pondělí 25. března 2019

"Sad nadějí"


Název dnešního příspěvku jsem si dovolila vypůjčit od Věrušky, která spustila krásný a smysluplný projekt s názvem Sad nadějí. Je to první velký projekt neziskové organizace Jelimán, kterou Věra Fina založila v letošním roce na podporu onkologických pacientů. 
Kdo neví, sama si touto nemocí prošla a s následky se potýká dodnes. Celou dobu bojuje se sociálním molochem za zlepšení kvality života svého a jiných a už vystoupila v parlamentu, byla u ministryně, mohli jste ji vidět v televizi, slyšet v rozhlase, číst o ní v tisku a většina z nás podepisovala petici za zlepšení podmínek, kterou Věra vyhlásila.
Základní myšlenkou projektu Sad nadějí je, že bude místem, kde lidé po překonání onkologické léčby vysadí stromy naděje. 
V budoucnu bude místem setkávání, místem kultury, prostě místo nadějí. 
V plánu je vybudování altánu pro kulturní akce, výstavba kapličky, zhotovení sochy v podobě Anděla Naděje v životní velikosti
Ráda píšu o smysluplných projektech, ať už soukromě či do novin. 
Některé jsem i podpořila ať už charitativní či na podporu kultury.
Dnes je článek jen kapka v moři, kterou chci projekt podpořit. 
Malou finanční kapkou jsem přispěla na Věruščin transparentní účet 
115-8835020217/0100. . 
Variabilní symbol jsem si dala sama pro sebe 111. 
Ale kapka ke kapce a máme tu potůček, kapka ke kapce a je potok, řeka... 
Variabilní symbol je pro mě v pravdě symbolický. 
Dávám projektu samé jedničky a přeji mu velkou budoucnost. 
Většina z vás pravděpodobně už spuštění nového projektu zaznamenala, ale některé věci se mají připomínat. A pokud můžete, podpořte projekt i málem. 
Pro svůj dobrý pocit, pro dobro jiných a pro podporu dobré myšlenky, která se stala projektem.
Prvním Věruščiným počinem na podporu a zviditelnění projektu Sad nadějí bude putovní výstava s názvem Každý den je dar
Na výstavě bude kromě jiného i 12 obrazů z tvorby Věrky, které budou později vydány jako kalendář. Reprodukce obrazů v limitované edici bude možné na výstavě zakoupit. Každý obraz bude z rubu označen originálním razítkem s odkazem, že výtěžek z prodeje jde na projekt Sad nadějí. 
Na úvodní fotografii je jeden z Věrčiných obrazů, který bude součástí výstavy.
Putovní výstava by měla být zahájena asi za měsíc za podpory Českého rozhlasu Hradec Králové a bude putovat do pěti míst České republiky.
Na blogu se pokusím průběžně o výstavě či o projektu informovat na základě poskytnutých informací od Věrušky. 
Pod samostatným štítkem s názvem projekt Věra Fina, tedy bez dalšího vyhledávání, najdete veškeré dostupné informace.

Vždy jsem si říkala, když jsem dostávala dávky chemoterapie nebo když jsem se šourala chodbou malými krůčky pro další dávku ozáření, přijď ke mně NADĚJE …prosím.
Chci žít …  Svět je krásný, i když nás trápí a štve spousta „velkých“ věcí, protože „každý den je dar“. Věra Fina

21 komentářů:

  1. Marti, stejně jako Ty jsem podpořila Věrčin projekt Sad naděje malou finanční kapkou. A protože mě každý rok provází Věrčin kalendář, tak bych si ráda koupila i ten s jejími krásnými obrázky. Věřím v úspěch jejího projektu a moc jí ho přeji. Zaslouží si ho za všechno, co dokázala, za všechno, co dělá pro ostatní. Růža

    OdpovědětVymazat
  2. I já jsem podpořila, člověk nikdy neví, protože štěstěna je vrtkavá.

    OdpovědětVymazat
  3. Marti, taky jsem podpořila a obdivuji Věrušku, bojuje nejen za sebe ale i za ostatní.Je neskutečná bojovnice a nevím jestli bych to já dokázala.Martina

    OdpovědětVymazat
  4. Marti, také odesláno. Pomáhat věcem, které mají smysl se mi líbí a každý den je dar je i mým životním mottem. Ty jsi to všechno moc krásně napsala.. Věruška je neskutečně obdivuhodná..mám ji ráda. Měj se moc krásně. Inka

    OdpovědětVymazat
  5. Pekná myšlienka, pekný projekt ... držím palce, nech sa Vierke darí ... L.

