další novinka

aspoň teda pro mě. 

Kdo sportuje, pravděpodobně o tomto novém fitness trendu dávno ví. 

Já nejsem vůbec sportovní typ, takže informace o sportu mě míjí celý život, nevyhledávám je, a když mě potkají, je to jen náhoda.

A ještě mě to musí zaujmout, abych se tím zabývala. 

Sice občas cvičím doma na strojích v naší domácí tělocvičně, ale to není sport. Běhala jsem pravidelně jen po třetím porodu, kdy už šla kila vzhledem k třicítce těžko dolů a diety držet neumím, a po zhubnutí jsem opět s během přestala, protože mě to vysloveně nebaví. Tak to je moje jediná zkušenost se sportem...

Občas i o sportu píšu, ale jak víte, jen když se to nějak dotýká regionu, třeba o nějakých výrazných úspěších či o vítězích. Takové články a rozhovory jsem i na blogu sdílela, ale v podstatě je pro mě sport velká neznámá odjakživa. 

Ale sportovní aktivita, o které dnes píšu, má trochu jiný rozměr, nejen sportovní, proto mě zaujala a já napsala krátký článek. 

Úvodní foto nesouvisí s tématem jen zdánlivě. Krásné akvárko u mě evokuje čistý svět a to potažmo s dnešním tématem souvisí.

Dnes tedy: Co je plogging?

Mějte pohodovou neděli.

Víte, co je plogging?

Marta Dušková

Nový fittness trend pro ochranu životního prostředí!

Plogging je kombinace běhu a sbírání odpadků a tato aktivita vznikla organizovaně ve Švédsku v roce 2016. V roce 2018 se rozšířilo povědomí o ní i do dalších zemí.

Do Česka přinesla tuhle ecofriendly aktivitu pod názvem Plogging Česko Asociace společenské odpovědnosti https://www.spolecenskaodpovednost.cz/ v roce 2018 a dala této aktivitě, kterou už běžně pravidelní běžci prováděli aktivně sami od sebe, oficiální zastřešení či oficiální význam. Kromě toho, že každý udělá něco pro své zdraví, pěknou postavu, ještě může pomoci planetě.

Plogging je zkrátka běžecký sport se společenským přesahem a dalo by se říct, že jeho mottem je: Vyčisti si hlavu i kousek naší planety.

Švédové jsou v ekologii vždy o krok napřed, a tak není žádným překvapením, že se tady zrodil nový druh sportu, jehož název Plogging vychází z anglického slova jogging - běh a ze švédského pocka upp - sbírat.

Nová fitness aktivita aneb Jak pohyb může zachránit planetu. Staňte se ploggerem a dejte o tom vědět na www.ploggingcesko.cz.

dům plný zvířátek

aneb na skok do Prahy. 

Včera konečně volnější den kromě ranního psaní rozhovoru, takže plán jede se do Prahy. 

Nikdo teď  v celé rodině nestíháme, všude je to stejné, všude moc práce, a stýská se mi po skoro měsíci po všech, tak aspoň někoho chceme vidět, kdo má zrovna čas.

Ještě jsem si kontrolovala, zda mám foťák, bez něj nemůžu.

Děti jsme vyzvedávaly ve škole a byly moc rádi, což daly ve škole najevo velmi hlučně a náš prvňáček Alánek se mohl pochlubit svojí třídou a na stěnách svými výkresy. Ta panda uprostřed je jeho a pak ten krtek v kalhotkách.

Babi, ty jsi ještě neviděla moje nové křečky. Vyfotíš je, viď?

Ptá se Lola ještě v autě. Říkala jsem, že bez foťáku přijet nemůžu. 

Lole se splnilo po půl roce přání. Křečky měla slíbeny, když se bude starat půl roku vzorně o ostatní zvířata, což jsou tři morčata, ty už jsem na blogu představovala, o svoje akvárko s rybičkami a dvě kočky Elzu a Huga. 

Nakonec jsme při focení, které vůbec nebylo lehké, páč ta roztomilá zvířátka nepostojí, pozorovali křečky všichni a mě překvapilo, jak jsou inteligentní a reagují na člověka. Syn má taky dva křečky a už si je vychoval tak, že sotva otevře dveře při návratu domů, začnou oba pištět na pozdrav a hned se chtějí mazlit v náruči.

