znáte doktora Racka?

Dnes bych vás ráda seznámila s poměrně známou autorkou dětských knížek Miladou Rezkovou, jejíchž knihy dostávají různá ocenění a možná jste o nich i slyšeli.

Už jsem tady o ní psala v souvislosti s projektem Městské knihovny Mělník, kde jednou týdně pracuje jako vedoucí projektů. Napsala i pro knihovnu knížku, kterou děti při návštěvě dostaly i s podpisem. a o tom, co dělá v knihovně, si můžete přečíst v článku Knihovna 21. století aneb kam zmizel Žlutý ostrov (kanalem.com).

Mě překvapilo, že vnoučata knihy Milady Rezkové mají v knihovně a obě naše dcery spisovatelku znají a mají rádi. 

A protože rozhovor nebo spíš příjemné povídání bylo zajímavé, tak se dnes se spisovatelkou seznamte. Dávám sem jen obaly z jejich knih, o kterých je v rozhovoru zmínka. 

Na foto spisovatelky z jejího archivu se můžete podívat v magazínu u článku Milada Rezková: Píšu ráda, ale prioritou jsou teď moje děti (kanalem.com), který v neděli vyšel.

Už dlouho jsem nedělala rozhovor s takovou lehkostí,  ale spisovatelé umějí povídat z placu a bez rozmýšlení a to jsou nejhezčí rozhovory.

Tak doufám, že vás rozhovor bude bavit a pobaví vás třeba i to jak vlastně vznikl doktor Racek. Jo a velmi se mi líbí spisovatelčin přístup k životu, vlastně se o takový snažím taky. Brát vše tak, jak to je, s lehkostí a netrápit se moc s věcmi, které nemůžu změnit.

Mějte pohodový vstup do nového týdne.

Milada Rezková: Píšu ráda, ale prioritou jsou teď moje děti

Marta Dušková

Milada Rezková žije v Praze, ale v Městské knihovně Mělník pracuje už druhým rokem jako vedoucí pododdělení vzdělávacích programů. Milada Rezková je však známá především jako spisovatelka dětských knih, právě o psaní knih jsme si povídaly při našem setkání.

Paní Rezková, kdy jste začala psát? Bylo to už v dětství?

Ne, nejsem autor, který by měl od dětství vizi nebo umělecký předpoklad. Na základní škole a na gymplu mi šlo dobře psát slohovky, podle pedagogů v něčem předčily práce mých spolužáků, ale to rozhodně nebylo pro mě nějaké znamení, že bych se měla stát spisovatelkou. Za mojí prvotinou stojí malý příběh. Žiju s Lukášem Urbánkem, ilustrátorem a máme spolu dvě děti mladšího školního věku a on má starší děti, a když byly malé, často jsme spolu trávili čas. Jednou jsme byli na chalupě a hodně pršelo. Děti se hodně nudily a zlobily a já nevím, jak mě tenkrát napadlo, že jsem jim začala psát malé básničky a děti je ilustrovaly. Zabavili jsme se tenkrát pro tu jednu deštivou sobotu. Při dalším setkání si děti přivezly z básniček celou ilustrovanou knížku, uměly básničky recitovat nazpaměť. S jejich maminkou, která je výtvarnice, máme dobré vztahy a od ní vzešla věta: Ta Milada by měla psát knížky. Vlastně to bylo najednou jasné a s Lukášem jsme si řekli, že bychom mohli něco zkusit. Tenkrát s námi byl na chatě náš kamarád Jakub Kaše, grafik, a tak vznikla naše trojice a zrodila se myšlenka, že bychom někdy mohli udělat knihu pro děti. Jednou jsme s Lukášem na bleším trhu objevili srandovní postavičku, retro hračku motorkáře a dost příšernou. Večer si ji Lukáš vyfotil z okna našeho bytu a ukázalo se, že figurka je naživo dost odporná, ale je fotogenická. Lukáš vozil figurku celé prázdniny a fotil ji na různých místech, a já jsem k tomu spontánně začala psát básničky. Ta postava je celá bílá, tak dostala jméno doktor Racek, které vzniklo vlastně trochu omylem. Já jsem Rezková a můj tatínek je doktor, tak jsme nějak před dětmi žertovali, co ten doktor Rezek a děti se ptaly, jaký Racek, a tak se náhodou zrodila postava doktora Racka. Materiál na knihu vznikl přes prázdniny a my jsme si sedli u vína a vybírali sebevědomě nakladatele. To si člověk dovolí jen hodně mladý. Kdo by nám to jako mohl vydat, kdo by se nám líbil a vybrali jsme si nakladatelství Labyrint. Náš koncept se líbil, asi štěstí nováčků, a v roce 2008 vyšla první knížka Doktor Racek jede na prázdniny. V nakladatelství jsme poté dostali možnost přicházet s dalšími projekty a povedlo se nám vydat druhý díl doktora Racka a knihu Babočky na téma smrti, což bylo tenkrát ještě pořád hodně tabuizované téma. Naše knihy byly oceňované cenami a myslím, že zrovna Babočky se umístily v anketě o nejkrásnější knihu roku. Grafiku dělal Jakub Kaše a dodnes spolupracujeme jako trojice, i když každý z nás má i svoje samostatné projekty.