    OdpovědětVymazat
  6. Pro mě mají všechny tyhle bohulibé akce a projekty dvě strany. Tu první, krásnou, že žijeme ve společnosti, kterou ještě umí něco vyburcovat, že lidé nejsou lhostejní, umí pomoct. A ta druhá už tak hezká není. Všichni celý život přispíváme do systému a když ho náhodou potřebujeme, musíme se nakonec spolehnout na srdce jiných lidí.
    Smekám před všemi, kteří věnují čas a energii druhým a nečekají, že z toho budou něco mít.
    Marti, měj hezký den, Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj holky, zdravím všechny najednou a díky za Věrku. Mějte pěkný den.

      Vymazat
  7. Ten úvodní obrázek je nádherný. Kdyby výstava zavítala někam poblíž, tak bych si docela ráda koupila reprodukci.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Stáni, i ostatní jsou krásné a taky bych si nějaký od Věrky koupila.

      Vymazat
  8. Milé kamarádky blogové, ze srdce děkuji všem za sdílení, podporu a velmi se těším na osobní setkání, které plánuji v Sadu nadějí. Marti, Tobě moc děkuji za krásný článek o mých počinech. Všem přeji krásné, pohodové, jarní dny. Věrka

    OdpovědětVymazat
  9. Marti, prosím podívej se, zda číslo účtu je platné..odeslala jsem podle něj a přišlo mi, že platba je nejasná...tak netuším, kde je chyba..Měj se krásně. Inka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Inko, číslo účtu jsem kopírovala od Věrušky, nepřepisovala, takže správně je. Já jsem tam posílala peníze už minulý týden a nebyl problém, odešlo to. Všimla sis, to 115 je předčíslí, musí stát samostatně. Zkus to prosím znovu a dej mi vědět.

      Vymazat
  10. Keďže som váš blog objavila len teraz nedávno, pozrela som si zopár posledných článkov, medzi nimi aj tento. Klikla som na odkaz a z neho potom aj na stránku toho združenia. Prvá vec - nemusím sledovať ľudí, ktorí si z toho, že sa vystrábili z rakoviny, robia biznis. Aj u nás na Slovensku je takých zopár. Okrem nich je však množstvo takých ľudí, o ktorých mnohí ani netušia, že chorobu mali. Nemusia s tým chodiť "na bubon". Mám v rodine muža, o ktorom sme dlho vôbec netušili, že sa lieči. Ľudia, to naozaj tak s obľubou čítate o ľudskom nešťastí? Ja nie. Zdá sa mi, že tá pani má bohatý dar reči. Presnejšie by som to nazvala hovoriť veľa, ale nič nepovedať. Kde sú tie konkrétne osoby, o ktorých píše, že sa spomínajú vo fóre na stránke združenia? Nejaká čitateľka sa jej na blogu spýtala na konkrétne veci, jednou z nich bola otázka, kde bude ten sad nádejí. Aj ja som bola na to zvedavá. Bohužiaľ, ani na blogu, ani na stránke združenia sa o tom nič nepíše. Neodpovedala na otázku ani v tom komentári. Alebo som len nepozorne čítala? Ak áno, a vy to viete, tak mi niekto odpovedzte. Prajem všetkým darcom, aby neboli sklamaní z toho, že poslali peniaze na niečo, čo sa nikdy nezrealizuje. Lebo keby tá pani mala naozaj konkrétny zámer, už dávno by oznámila presné miesto, kde sa ten sad vysadí. Viem, že som tu so svojím názorom ojedinelá, ale každý máme na veci svoj vlastný pohľad. Môj je práve takýto.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Maxilady, já sleduju Věrku už dlouho, stejně jako ostatní komentující, a možná by stálo za to si přečíst, jakou hrůzu prožila a prožívá a proč se zviditelnila. Nechtěla bych být v její kůži ani náhodou. S pytlíkem u pasu, který je zapotřebí vyprázdnit, ale sociálka nedala kartu na parkování a já potřebuji rychle zaparkovat, než se z toho stane velký malér. Četla jsem i dvě její knihy. Někdy sdělená bolest se zdá menší a každý to máme jinak. Já se taky svěřuji s intimními záležitosti. A místo Sadu nadějí? Je to jen chvíli, co se projekt spustil a Věrka kvůli místu lítá každý den a nestíhá odpovídat. Mně přes facebook odpovídá až večer, až k počítači zasedne. A pokud bych jí nevěřila a potažmo ani projektu, nikdy bych se neujala propagace. Letos mi bude 61 let, ledasco jsem prožila a nejsem už ve svém věku naivní, abych přispěla na projekt, o kterém nic nevím a jsem natolik inteligentní, abych to dokázala posoudit. Na víc, když to vezmu objektivně, Věrka je natolik známá osoba, že by si ani nemohla už dovolit, i kdyby snad taková byla, nedotáhnout projekt do konce. Navíc, všichni co Věrku sledují, jsou velmi inteligentní lidé, kteří si umí vytvořit na danou věc vlastní názor a rozhodně se nerozhodují slepě.