Lolini křečci mají krásný třípatrový dům plný prolézaček a kolotočů a pozorovat je, jak se protlačují úzkým tunelem za pištění obou a mačkání se, bylo fakt zábavné. Jsou to holčičky. Jedna se jmenuje Emilka po prababičce, jméno druhé jsem zapomněla.

Tady začal děda něco vrtat, takže si děti ucpávají uši.

Po domě jsou další nádherná akvárka, které si pořídila naše Tereza a tu věž uprostřed vyrobila sama na zakrytí vzduchování. A zaznamenala i první chovatelský úspěch a narodilo se nevídané množství ancistrusů, což není úplně běžné. A protože je jich 40, muselo se koupit nové akvárko. 

Mami, pojď se podívat, vystřídá neustálé babi, pojď se podívat.

Babi, půjdeš už nahoru do našeho pokojíku? Lola je netrpělivá, tak už musím. 

Alan: babi, já mám nový kufříček. Ten budu používat na výlety. Vyfotíš mě?

Babi, my ti vyrobíme překvapení. To si můžeš vzít domů. 

Tak si domů vezu okatou příšeru a krásnou rybičku.

Tak to byly střípky a nahlédnutí do našeho pátku možná trochu bez ladu a skladu, ale s radostí. 

Dnes už mám zase pracovní den. Všichni po roce absence akcí chtějí pochopitelně stihnout všechno.

Mějte pohodový víkend.

P.S. Ještě jsem zapomněla na dárek od naší Terezy. Takových malých sladkých melounků se jí na zahradě urodilo už dvacet. No evidentně, co se týká zahradního pěstění, není po mně. Je po svém dědovi, mém tátovi, který by měl velkou radost, ale třeba to vidí...

Tereza má i nádherné obrovské dýně, sklízela kukuřici, spoustu cherry rajčátek, jichž byla opravdu velká úroda, takže jsme dostali i my a spoustu dalšího...

bobří sada

Tento dárek jsem neulovila sama, jak bývá obvykle mým zvykem, ale inspirovala jsem se u Sabi, která napsala recenzi na tuto pěknou vzdělávací knihu Bobři jsou dobří! 

Knihu samotnou koupíte všude na eshopech knihkupectví, ale celou tuhle sadu jsem nalézt nemohla nikde. Je k dispozici jen na facebooku autorky s názvem Stelinka a kouzelné příběhy, což je mimochodem název další knihy autorky Petry Santlerové, která se v příbězích zaměřuje na vzdělávání a to mě právě zaujalo. 

V knize na konci je i kvíz, kde si mohou děti ověřit, co si z knihy pamatují.

Navíc, když si objednáte jakoukoliv knihu přes výše uvedený facebookový obchod, dostanete ji s věnováním spisovatelky, což je další přidaná hodnota.

Takže mám další dárek pod stromeček, ze kterého mám velkou radost a doufám, že budou mít i děti. Součástí sady je i společenská hra s figurkami a kostkou a jako dárek dostanou děti ještě záložky do knihy. Zatím jsem sadu moc netestovala, je to dárek, tak by měli být první, kdo knihu prolistuje, ti obdarovaní. Jen jsem nahlédla, ale i tak se dá poznat, že je to kniha moc zajímavá a poučná zábavným způsobem, takže si děti vše o bobrech snáze zapamatují. 

Tak dnes jen malé nahlédnutí prostřednictvím fotografií. Třeba někoho z vás taky zaujme.

Mějte pěkný den.

kapucínský kostel

 

V rámci Dnů evropského kulturního dědictví jsme v sobotu nahlédli do kapucínského kostela Čtrnácti sv. pomocníků. Sobotu jsme měli nabitou, tak jsem šla cestou nejmenšího odporu a kostel je v blízkosti muzea, kde jsme navštívili výstavy, o kterých jsem psala. Kostel jsme už sice vevnitř viděli, ale jednak bylo otevřeno hodně památek, kde už jsme byli a ne jednou, například zámek Liběchov anebo byly otevřeny pro veřejnost až na večer a upřímně je toho teď tolik, že fakt už vybírám s rozmyslem, abych to přežila a nepadla únavou. 