Dá se psaním uživit?

Dá, ale řekněme sekundárně. Nepatřím k nejprodávanějším dětským autorům, ale knihy se prodávají, a tato práce vás přivede ke komerčnějším projektům, zakázkám na základě vydaných knih. Léta jsme takhle pracovali například pro Kofolu pro prázdninové letní kampaně, kde já jsem skládala básničky a Lukáš ilustroval. Teď pracujeme na projektu, který navazuje na knihu o pražském metru To je metro, čéče! Ta vyhrála různé ceny, objevovala se v mnoha nominacích a v návaznosti na úspěch této knihy nás oslovili z Dopravních podniků hl. města Prahy, takže připravuji knihu na zakázku. Můj smysl pro humor zaujal v minulosti Kooperativu a tři roky jsem dělala obsah sociálních sítí pro ně. Dá se s tím uživit tak, že knihy vám přinesou další nabídky. Díky knihám se mi dostalo luxusu, že už jsem vlastně 12 let na volné noze a můžu si nakládat se svým časem, jak potřebuju. A dělám pořád práci, která mě baví.

Není těžší pracovat na zakázku než sama volně?

Pro mě ani ne, protože já vlastně přijímám akorát věci, které mě osloví a souzním s nimi. Nepovažuji se za žádného spisovatele ve smyslu romanopisce, jsem autorka drobnějších literárních útvarů, ale ona je to dovednost jako každá jiná. Když ji člověk dlouho trénuje a každodenně, tak mozek zná už některé cesty a zkratky, a to se právě hodí u komerčních zakázek. Takže naopak, když mám téma jasně dané, omezené a zadané zadavatelem v nějakých mantinelech a hranicích, tak mi to práci ulehčuje, mozek neodbíhá někam pryč. Pokud má člověk na výběr úplně všechno, tak je to komplikované a někdy neví co si vybrat. Ráda dělám komerční věci, odpočinu si od svých nápadů a zároveň si člověk pořád cvičí hlavu.

Kolik vám vyšlo knih?

Já to nemám vůbec spočítané, ale myslím, že se to bude blížit ke dvacítce.

Máte nějakou ze svých knih nejoblíbenější?

K některým mám osobnější vztah. Knihy o doktoru Rackovi mám hodně ráda, byly první, vznikaly s přirozenou naivitou, ještě jsem byla holka, co nemá děti a má zodpovědnost jen za sebe, bylo mi kolem 25 let. Když na ně někdy narazím, tak mě potěší a dojme, s jakou lehkostí to bylo tvořeno. Mám ráda i Babočky, protože jsem byla těhotná se svým prvním synem a celý ten nápad za mnou přišel úplně sám, což se mi nepovede úplně vždycky. Hned jsem věděla, že to chci napsat takhle a tvořili jsme to s Lukášem společně u nás na chatě na Křivoklátě u Berounky. V houpací síti s bříškem jsem vymýšlela. Potom mě baví knihy Neboj, neboj, kniha o strachu, a Velký bobek epochální cesta trávícím ústrojím člověka, to jsou obsáhlé knihy, které řeší velké téma. Obě knihy jsou již přeloženy do mnoha jazyků, Neboj, neboj do deseti a Velký bobek také už vyšel v několika překladech.

Co dalšího vás baví ve volném čase, pokud ještě nějaký zbývá?

Mám tu výhodu, že dělám práci, která mě baví. Teď volný čas využívám k tomu, že dumám nad tím, co by se třeba dalo ještě přivést do Mělníka do knihovny. Mám kolem sebe výborný tým a máme podobné uvažování, takže to mě nabíjí. Nyní mě, ono to teda zase vypadá jako práce, kontaktoval Ondřej Horák, známý kurátor výstav a oslovil nás s Lukášem, jestli bychom nechtěli udělat interaktivní výstavu, projekt na pomezí literatury a současného umění v galerii Atrium na Žižkově. To teď chystáme a na to se těším.