      Vymazat
    2. Ještě dodatek. Chtělo by si to i přečíst komentáře onkologických pacientů, kteří Věrčinu činnost přijímají s vděčností a mnohým pomohla. Pokud nemáme tuhle nemoc a nejsme na pokraji smrti, těžko můžeme pochopit. Já naopak vnímám svěření se s tak intimními záležitostmi velmi pozitivně, protože tohle pomáhá ostatním, kteří to neumí.

      Vymazat
    3. Dobrý den, paní Adélo Lahabková, jako autorka projektu musím reagovat na Vaše negativní poznámky.
      Business si z rakoviny vážně nedělám.Tímto konstatováním je již vidět ,že jste zde velice krátce, nevíte nic o tom co jsem za dobu čtyř let vykonala a to hlavně pro druhé. Ale pokud máte ten pocit, je mi to líto.

      Nemusela bych vlastně dělat vůbec nic a to by bylo pro Vás zřejmě to nejpřijatelnější. Musím Vás zklamat. Usiluji o změnu zákonů a vyhlášek pro hendikepované spoluobčany v české republice za což jsem byla ve čtvrtek i oceněna. O změnu vyhlášky 359/2009 Sb. S těmito připomínkami vystupuji i na soc. výboru Poslanecké Sněmovny České republiky, mé názory byly nesčíslněkrát presentovány ve sdělovacích prostředcích včetně státních.Nemusela bych toto ani psát, jelikož při pozorném čtení mých sociálních sítí a blogu ,by jste se to dočetla, kdyby jste je prostudovala všechny a pozorně. Dělám to ne pro sebe, ne pro business, dělám to pro lidi a pro jejich lepší život.

      Svá slova plním.

      Když jsem napsala první knihu, slíbila jsem, že vydám druhou, pokud budu mít tu šanci a budu žít. Stalo se. Vydala jsem i další a milá Adélo, dokonce na vlastní náklad a mnohé z nich rozdala. Nebudu zde rozebírat, jak náročné a nákladné je vydat knihu ve vlastní režii. Jak neskutečně složité je dát tým lidí dohromady, kteří knihu tvoří.

      Píšete, že mám dar slova. Děkuji. Proto jsem uchopila druhou šanci na život a snažím se dělat to co mi Pán Bůh dal do vínku. Máte-li pro mě jiné řešení, napište mi ho. A pokud nebudeme hovořit a psát a sdělovat druhým věci ty, které se nerady slyší, život o rakovině, stanou se z nás sobci. Víte, kolika lidem jsem sdělila, a dala směr v rámci preventivní péče? I to Vám připadá nepěkné? Nikdy od těchto lidí nic nechci, tedy žádný, jak Vy říkáte business. Protože paní Adélo, ne vše se dá v životě měřit na čísla, business a komerci.

      A teď k Sadu nadějí. Tento projekt jsem před dvěma dny představila na vyhlášení Cen Mosty, pro hendikepované. V sále byli politické špičky České republiky včetně ministryně financí. Členové vlády, a také bývalá první dáma paní Livie Klausová. ( cenu v této soutěži za projekt dokonce dostal i slovenský subjekt.........v jiné kategorii, který se této České soutěže účastnil a nikdo si nemyslí že by to ,tento subjekt dělal po business).

      Myslíte, že bych si dovolila hovořit o projektu před těmito lidmi, kdybych to nemyslela vážně? Máte pocit, že jsem druhou šanci na život uchopila proto, abych lhala a dělala si z toho bussines jak mi tady předkládáte?

      A co se týká místa Sadu nadějí. Samozřejmě, že ho zveřejním, protože bez toho by projekt nedával smysl. V těchto dnech se a jedná o koupi pozemku a nemohu z důvodu právě probíhajících jednání s úřady více sdělit. Ale jedno Vám paní Adélo sdělím, již nyní Vás zvu na místo, Sadu nadějí, k slavnostnímu dni, kdy bude položen základní kámen. Ale každý projekt má svůj postup s také svůj čas, není možné věci předbíhat.

