úterý 17. července 2018

prázdniny na zkoušku



Lolinčiny malé prázdniny poprvé. Trochu jako Honzíkova cesta jen bez té cesty...
Lolinka se rozhodla, že stráví pár dní u babičky a u dědy. Už jsme sice byly spolu samy dvě v noci, ale tohle je poprvé mimo domov a hlavně pár dní bez maminky. Lola o tom mluví dost dlouho, tak jsme to zkusily. Tady je reportáž z neděle odpoledne a z pondělí. Byli jsme v Mělníku na obědě, v zámecké cukrárně, na zámeckém hřišti, v chrámu sv. Petra a Pavla a u soutoku Labe s Vltavou a hlavně koupit novou barbínu, který prý vypadá jako Elza a auto pro Alánka.. 
Zvládáme to perfektně, což jsme všichni celkem předpokládali, protože se máme s Lolinkou moc rádi. Říká mi to každou chvíli.
Je statečná a zvládla i nedělní večerní drama. Šlápla na zahradě na včelu a bolest je to obrovská, to nakonec ví většina z nás. Ale zvládli jsme to bez maminky.
Babičko, dědečku, to je sranda, že jsme tady spolu sami😍. 
No je nás v rodině zkrátka moc, takže je příjemné být někdy na chvíli jedináčkem. Večer jsme si povídaly místo pohádky o tom, co jsme zažily a Lolinka už vymyslela rychle plán na dnešní poslední den. Babičko, budu se moct zase dívat ráno na pohádky? No, maminka se na nás bude zlobit, víš, že doma se moc nekoukáš. Lepší je si hrát. No jedině, když vstaneš brzy jako včera a já budu ještě dělat noviny. Ano, babičko, já bych tě jinak rušila a budila dědečka😍. A potom půjdeme zase spolu do bazénu i s dědečkem a dědeček pak něco vyrobí.
Děda vyrobil buben a dnes ho mám prý nastříkat na červeno. No jinou barvu nemáme. No naplánovala toho dost, ani nevím, zda to do odjezdu všechno stihneme.
Tak reportáž z Lolinčiných prázdnin. Ostatní, co jsem fotila pro sebe a možná pro vás chrám, krásný interiér zámecké cukrárny a řeku, dám v některém z příštích příspěvků.
Dnes jen o Loliných prázdninách na zkoušku.
"A babičko, až přijedu příště a budu tady spát desetkrát, tak už se Justýnka nechá ode mě určitě pochovat."
No to teda nevím.






A kdybyste náhodou nepoznali, tak tohle je buben. Zní krásně.

P.S. Jo a Hra na anděla běží až do pátku. Tak kdo máte chuť, do toho.

pondělí 16. července 2018

farmářský trh se zoo koutkem



No, trochu přeháním, ale moc ne. Nemám ráda reklamy se srovnáním, že tohle auto je lepší než ostatní, ale tady to přesto použiju. Mám totiž velmi aktuální srovnání. Před týdnem jsem tady dělala reklamu Zooparku Zelčín, ale musím přiznat, že Benwalterovic farma je mnohem lepší. A to bez ohledu na to, že tady dělám reklamu mojí kamarádce.
Kdo pojedete na Mělnicko, určitě se zastavte na farmě v Jeviněvsi. Já vím, farma už tady byla několikrát, ale teprve letos je otevřena veřejnosti a je hojně využívána. Dnes se slovo farmářské stalo zaklínadlem a velkým marketingových tahem, ale jen u málo záležitostí je jistota, že skutečně farmářské jsou.
Byli jsme pozváni v neděli na právě vyuzené domácí klobásy. Musím říct, že byly úžasné a nejvíc jich snědl Alánek. Na farmě se v letošním roce již prodávají i výpěstky a výrobky z farmy a o farmářské bedýnky je opravdu zájem, takže reklamu ani nepotřebují. 


Ale já sem farmu dávám vlastně jako tip na výlet do krásného kraje, kde není krásný jen Mělník, ale celé Kokořínsko.
A při cestě máte možnost za skvělou cenu koupit farmářskou bedýnku, která může obsahovat nejen domácí klobásy, ale i jahodové a meruňkové džemy, domácí sýr či jogurty, farmářské máslo krásně nazdobené, domácí chleba, housky. I my jsme nakupovali, nejen chutnali.
A zatímco budete ochutnávat a nakupovat, děti si pohrají se zvířátky, které tady najdete v hojném počtu. Alánek choval malé kůzlátko Emilku a další kůzlí mimino Elton se chovat moc nenechal. Při mazlení hlídala kůzlátko ne maminka koza, ale fena Falenka, která se chovala přinejmenším jako jeho kmotra. Dnes už tady je tolik druhů zvířátek, že rozhodně jim zmiňovaný zoopark nemůže konkurovat, i když tady chybí ty koně.

