jaro nesměle vykukuje

 

Můj muž sleduje předpovědi počasí každý den a každý den nezapomene poznamenat: kde je těch slibovaných čtrnáct stupňů?! Já se nechávám každý den překvapit, ale v podstatě jsme na tom oba stejně. Čekáme už jaro. 

Když řeknu jaro, většinou si vzpomenu na píseň Fešáků Jaro. Krásnou a smutnou píseň. "My čekali jaro a zatím přišel mráz. Tak strašlivou zimu nepoznal nikdo z nás". No to se nám snad nestane, ale tahle písnička mi, nevím proč, vždycky začne hned znít. A dnes má být prý zase jaro. Už slyším svého muže.

Všem pohodový den.

zapomenutá roztomilost

 

Tohle nové miminko do Lolina zvěřince jsem fotila před měsícem a zapomněla jsem fotky ve foťáku. Od té doby jsme za dětmi už byly znovu, ale byla by škoda nedat tohle krásné morčátko jen tak ke kochání. Jmenuje se Foppa a je to celkem vzácné plemeno švýcarský teddy. Na fotkách to není moc vidět, ale má překvapivě červené oči. Mohla jsem ji pohladit, ale ještě má trochu strach. Už vůbec nevím, kolik má Lola zvířat, ale hodně a i hodně morčat. O svoji zvěřinu se stará příkladně a na výstavách dostává za péči pochvaly a většinou poháry a ceny za první místa. Na výstavy pořídila Lola pro morčátka pelíšky, aby jim bylo pohodlně. A je krásné, že sotva při návratu ze školy otevře dveře od jejich velkého domu a ještě ani nevstoupí a už je slyšet velmi hlasité pískání. To ji vítají a zdraví její morčátka. Nepiští, pokud vstoupí někdo jiný. Lolu bezpečně poznají. Tak trochu roztomilosti pro dnešní den.

Pohodový pátek všem.

                                        

Libiš od 14. století do současnosti

Vznik knihy Libiš v zrcadle času jsem sledovala tentokrát dost zblízka, a rozhodla jsem se o její tvorba napsat. Článek vyšel před dvěma dny a dnes jej dávám na blog. Pokud si chcete prohlédnout všechny fotografie, najdete je u článku. 

Mějte pohodové dny.

Jak se tvoří kniha o historii? Tajemství zvonu zůstane navždy skryto

Marta Dušková

Kniha o historii se nepíše, ale tvoří. Historie byla už napsána a je potřeba ji odhalit a zaznamenat. Nedá se předpokládat, že by se renomovaní historici mohli zabývat i historií menších měst a vesnic. Pokud se však toho někdo ujme, je to velmi kreativní práce, kterou každý nedokáže dovést do konce.

Martě Doležalové z Libiše se to povedlo v celkem krátkém čase. Na knize Libiš v zrcadle času pracovala společně Jiřím Pecháčkem a Pavlem Šandou. Kniha vypráví o historii obce Libiš v okrese Neratovice od jejího vzniku od 14. století do současnosti. Historii ze 14. století dosud připomíná významná a krásná památka gotický kostel sv. Jakuba většího s velmi zachovalými nástěnnými malbami a s tajemnými zvony a příběh o zvonech je zmíněn i v knize.

Marta Doležalová, spoluautorka knihy a moje dobrá kamarádka umí o zvonech zajímavě vyprávět. Marta o nápisech na zvonech vypráví zajímavé tajemství. U většího zvonu byl nápis rozluštěn, ten pochází z roku 1549. Menší zvon pochází z roku 1457 až 1500 a nápis na něm zřejmě už navždy zůstane záhadou. Odborník na zvony kampanolog Radek Lunga zařadil nápis do skupiny enigmatických nápisů, to je skupina, kterou nelze číst. Nápisy nemají smysluplný text a zvonař nedokázal sestavit smysluplný text, ale byl přesvědčen, že s nápisem bude zvon plnit funkci ochrany proti zlým silám. Pro představu tady je přepis tajemného nápisu na zvonu: „1 | * vosnnfr * ovmrpsgmmnprgsyxyegrymgmfgsmsov * pe * grnnhoo * onapt * rs“.