Ale za vším je kreativita a tam musí být radost z práce, to se nedá dělat jinak jen s chutí.

Ano, je to zábava. A potom, co mě nejvíc baví úplně ze všeho být se svými dětmi. Já jsem hrozně oddaná maminka. Někdy to možná i přeháním. Mám děti 10 a 11 let a neustále si uvědomuju, jak ten čas běží. Uvědomuji si, že vyrostou a já spoustu věcí můžu dělat až pak. Tak si nechávám spoustu kreativity, až děti vyletí z hnízda a dělám jen to, na co mi zbude čas po trávení času se dětmi. Děti jsou moje priorita. To je možná i jeden z důvodů, proč dělám to, co dělám. Při práci můžu být hodně s dětmi a věnovat se jim, kdy chci a kdy mě potřebují. Peníze jsou samozřejmě důležité, ale daří se mi držet nějakou příjemnou životní úroveň, nikdo nestrádá, a naopak tím získáváme. Práci věnuju ten čas, který mi zbyde po dětech.

A ještě mě baví se sebevzdělávat. Já jsem brzy skončila jen s maturitou, ve 30 letech jsem si teprve dodělala bakaláře a před rokem magistra na filosofické fakultě v Plzni. Když začnu mít pocit, že zakrňuju, tak si na sebe ještě ušiju bič v podobě nějakého studia a baví mě poznávání a zkoušení nových věcí. Navíc konfrontace s mnohem mladšími lidmi je pro mě důležitá.

Já moc děkuji za příjemné povídání a přeji úspěchy ve všem počínání.

Milada Rezková pochází z Rakovníka, ale od svých tří let žije v Praze. Na Křivoklátsku má chatu a říká, že založením je chatař. Věnuje se i zahradě, ale prý zatím je víc vrah než zahradník.

Fotografie z archivu Milady Rezkové

další přírůstek

 

do zahrady. Inspiruji se u své dcery, o její krásné zahradě už jsem tady psala, která má vyvýšené záhony po celé zahradě. V nabídce je jich hodně a dřevěné, které se mi líbí nejvíc, ale většina je hodně finančně náročná. Tak jsme strávili docela dost času výběrem. Než jsem totiž pěkný na Lidlu vložila do košíku, chtěli jsme se o tom s mužem poradit, byl vyprodaný, protože byl hezký a cenově dostupnější než jiné vypadající stejně. 

Můj muž byl opět úspěšný. Objevil v OBI moc pěkný dřevěný dokonce na kolečkách za neuvěřitelnou cenu. Takže jsem provedla rezervaci a můj muž vyzvednul tento týden. Od naší Terezy jsem dostala lesní jahody a ty jsem tam zasadila. Jsou ještě malinké, naše Tereza pěstuje ze semínek, tak snad budou u nás prospívat.

A možná nezůstanu jen u jednoho vyvýšeného záhonu.

Mějte klidnou neděli.

inspirace pro každý den

Dnes vás zvu opět na výstavu tentokrát do galerie Za Rohem, která patří k mělnické knihovně a už jsem tady o ní psala. Když knihovna vyhlásila projekt, o kterém si můžete přečíst v článku viz níže, byla jsem trochu skeptická. Projekt mě hodně zaujal, ale nebyla jsem si jistá, zda nějaký ohlas z veřejnosti bude. Je něco jiného se kouknout na výstavu, kterou připravil někdo jiný a něco jiného sám něco vystavit. No, tento úžasný nápad je úspěšný, ostatně kdyby nebyl, neměla bych vám dnes co ukázat. Tak malé nakouknutí na výstavu, na které se podílí veřejnost. Další část dnešní reportáže jsem věnovala další výstavě, která je v druhé polovině galerie a je věnovaná 35. výročí založení Literárního klubu Pegas. I galerie fotografií jsem proto rozdělila do dvou sekcí.

První je z uměleckého experimentu knihovny. Fotila jsem jen vlastní díla, na výstavu je možné přispět i obrazy, které vás inspirují doma a není to vlastní tvorba. Přiznávám, že ty mě moc nezaujaly. Musím říct, že knihovna poslední rok hodně žije a já tam chodím často a ráda.

Tak nakoukněte. Mějte pohodovou sobotu.