P.S. Ještě připomínám. Hra na anděla běží do pátku. Losovat budu v sobotu.


neděle 15. července 2018

vodní bomby


Největší včerejší zábava pro všechny, které pro děti koupil můj muž. No byla to zábava nejen pro děti a nevím, kdo bude uklízet zahradu plnou prasklých bomb. Asi nákupčí.
A mokří jsme byli skoro všichni i bez koupání v bazénu. Kdo se chcete inspirovat, tak ještě k tomu stříkací pistoli a o zábavu je postaráno na několik hodin.


Včera jsem moc nefotila. Sešli jsme se v hojném počtu a hlavně jsme si povídali. Na focení nebyl čas.
A takto to u nás vypadá po včerejším večeru. U nás se zkrátka uklízí až ráno. 
Pro mě je důležitější být spolu. Mějte pěknou neděli.
Jdu naplnit další myčku.

sobota 14. července 2018

renovace



Konečně jsem se dostala k natírání naše dřevěného sezení na zahradě. 
Už ho máme 11 let a furt venku, ale pořád drží. Až na ten stůl.
Natřu ochranným olejem první židli a koukám na ten stůl. 
Nebyl čas celé tři měsíce a ani se tam moc nesedělo.
Panebože, ten stůl je v úplném rozkladu, to nepůjde ani natřít, 
sděluji mému muži.
Odpověď mě nepřekvapí: no vypadá to, že příští rok budeme muset koupit nové sezení.
Prohlížím vše a říkám, hele ono je to zdravé, až na tu desku. 
Co kdybys vyrobil jen tu desku?
No, to je dobrý nápad, ale nemáme doma žádný materiál a hned hledá na netu, 
na kolik by vyšla nová deska ze dřeva.
Ve středu musí zařídit ještě nějaké smutné záležitosti a při návratu mě překvapí. 
Přiveze i prkna z truhlářství. 
Vzhledem k tomu, že dřevěné sezení nás stálo patnáct tisíc a materiál na horní desku pět set, renovace se rozhodně vyplatí. 
V sobotu přijede dcera s rodinou, tak se začíná makat už ve středu. Tedy já ne. Já jen natírám.
Když můj muž sundá horní desku, celá se rozpadne na tisíc kousků. 
No to by v sobotu při grilování nevydrželo. 
Výměna se tedy nekoná za pět minut dvanáct, ale hodně po dvanácté.
Škoda, že jsem nefotila.
Nevyfotila jsem ani ten původní, tak jen kousek z příspěvku s Justýnou, ale tady ten rozklad není moc vidět. Jo v té koláži vidíte ocásek Justýnky. 
Jakmile zjistila, že fotím stůl, okamžitě na něj vyskočila s pohledem: u nás se fotím přece jen já. Očichávala a značkovala čumáčkem celý stůl. 
Na fotkách nakonec není, páč na mě vystrkovala jen zadek a mně šlo hlavně o ten stůl. 
Ona zkrátka musí být u všeho.



Ve čtvrtek jede můj muž na velký nákup, zapomněl si ještě ke zpracování té desky něco koupit, tak to spojí. Už ve středu jsme si usmysleli, že koupíme omyvatelný ubrus. 
Hledám na netu a ptám se, stačí 150, ne tak dlouhý je ten stůl. 
Musí to být dva metry. 
Objevím celkem hezkou metráž v Jysku a mají ji i v Mělníku. Ukazuji mému muži, co se mi líbí nejvíc a ještě variantu levnější, ale raději bych tu první. 
Nemám ti to napsat k nákupu? Ne nemusíš.
Můj muž se vrací z nákupu a už ve dveřích hlásí: já jsem naprostý debil!!!
No za debila jsem tady už víc než rok od úrazu já. Tohle je moje doména. 
Tohle se stává mně!
Co se stalo?
No já kretén jsem si teď uvědomil po cestě domů,
že jsem ten ubrus koupil jen 150!
Proboha proč??!! 
Vždyť jsme to tady hodinu rozbírali a říkal si, že to musí být dva metry.
No právě, vůbec tomu nerozumím...
No vítám tě v klubu. Podobné věci se mi teď dějí pořád, akorát že já mám alibi...
No jsem vlastně ráda, že nekoupil přesně to, co jsem chtěla, ale tu levnější variantu.
Ježíš, to si můžeme nabouchat, víš kam...
Navrhuji: A co třeba takhle? No není to tak hrozné. Možná ještě lepší. 



Nebude to tady sto let, tak příště se koupí ve správném rozměru. 
Stejně se sem bude dávat jen při jídle.
Když nejde o život...
A můžeme ke stolu.