Na otázku, jak se tvoří kniha, Marta celkem pochopitelně odpovídá, že těžce. Nápad na knihu vznikl v březnu 2025 na vernisáži výstavy Nálet na Neratovice 1945, kde se autoři dohodli na tvorbě. „První schůzku jsme měli hned za týden, kde jsem představila materiály, hlavně staré fotky, které už jsem měla nasbírané v šuplíčkách. Občas jsem je použila na nějaké výstavy“. Povedlo se nasbírat u pamětníků spoustu materiálu a dokumentů, které by pravděpodobně příbuzní vyhodili. Při debatě o knize si autoři dali šibeniční termín vydání. Chtěli dát knihu Libiši pod stromeček. Neuvěřitelný termín splnili a knihu křtili 19. prosince 2025. Nejdříve však začalo třídění, hledání autorů a zjišťování, co chybí. Poté začalo hledání v kronikách, v archivech, v knihách a v dalších dokumentech a samozřejmě focení důležitých libišských míst.

Marta každý den otvírala nové příběhy životů a osudů a jak sama říká, občas přestávala číst a musela se jít vyplakat, aby mohla pokračovat. Nejsilnější příběhy jsou z doby válečné a poválečné. Ze všech příběhů je cítit pokora, která dnes chybí. Radost z práce jí přináší vděčnost lidí, kteří jí posílají videa a fotografie, jak celá rodina přes generace společně listuje knihou a ta historie je spojuje. Dostávala krásnou zpětnou vazbu přes sociální sítě a kniha splnila svůj účel. Pro autory knihy je to odměna, ocenění záslužné práce a úspěchem je, že se stihlo zachytit příběhy a vzpomínky lidí, kteří už mezi námi nejsou. Kniha ještě nevychladla a už se začíná připravovat pokračování, které bude věnováno dávno zaniklých i novým restauracím a hospodám, které se sebou nesou další příběhy.

Na Mělnicku vzniklo takových historických knih vícero a o většině jsem i psala. Ale k této knize nebo respektive k jejímu vzniku mám nejblíž, i když nejsem rodák z Libiše ani z Mělnicka. Věděla jsem o její přípravě od začátku a prostřednictvím čerstvých informací jsem trochu nahlédla do toho, jak se tvoří kniha.

z vlastní zkušenosti

Dnes reaguji na vaše komentáře u článku týkající se nenávistných komentářů, se kterými naprosto souhlasím, i když jsem se konkrétně nevyjádřila. V minulém roce jsem napsala na toto téma dva články už v květnu a srpnu, které vyšly na seznamu. Zažila jsem to na vlastní kůži, tak sem kopíruju jen část z článků se svým názorem. A od srpna jsem u svých článků vypnula i možnost komentářů jako spoustu jiných autorů.. 

Mějte se hezky. V našem společenství tady se nevytratila slušnost a laskavost a jsem za to vděčná. Jsem tady ráda.

Článek z května, respektive část z článku

Komentáře mě překvapily rychlými úsudky bez snahy si něco ověřit

Asi jsem pořád i ve svém věku naivní a pozitivní, jinak by mě komentáře u mého článku „Dezinformace není jiný názor. Je to vědomě šířená nepravda“ neměly překvapit. 

Nepřekvapily mě tím, že někteří komentující se uchylují okamžitě k urážkám a napadání, to je dnes už standard. Překvapilo mě, že někdo kritizuje bez jakékoliv znalosti věci, a dokonce si ani neověří svoje tvrzení na odkazech, které jsem k článku přiložila. Napadá mě tím, že „mluvit o dezinformacích a ohánět se manipulátorama může jen úplný blázen“. Dávám sem přesný přepis komentáře i s chybami. Tenhle komentář mě přiměl k reakci v podobě tohoto článku.