Nakonec to byl velmi dobrý výběr.  Setkala člověkem, který vyprávěl tak zajímavě, že to byla velmi dobrá volba a já jsem se dozvěděla tolik o kostele a historii, jako zatím o tomto místě nikdy. Taky je ten článek hodně dlouhý a moc zkrátit nešel, nebo mi to spíš bylo líto ho krátit.

Takže dnes malé nahlédnutí nejen do historie kostela.

Mějte pohodový den.

P.S. Co se týká našeho problému s magazínem na facebooku, o kterém už jsem tady psala, a děkuji za všechna vaše vyjádření podpory prostřednictvím komentářů na blogu, jako správný Čech, většina z nás umí improvizovat v případě nutnosti, jsem našla řešení, jak se se situací během 30 dnů klatby poprat a funguje to. Dokonce i v této pro nás nelehké době fanoušci neodcházejí, ale začali přibývat. Díky všem.

Dny evropského dědictví aneb nahlédnutí do historie kapucínského kostela

Marta Dušková

Dny evropského kulturního dědictví 2021, jejichž letošním tématem je Památky pro všechny, opět otevřely v sobotu 11. září památky, které nejsou běžně veřejnosti dostupné. Dny evropského dědictví pokračují až do neděle 19. září.

Zájemci se mohli v sobotu zúčastnit mimo jiné komentovaných prohlídek v kostele Čtrnácti sv. Pomocníků, který se nachází vedle bývalého kapucínského hospicu, kde dnes sídlí Regionální muzeum Mělník, lokální garant této tradiční akce.

Kostelem provázela a poutavě vyprávěla o historii objektu Anežka Mikulcová z Národního památkového ústavu v Praze, která s muzeem spolupracuje už od dob studií na mělnickém gymnáziu a po té vystudovala dějiny umění. Za úžasně nahlédnutí do historie kostela jí patří velké poděkování:

"Nacházíme se v klášterním kostele, který vznikl vedle klášterního hospicu, což je takový drobný klášter. Kostel je spojený s řádem kapucínů, který byl založen roku 1525 a koncem tohoto století už vznikl u nás první kapucínský klášter. Do Mělníka dorazili kapucíni v roce 1750 a podnětem příchodu bylo, že mělnická měšťanka Barbora Terezie Čebišová odkázala parcelu vedle kostela kapucínům a ti zde začali budovat konvent a špitál pro nemocné. Chtěli vybudovat i církevní stavbu, ale ta se na parcelu nevešla a později se uvolnila vedlejší parcela, na které právě dnes kostel stojí".

Kapucínské kostely jsou si navzájem velmi podobné, kapucíni se na začátku dohodli na jednotné koncepci staveb svých kostelů. Jsou to jednoduché stavby, trojúhelník, nejsou nějak zvlášť přezdobené, nemají žádné boční lodě, ale mívají boční kapli jako i v kostele Čtrnácti sv. pomocníků, která je zasvěcená sv. Františkovi, protože kapucíni vychází z řehole sv. Františka z Asisi. Kostely mívají dlouhé kněžiště, kde jsou i lavice pro kapucíny, kteří byli odděleni zvlášť, pokud byla mše veřejná.

"Specifická v tomto kostele je kazatelna, která vychází z propojení obou objektů, takže z dnešního muzea se vstupovalo na kazatelnu přímo. Hlavní oltářní obraz je věnován čtrnácti sv. pomocníkům a zasvěcení kostela Čtrnácti sv. pomocníků zas tak časté u nás není. Kult čtrnácti pomocníků vznikl ve středověku v Německu a byli to mučedníci, kteří žili v prvním až třetím století našeho letopočtu, křesťanství tehdy nebylo přijato a byli mučeni právě pro svoji víru", vysvětluje Anežka Mikulcová.

Na hlavním oltářním obraze je vyobrazen svatý Vít v kotli, který byl mučen v kotli s horkým olejem, svatý Pantaleon má na obraze ruce přibité na hlavu, a právě potom se věřící obraceli na těchto čtrnáct svatých například s bolestí hlavy, na sv. Blažeje s bolestí v krku, sv. Markéta je patronka žen při porodu, Erasmus, protože mu vytahovali střeva při mučení, je spojen s bolestmi břicha.

