase, kde Věrka čte pasáže ze svých knih o svém onkologickém onemocnění a odpovídá na otázky. 
Vzala jsem projekty jen tak letem světem, na odkazu najdete bližší podrobnosti.

Je to dost nebo málo? 
Záleží na každém z nás, jak to vnímá a zda je vůbec nutné si klást tuto otázku. 
Já ji tady kladu pro všechny nevěřící Tomáše, pro všechny skeptiky, kteří mají potřebu kritizovat bez znalosti a zkušeností.
Pro mě je logickým vyústěním projektů s cílem pomoci Věrčina nominace na 
Cenu Mosty. 

Jedná se o výroční ceny, které uděluje Národní rada osob se zdravotním postižením.

Věra Fina je sama krásným projektem.

P.S. Z jiného soudku. Na přání Stáni pod včerejším příspěvkem sem dávám link na svůj článek o azylových domech, který jsem psala v únoru.