Komentující si ani neověřil, že web Manipulátoři, jejichž heslem je „na faktech záleží“, se zabývá odhalováním dezinformací a hoaxů a snaží se je uvádět na pravou míru, na základě zjištěných a ověřených faktů. Tento web založili novináři Petr Nutil a Ondřej Fér, aby varovali před hoaxy, lživými zprávami, které se tváří jako pravé.

Podobně funguje Ověřovna Radiožurnálu, která chce konec lží, polopravd a překroucených informací. Dotazuje se všech zúčastněných, hledá písemné důkazy, ověřuje skutečnosti a odhaluje dezinformace. Dokonce nabízí veřejnosti, že v případě pochybností při čtení nějaké zajímavé informace je možné se na ně obrátit.

Takže se dostávám k tomu, co jsem psala ve svém minulém článku. Než vynesete nějaký soud, je lépe si ověřit fakta, v tomto případě se jedná o ověření webu Manipulátoři, čím se vlastně zabývá.

Většina komentářů pod článkem je napadající a útočící a troufám si tvrdit, vyniká neznalostí. Tak ještě jeden komentář, za který autorovi děkuji: „Bohužel se v této diskuzi jasně ukazuje, že článek rozebírá tu krutou pravdu, že v této zemi je cca 30% lidí, kteří dezinformaci nepoznají, neb nemají čím a polovina z nich tyto šíří aniž by je pochopila“.

Tady část z článku ze srpna 2025

Ke komentování rozhodně nestačí přečíst si název článku

Moje dnešní vyjádření patří těm, kteří okamžitě komentují články již po přečtení názvu článku – a je znát, že celý článek nečetli ani náhodou.

A pravděpodobně si nepřečtou ani tento, který je určen právě jim. Komentující zapomínají, že jejich komentáře hodně prozradí ne o autorovi článku, ale právě a jen o nich. Mají pocit, že se mohou vyjadřovat ke všemu, o čem si ani nezjistí žádné podrobnosti či fakta, ale mají potřebu se hned vyjádřit, protože oni přece o věci vědí víc než autor či uvedené zdroje i bez znalosti faktů.

A tenhle způsob komentování se stává, jak se zdá, módním trendem. Přestože na hloupé a zavádějící komentáře nereaguji, po mém posledním článku jsem se rozhodla reagovat. Tyto komentáře, které nikomu nepomohou, možná jen zvýší sebevědomí komentujících, se objevují běžně i u jiných článků, nejen u mých. Někdy se mi chce na ty nesmysly reagovat, ale pak si uvědomím, že to nemá žádný význam, protože se nejedná o konstruktivní kritiku, kde může člověk polemizovat na úrovni, ale že díky mé odpovědi by se rozvinula debata plná nenávisti a urážek a na to fakt nemám čas.

A tenhle způsob komentování se stává, jak se zdá, módním trendem. Přestože na hloupé a zavádějící komentáře nereaguji, po mém posledním článku jsem se rozhodla reagovat. Tyto komentáře, které nikomu nepomohou, možná jen zvýší sebevědomí komentujících, se objevují běžně i u jiných článků, nejen u mých. Někdy se mi chce na ty nesmysly reagovat, ale pak si uvědomím, že to nemá žádný význam, protože se nejedná o konstruktivní kritiku, kde může člověk polemizovat na úrovni, ale že díky mé odpovědi by se rozvinula debata plná nenávisti a urážek a na to fakt nemám čas.

Vím, že většina autorů nereaguje na komentáře u svých článků ze stejného důvodu jako já. Prostě je to ztráta času a nestojí za to jej ztrácet kvůli malichernostem a ještě komentujícím, kteří většinou nemají ani odvahu napsat článek vlastní a na jejich profilu najdete jen databázi komentářů. Jak jsem již psala, komentář nejvíc prozradí o jejich autorovi.