P.S. Sama jsem na výstavu nepřispěla, ne ze strachu, ale jsem dost známá v regionu jako novinářka a znají mě i lidé, které já neznám, chci si uchovat soukromí a nemusí se o mně vědět všechno.

Galerie Za Rohem je plná inspirace nejen pro všední dny

Marta Dušková

Prameny inspirace všedního dne je název projektu Městské knihovny Mělník, který nabízí prostor galerie Za rohem komukoliv, kdo tvoří, maluje a chce svoje díla ukázat veřejnosti.

Výstava čehokoliv od kohokoliv, ať už se jedná o oblíbené umění či něco, čím si někdo zdobí domov či přímo vlastní tvorba, byla zahájena počátkem dubna a potrvá do 31. května.

Zdi galerie už některá díla, která inspirují, zdobí a návštěvníci se mohou mimo jiné kochat překvapivě krásnými výtvarnými dílky žáků ZŠ Jindřicha Matiegky v Mělníku.

Umělecký experiment knihovny se podařil a do projektu se povedlo zapojit veřejnost, což bylo cílem.

V květnu se experiment rozšiřuje o další oblast a mělničtí autoři mají možnost prezentovat svoje texty, které třeba psali zatím do šuplíku a nebyly zveřejněny, před domácími čtenáři v knihovně.

Květen mělnických pramenů nabízí možnost amatérských autorských čtení ve čtvrtek 26. května v 17 hodin. Zájemci mohou využít příležitosti veřejně číst ze svých textů při akci s názvem Do šuplíku.

Podrobné informace k projektu jsou zveřejněny na webových stránkách knihovny Prameny inspirace všedního dne | Mekuc.

V galerii Za Rohem je nyní instalována i výstava věnovaná 35. výročí založení Literárního klubu Pegas. Na velkých panelech je možné si přečíst básně členů Literárního klubu Pegas v Mělníku. Básně jsou doplněny ilustracemi, které téma básní ještě umocňují. Výstava potrvá do pátku 27. května.

krásná neznámá

Nejdříve bych chtěla poděkovat, že mi každoročně už několik let sdělujete název této kytky, kterou jsem před lety dostala jako dárek v zahradnictví Petro. A já každý rok říkám, že je to zbytečné, protože tento druh inteligence, tedy znalost kytek já fakt nemám a v životě mě to minulo. Pamatuju si někdy jen ty, které si vyberu sama a ještě otrocky známé. A pořád říkám, že pro mě krása nemusí mít jméno, je to prostě krása. Pro mě tedy krásná neznámá. 

Letos samozřejmě nevím opět nic.

Kvetení má trochu jepičí život, tak dokumentuju.

Jakmile vidím venku pavučinu, tak ji musím vyfotit. Focení pavučin je teda oprus a možná právě proto mě to baví. Tak včera opět, a mám radost, když se to trochu podaří.

Mějte pěkný den.

o souznění

Včera jsem měla velmi kulturní den a strávila čas nabíráním materiálu na články do magazínu a shlédla tři výstavy, jejichž vernisáže jsem nestihla, protože teď je opravdu pořád moc událostí najednou, a povídala jsem si se spisovatelkou dětských knih, takže i na blogu v nejbližších dnech bude hlavně kultura.

Dnes dávám reportáž z první výstavy, která je tady vlastně v generálce, protože zveřejněna bude až v sobotu. Takže dnes můžete se mnou nakouknout na výstavu s názvem Souznění. Předem se omlouvám za kvalitu fotek, protože všechny jsou pod sklem a já hledala nejlepší úhel focení, ale prostor není moc velký, tak nebylo kam ustoupit.

Mějte pohodový den.

Mělnický archiv je po delší přestávce opět místem vernisáží a výstav

Marta Dušková

Státní okresní archiv Mělník po dvouleté nucené přestávce opět otevřel dveře výstavám. V prostorách archivu v galerii Archa je nyní možné shlédnout výstavu Lenky Hejdové s názvem Souznění.

Malby a kresby ilustrátorky a malířky Lenky Hejdové doplňují básně básnířky a prozaičky Magdaleny Pokorné.

Lenka Hejdová ilustrovala mnohé básnické sbírky a také několik knížek pro děti. Magdalena Pokorná je členkou Obce spisovatelů a Klubu spisovatelů Pegas v Mělníku. Svoje básně prezentovala v desítkách sborníků i v samostatných sbírkách.

Výstavu kreseb a ilustrací je možné shlédnout ve Státním okresním archivu Mělník na adrese Pod Vrchem 3358 do pondělí 27. června.