      A jako poslední věc. Vím, že jsou lidé, kteří prožívají onkologické onemocnění a jak Vy říkáte, nebubnují to do světa. A napadlo Vás paní Adélo, že tito lidé třeba nemají, jak Vy říkáte dar řeči. Nebo to prostě neumějí sdělit ač by rádi? Jsou i tací, co se o tom nechtějí bavit a já to chápu a respektuji. Sama za sebe si myslím, a bylo mi to potvrzeno z několika zdrojů, že je dobré o tom hovořit a sdělovat. To, že si myslíte něco jiného, rovněž respektuji. Přeji Vám předně zdraví. Vám i celé Vaší rodině. A také pochopení, víru a pozitivní pohled na svět. Vím, že důvěra může být vratkavá,

      ale právě proto píši "Vy věříte mně, já věřím vám..." Můžete-li se do organizace projektu jakkoliv připojit uvítám to.
      Věra Fina

      Vymazat
  11. Reagujem neskôr, lebo som si chcela prečítať aspoň niečo z blogu, o ktorom sa vo Vašom článku píše. Je to vôbec možné, že som si dovolila napísať pod verejný článok svoj názor? Veď na blogoch sa také veci predsa nenosia! Tam je potrebné len pritakávať a súhlasiť so všetkým, čo sa tam píše. Už sa to v budúcnosti nebude opakovať. Sľubujem! Pozrela som si ten blog teda dôkladnejšie a naozaj som po prečítaní niekoľkých článkov prišla na to, že pani nemá nikoho, komu by sa zdôverila, preto využíva svoj blog a so svojimi zdravotnými problémami sa zdôveruje cudzím ľuďom. V žiadnom článku som si nevšimla, že by spomínala nejakú priateľku, z viacerých som sa dozvedela, že sa s ňou nekontaktujú ani vlastné dospelé deti, že roky nekomunikovala s rodičmi. Asi v tom bude ten problém. Na dlhý komentár dotknutej blogerky reagovať nejdem, lebo si z mojich slov vyberie zase len to, čo vyhovuje jej. Napísala som, že má dar reči, že vie veľa rozprávať a nič nepovedať - tú druhú časť môjho vyjadrenia si už asi nevšimla. A do jej projektu sa naozaj nemám dôvod zapájať, nijako. Veď vás tu je dosť, ktorí sa do projektu určite zapojíte. Prajem všetkým krásne blogovanie a žiadne názory čitateľov, ktorí majú na veci svoj pohľad. Mala by som ešte dosť čo povedať, ale nemá to tu zmysel.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já už se také vyjadřovat nebudu, protože jste evidentně mnoho nepochopila. Pokud chcete, v dnešním příspěvku jsem se k tomu ještě vyjádřila, jiný názor je na blogu samozřejmě vítám a taky se to tady děje často, ale kritika bez znalosti věci a předpokládat, že jsou kolem vás lidé naivní a hloupí je něco jiného a napadat lidi, které vůbec neznáte, také. Skončila jsem a přeji vám lepší dny, než jste udělala tady nám.

      Vymazat
    2. Ještě přeci jen pár slov k domnělé Adéle Lahabkové. Nemusela jste můj blog studovat dlouho. Zbytečná slova, že reagujete později... Znáte mě příliš dlouho a příliš dobře. Když nemůžete "škodit" u mě na blogu, jdete jinam. Vaše ID Vás prozradilo. Jsou lidé, co ví, umí a znají. Jsem ráda, že tito lidé znám.
      A zanechala jste ještě jednu stopu...
      Já Vám přeji jen dobré dny,hodně odpuštění a smíření. Úsměv na tváři i na duši. Protože pak se budou lidé usmívat i kolem Vás. Pak přijde radost, štěstí a s ní i důvěra a pochopení.
      Mějte hezké dny ve zdraví. Věrka

      Vymazat
  12. Marti, té paní nemá smysl něco vysvětlovat, ta si pojede stále to samé a nikdo ji nepřesvědčí. Nezlobme se na ni. Není ochotna rozlišit, čeho je a není schopna Věrka Fina.
    Přiznám se, že řeším charitu po svém, taky nepřispívám, kde čekám nějakou rošťárnu, to je každého věc. Hezký aprílový podvečer Jiřina z N.

    OdpovědětVymazat