P.S. Celkem mě překvapilo, jak malý zájem je o knihu básní s autogramem, kterou chci věnovat. 
Hra na anděla běží až do 20.7., tak zkuste své štěstí.

pátek 13. července 2018

hra na anděla


Název knihy, kterou bych ráda někomu věnovala.
Když jsem tady psala o nepovedené autogramiádě mojí kamarádky Báry, vzpomněla jsem si, že mám v knihovně už léta dvě naprosto stejné knihy. Třeba udělám někomu radost.
Tuhle knihu jsem otevřela teprve teď kvůli focení, je tedy úplně nová.
Kniha básní a krásných fotografií je zajímavá tím, že je s přáním a podpisem autorky herečky Zdeňky Žádníkové Valencové.



Navíc básně jsou krásné a jedna se mi sem fakt hodí. Trochu jako by byla o mém současném životě.

Varianta optimistická

Vidíš to co já...
V moři smutku 
kapka štěstí. 
Zůstává však sama, jediná.
Té vody okolo
je přesila.

Ta jedna kapka
velkou sílu má,
z moře smutku v okamžiku
moře štěstí udělá.

Varianta pesimistická

Vidíš to co já...
V moři štěstí
kapka smutku.
Zůstává však sama, jediná.
Té vody okolo je přesila.

Ta jedna kapka
velkou sílu má,
z moře štěstí v okamžiku
moře smutku udělá.

Pokud máte rádi básně a rádi byste knihu vlastnili, stačí napsat komentář pod příspěvek s vaším emailem. "Hra na anděla" bude končit ve pátek 20. července.

čtvrtek 12. července 2018

od dna



Původně to měl být jen příspěvek o nové krásné schránce. 
Ale já jsem si něco uvědomila. 
Konečně mě téměř po třech měsících začíná opět zajímat vše kolem mě a zabývat se záležitostmi, které je nutné řešit. A kolem domu je pořád co řešit. 
Už mě začínají těšit maličkosti, z nichž se skládá život.
Jsem ráda, že to zase dokážu po několika měsíční pauze. Hlavně mi došlo, že se zlepšuju a začínám mít opět radost ze života.
Odlepuju se ode dna.
Už 14 dní jsme měli rozbitou schránku, kterou vyráběl můj muž asi před čtyřmi možná pěti lety, hned po nastěhování, protože původní nás iritovala. Tedy on to řekl jinak, to bylo ještě v době, kdy jsem měl pořádek v garáži. Někdo měří čas podle svých dětí a někdo podle uklizené garáže. Ne že by ji neuklízel. Ale nevím, jak to dělá, do dvou dnů to vypadá úplně stejně. Zvažovali jsme, jestli schránku zrenovovat a koupit nový zámek anebo si koupit novou. Potřebujeme trochu změny a radosti. Rozhodli jsme se pro novou.
Nákupy u nás fungují tak, že já hledám na netu a potom pošlu emailem (naše děti se nám smějí, že si v jednom domě posíláme emaily) tak pět až šest možností mému muži, které by dle mého přicházely v úvahu a konečný výběr nechávám na něm, protože já se technickými detaily nezabývám, to je otrava, já řeším jen design a nevšimnu si vůbec, že je někde rozdíl v přístupu do schránky, ve vhazování ...
Takže po "tohle nemůžeš, tohle nejde, tahle je malá, tohle se mi nelíbí" nakonec vybereme.
Chtěla jsem buď úplně jednoduchou anebo naopak trochu antik, zvláštní, aby se hodila k naší zvonici, kterou máme u vrat. Musím říct, že schránek je spoustu a čím větší kýč, tím dražší. 
No trochu hledání mi to dalo, ale mě to baví.
Schránka dorazila včera a moc se nám líbí. Můj muž si s ní hrál snad hodinu, odemykal a zamykal. Co děláš prosím tě? No moc se mi líbí a je hodně propracovaná a je dělaná do formy, ne výlisek, takže docela pracná. 
Obdivoval ji. Někdy stačí jen málo. Pomyslela jsem si, kdyby měla být jen pro tuhle jedinou hodinu, splnila svůj účel.
Zvonici jsem zapomněla vyfotit, tak tady je starší fotka. Jo, a musím říct, že zvonice je hojně využívaná. Používají ji dokonce i pošťáci a v létě je slyšet až do otevřeného domu.


A tohle je původní schránka. Předevčírem už nám v ní zmokla pošta. Tedy nic důležitého. Jen letáky.

středa 11. července 2018

letos první




Jo, každý rok máme doma plno slunečnic. Slunečnice pro slunečnici. 
Před dvěma lety jsem dostala od mého muže v říjnu k narozeninám slunečnic 58. Někde jsem psala, že mám vanu plnou...
Lituji, že jsem v sobotu nevyfotila mého muže, jak se brodí polem obilí, u kterého zastavil s autem, když si všiml slunečnic. Já seděla a čekala.
Jsou plané a z loňského výsevu, které vykvetly v poli s pšenicí.
Ale nejsou krásné? 
P.S. Neumím malovat, tak jsem si trochu hrála s fotkami.