Většina z nás uvádí u svých článků ještě zdroj informací a v některých případech se jedná přímo o ČTK, kterou asi nejde napadnout kvůli tomu, že šíří lži. Ale jelikož komentující nečtou ani ty články, jen těžko si všimnou uvedených zdrojů informací.

Takže posílám do světa svoje vyjádření, protože odpovědi ke komentářům fakt psát nebudu. A pod tímto článkem je zavřena i komunikace, protože nenávisti a urážek je na této platformě víc než dost. A já nechci, abych zavdávala příčinu k vytrácení slušnosti a tolerance v současném světě. A možná přestanu číst komentáře úplně, abych neztratila víru ve slušnost člověka a aby mě pořád bavilo psaní. A už jsem v nějakém příspěvku psala radu. Pokud se vám moje články nelíbí a napadáte mě ze lží, stačí je nečíst. Je to naprosto jednoduché. Ale jak vidím u sebe, články bez kontroverzního tématu vás naprosto nezajímají, tam komentáře nejsou.

A ještě na závěr. Protože nelžu v osobním životě, nepředpokládám ani na první dobrou, že lže někdo jiný. Většinou to bývá tak, že podle sebe soudím tebe. Navíc nařknout veřejně, protože komentáře jsou veřejné, někoho jen tak bez faktů ze lži by podle našeho právního systému mohlo být vnímáno i jako přečin šíření pomluvy. Ale na tohle téma bylo napsáno na této platformě hodně článků od spoustu autorů, které ovšem ti, kterých se to týká, rozhodně nečtou.

víkendová výstava maket ruských dronů spojí 17 měst

zdroj Pixabay

Dnes rychlovka, protože je už pátek. Teprve teď zveřejněno. Všechny informace v případě zájmu najdete v článku.

Pohodový pátek všem.

O víkendu se na českých náměstích objeví makety ruských dronů

Marta Dušková

O víkendu se na sedmnácti náměstích českých měst objeví makety iránských dronů Šáhed využívaných Rusy ve válce proti Ukrajině. Makety ve skutečné velikosti nechala vyrobit iniciativa Dárek pro Putina jako připomínku zahájení války na Ukrajině. Tyto drony ničí energetickou infrastrukturu a útočí na civilní obyvatelstvo.

Spoluorganizátor iniciativy Martin Ondráček uvedl, že když poprvé viděl iránský Šáhed v ukrajinské továrně na výrobu dronů, byl šokovaný jeho velikostí. „Šáhed je strašně nebezpečná zbraň, protože je relativně levná, lítá relativně blízko a má dlouhý dolet. Je to zbraň, kterou Rusové primárně používají proti civilním cílům a proti energetické infrastruktuře,“ doplnil Ondráček s tím, že autoři chtějí výstavou upozornit především na nebezpečí ruského režimu a jeho zbraní. A také připomenout důležitost podpory Ukrajiny, když padne Ukrajina, můžeme být cílem my.

Instalace maket doplní grafické vizualizace, které zobrazí dominanty měst, jak by vypadaly po zásahu dronem Šáhed. V Praze se například zobrazí Staroměstský orloj po zásahu. U maket budou nainstalovány vysvětlující panely s popisem fungování dronů a záměrem projektu.

Makety dronů budou umístěny na náměstích v Praze, Brně, Plzni, Ústí nad Labem, Zlíně, Českých Budějovicích, Jihlavě, Ostravě, Karlových Varech, Olomouci, Hradci Králové, Jičíně, České Lípě, Táboře, Mělníku, Opavě a v Liberci. Podle sdělení inciativy opavská radnice výstavu makety dronu nechce a zakázala ji vystavit na Horním náměstí. Instalována tedy bude před kostelem svatých Janů.