Na otázku, jak vlastně vzniklo společenství Čtrnácti sv. pomocníků, odpovídá Anežka Mikulcová: "Není mezi nimi skutečné spojení, církev si je druhotně takto seskupila pozdějí, žili i v různých částech světa. Uprostřed hlavního oltářního obrazu je sv. Kryštof, tomu Marie nandavá na ramena Ježíška, i jméno Kryštof znamená ten, který nese Ježíška, je ochránce poutníků a lidí na cestách, dále mezi čtrnáct pomocníků patří tři svatořečení biskupové sv. Diviš, sv. Blažej a sv. Eustach, sv. Iljí byl poustevník a je patronem kojících žen, podle pověsti jej laň krmila mlékem, v červeném plášti je sv. Achát, což byl římský voják, a protože jsou to počátky křesťanství, nejdříve křesťany utlačoval a sám pak přestoupil na víru, za což byl rovněž mučen, dále sv. Jiří s drakem, vpravo dole na obraze je v loveckém obleku a s jelenem sv. Erasmus, je patronem lovců a myslivců, ale u nás je spíše známý sv. Hubert, takže dnes jsou myslivci spojováni právě s ním, dále Jáhen Cyriak, který dokázal vymítat ďábla a poslední na obraze je trojice sv. panen Barbora s kalichem, sv. Markéta a sv. Kateřina. Obraz maloval barokní malíř oltářních obrazů Josef Stern, pocházel z Kroměříže. Napravo a nalevo oltářního obrazu už nejsou jeho malby, je tam tedy trochu znát rozdílnost kvality. Napravo je sv. Ludmila a sv. Václav a nalevo sochy sv. Anna, jak vyučuje malou pannu Marii, a sv. Josef s Ježíškem".

Další zajímavostí kostela jsou na bočních oltářích vyobrazeni kapucíni, kteří byli prohlášeni za svaté, napravo je kopie Paládia země české, na ten se váže legenda. Reliéf Madonky je prý vytvořen z bůžků, které uctívala Ludmila, než přijala křest. Reliéf pak předala sv. Václavovi, a když byl Václav zavražděn ve Staré Boleslavi, jeho sluha tam reliéf ukryl před vrahy. Další zajímavostí je kopie Pražského Jezulátka, které spolu s pozemkem měšťanka Čebišová věnovala kapucínům a kapucíni si ho zvolili za svůj ochranný předmětem a měnili mu i šatičky. Kapucíni se Čebišové za dar odvděčili tím, že je pohřbena v kryptě pod kostelem jako jediná civilní osoba. Jinak v kryptách byli pohřbíváni jen církevní hodnostáři. Je tady i pochovaný páter Serafín, který pomáhal mělnickým kapucínům v začátcích.

Průvodkyně z Národního památkového ústavu v průběhu své procházky kostelem upozorňuje: "Zajímavé jsou i vitráže v oknech, to je zase ukázka donací (pozn. redakce hmotný dar) soukromých osob za 2. světové války. Například na jedné je nápis památce syna Jaroslava Čumpelíka věnoval František Čumpelík. Jméno syna je spojeno s Heydrichiádou, kdy pracoval na městském úřadě a při hlášení v rozhlase o spáchání atentátu na Heydricha prohlásil: dobře mu tak! Slyšel ho jeho kolega, který donášel Němcům a Jaroslav Čumpelík byl za tuto jedinou krátkou větu popraven v Kobylisích.

Další vitráže vyobrazují sv. Františka, jak káže ptáčkům, sv. Anežku, sv. Terezii, která byla označena za učitelku církve. Další vitráž je věnována sv. Ludmile, jak vyučuje sv. Václava, což je mělnický motiv, a ještě tady máme sv. Cecílii, jak hraje na varhany, protože je patronkou hudebníků a zase to souvisí s jejím hrozným mučením. Po stranách kostela jsou ikony, to je spojeno s tím, že tady bývají i bohoslužby řeckokatolické církve nejen římskokatolické. Vitráže vytvořila firma pana Jiřičky, což byla a dosud je proslavená firma na vitráže do chrámu sv. Víta".

To bylo malé nahlédnutí do historie objektu kapucínského kostela Čtrnácti sv. pomocníků, za které náleží ještě jednou velké poděkování průvodkyni sobotní prohlídkou kostela Anežce Mikulcové.