Přesná místa výstav

Plzeň Náměstí Republiky

Ústí nad Labem Mírové náměstí

Zlín Náměstí Míru

České Budějovice Náměstí Přemysla Otakara II

Praha Náměstí Kinských

Jihlava Masarykovo náměstí

Ostrava Pustkovec

Karlovy Vary Smetanovy sady

Olomouc Horní náměstí

Hradec Králové Malé náměstí

Brno Náměstí Svobody

Jičín Žižkovo náměstí

Česká Lípa Náměstí TGM

Tábor Náměstí TGM

Mělník Náměstí Karla IV

Opava Horní náměstí

Liberec Náměstí Dr. Edvarda Beneše

Podle komentářů pod různými články je bohužel jasné, že spoustu lidí nechápe, že Rusko je pro nás reálné nebezpečí. Na otázky typu, proč by nás měli napadnout, z jakého důvodu, nestojí za to ani odpovídat. Jedině otázkou a proč nás napadli v roce 1968?

Iniciativa Dárek pro Putina na počátku února dokázala vybrat přes 180 milionů korun na agregáty a záložní baterie, které pomáhají přežít lidem na Ukrajině v situaci, kdy Rusko cíleně likviduje energetickou infrastrukturu. Další sbírky jsou například na strategické drony, sanitky či protidronové sítě. A i akce s výstavou maket je signálem podpory Ukrajiny a především připomínkou, že válka pořád pokračuje, pořád umírají lidé jen kvůli rozpínavosti a snahy Ruska být opět velmocí. Válka trvá déle než válka Rusů proti Němcům ve druhé světové.

Je smutné, že pořád je hodně kritiků, kteří veškeré aktivity v souvislosti s válkou na Ukrajině považují za zbytečné strašení a peníze na zbraně prý jen prodlužují válku. Historie však hovoří jinak, válku vyhrávají zbraně. Je zodpovědné předvídat a být připraveni. To si neuvědomuje ani současná vláda a snižuje finance na obranu, což je nebezpečné. Čekat, jestli to přijde nebo ne, je velká nezodpovědnost.

jaro voní aspoň doma

 

Helenko, k dnešnímu příspěvku jsi mě inspirovala ty svým komentářem, že ti trochu dochází humor. Musím s tebou souhlasit, mně dochází hodně a každý den hledám radost, která dřív přicházela bez hledání. Na blogu se nevyjadřuju k politice, ale odjakživa ji sleduju. Jen jsem o ní dřív nepsala. Ale svět je vzhůru nohama a já o tom i píšu. Z pocitu, že se potřebuju vyjádřit, upozornit ostatní na některé nepravosti a někdy je to pro mě i terapie, že se z toho vypíšu. Chtěla bych být jiná, některé věci se naučit přehlížet, ale nejde to a ve svém věku se jen těžko změním. A vzhledem k dost vysoké čtenosti mých článků, které jsou zveřejňovány na seznamu, je nás víc, kdo potřebujeme nějaký rozbor politické situace doma i ve světě. Někdo má potřebu psát, někdo číst. A kdo nechce číst, může si články poslechnout, což je již delší dobu novinka u článků. A zní to jinak než, když si to čtu kvůli korektuře. Ptám se mého muže, co zajímavého to poslouchá. Odpovídá no tebe. Jak mě? Nepoznala jsem svůj vlastní článek hned na první dobrou a říkala jsem si, kdo tak zajímavě píše 😁

Všem přeju hezký den a tobě Helenko děkuju. Tvůj komentář mě nakopl, abych se po dlouhé době trochu otevřela a je to úlevné. Na závěr dávám jeden citát, který i po staletích je pořád aktuální a v současné době možná víc než jindy.

úsměv prosím na dobré ráno

                               

A je tady další díl mého několikaletého projektu posbíraných vtipů, který máte rádi a já pro vás ráda vtipy vybírám. Tato pravidelná sekce vznikla na začátku covidu, kdy jsme si s mojí sestrou začaly posílat přes messenger vtipy a vtipná videa zřejmě z nedostatku jiných zážitků. Po čase jsem vtipy začala dávat i na blog. Se sestrou si přeposíláme vtipy dodnes několikrát týdně, už ne tedy úplně každý den jako za covidu. A některé vtipy jsou jako z našeho života se Sárou.

Tak s úsměvem do nového dne.