neděle 23. září 2018

co mě pobavilo...


Někdy není vše, jak se zdá. Pro jednoho radost, pro druhého starost. 
A tohle mě rozesmálo. Jak pravdivé...
Někdy se ocitám v podobných situacích jako ta veverka. Někdy prostě šaty na ples fakt nepotřebuju a stačí roztrhané džíny. Musím říct, že v podobných situacích používám jadrná slova jako veverka, ale zrovna mě nic jako příklad nenapadá.

Na obrázku může být: text
                       
Ta úvodní fotka moc nesedí k názvu příspěvku. V obýváku mi rozkvetla kytka, neptejte se, jak se jmenuje, nevím opět, která rozkvete tak dvakrát do roka navzdory mojí péči. Anebo se chce připomenout. Už jsem tady několikrát psala, že o zahradu pečujeme, ale doma jsme spíš lemplové. Málokdy si vzpomenu, že kytky potřebují zalít. Už jsem začala uvažovat o tom, že si pořídím samé kaktusy, které nebudou trpět mojí péči nepéčí. 
Přeji všem rozesmátou neděli.

sobota 22. září 2018

ranní rituály všedního dne versus víkend

Moje ranní rituály, a to jsem si uvědomila až dnes, se liší podle toho, zda je všední den anebo víkend. Pracuju z domova, takže málokdy vnímám, jaký je přesně den. Víkend vnímám spíš podle toho, zda vyrážím na nějakou akci, abych napsala reportáž či nikoliv.
Dnes mi došlo, že vlastně rána nejsou úplně stejná. Všední den začínám vyhledávám událostí z našeho regionu a psaním zpráv. Někdy je moje práce hotová šup šup, stačí projít tři čtyři města a mám hotovo. Někdy je to ovšem peklo. Nikde nic nového není a já kromě měst projíždím vesnici po vesnici a z těch drobků, co nacházím, protože informace jsou neúplné, všude je použito plno zkratek, které mi nic neříkají, pozvánky na filmový večer s filmem, kde je uveden pouze název atd. Musím tedy použít vyhledávače, abych zjistila, co ty děsné zkratky, v jedné větě třeba tři, vlastně znamenají a zprávu napsat tak, abych ji pochopila já i čtenáři, zjistit, zda je film drama či komedie ... Zkrátka některá všední rána už nemám energii probírat se na netu ranním tiskem a pročítat zprávy.
Většinu všedního dne tedy nevím, co se děje a dozvídám se to prostřednictvím mého muže anebo facebooku.
Sobotní a nedělní rána se v tomto liší. Nepíšu zprávy, tak rozbaluju idnes, aktuálně ... Přiznávám ovšem, že většinou mi stačí přečíst si titulky, abych byla v obraze a málo co rozbalím, abych zjistila podrobnosti. Obzvlášť obcházím titulky s některými jmény, která ze zásady nečtu. Za prvé bych se po ránu rozčílila, protože dění, které se týká života všech, mě pořád nenechává klidnou a za druhé bezpečně vím, co tam bude.
Občas mě něco zaujme jako dnes a já si to přečtu. Dnes na mě jukla, po kolikáté už během posledních dnů, zpráva o smrti Kulínského. Tentokrát mě překvapilo, kolik lidí jej lituje, jeho nešťastného života a když se někdo ohradil, okamžitě se na něj sesunula lavina komentářů s jedním tématem o mrtvých jen dobré. Nesouhlasím, proč po smrti ještě rozbírat vše, co špatné udělal, vše už nakonec bylo řečeno a karma jej dostihla, ale na druhou stranu nesouhlasím ani s tím rčením o mrtvých jen dobré. Překvapilo mě totiž, kolik má pan sbormistr příznivců a zastánců, jako by si snad vše nezpůsobil sám a tím pádem zhynul v zapomnění. Jakoby by všichni zapomněli na jeho oběti, jak moc jsou poznamenané v životě a co vše jim způsobil a za oběť považují pachatele. Některé špatné skutky však v životě nejdou napravit, byť bychom se snažili sebevíc a ani smrt není omluva.
Další zpráva, která mě zaujala, byla, že nějaké tržiště na Florenci, vůbec nevím, že tam nějaké je, na Florenci jsem byla naposledy minulý rok, když jsem odjížděla autobusem na Moravu, při nákupech nebere hotovost, ale vyžaduje pouze platbu kartami.
Musím přiznat, že já jsem naprostý milovník karet a první kartu jsem vlastnila jako bankovní úředník v roce 1996 a v posledních letech mám většinou v peněžence tak okolo dvaceti korun 😅 Já řídím naše účty přes internet a hotovost má na starosti můj muž. Přesto mě zpráva o omezení výběru platby hodně překvapila a považuji to i za porušení zákona a nejen já. Jakékoliv omezení naší volby mě rozčiluje a jsem ráda, že si toho všimli i ostatní. 
Koukám, že jsem se dnes hodně rozepsala. Ještě jsem chtěla pokračovat, ale končím. A díky pokud jste někdo dočetli až sem. Jsem impulzivní člověk, takže tenhle příspěvek jsem napsala rychleji než zprávy do novin.
Mějte pěknou sobotu.

pátek 21. září 2018

září v růžích a o macešce


Je polovina září a mně opět rozkvetly růže. Vůbec mi krásně rozkvetly truhlíky a květináče, jako by se ani neblížil podzim. Mám dojem, že vloni už jsem připravovala podzimní truhlíky, kupovala chryzantémy, ostatně jsou už v nabídce v marketech a zahradnictvích, ale není ještě důvod. 
Zahrada kvete, jako kdyby nechtěla přestat. Naopak vypadá krásněji než v létě, už se jí ulevilo od veder, i tráva je místy zelená.




Nesmím zapomenout na další díl seriálu maceška. Tak první květ, který už sledujeme delší dobu, uvadl a hned je vedle krásný další. Malý zázrak pokračuje.


čtvrtek 20. září 2018

panenka na špízu


Špízy asi dělá doma každý a jakékoliv. 
Já jsem tentokrát vepřovou panenku naložila na pár hodin do připravené směsi a bylo to výborné, tak to do mého virtuálního receptáře patří. 
Maso nakrájené na kousky jsem zalila směsí olivového oleje, balzamikového octa, barevného pepře a lisovaného česneku. Po několika hodinách jsem navlékala na špejle na střídačku maso, cibuli, červenou papriku a klobásu. 
Pochutnali jsme si.
Dnes jen rychlovka. Rychlý oběd a rychlý příspěvek.

středa 19. září 2018

úplně obyčejná věc


Každý z nás na blogu rád zveřejňuje svoje nákupy ať již internetové či z kamenných obchodů. 
Já jsem pouze internetový nákupčí. 
U ostatních se ráda inspiruji a někdy i na základě prezentace jiných nakoupím.
Ne všechny nákupy ovšem stojí za zveřejnění. Každý z nás nakupuje věci běžné potřeby, jako je například prkénko na toaletu, novou sadu hrnců či jiné obyčejné záležitosti. I nás potkala výměna sady hrnců, protože ta letitá značky Tescoma, tu už nikdy více, byla sice funkční, ale už velmi zašlá neustálým vařením, mytím v myčce apod., tak jsme se rozhodli s mužem pro nákup nové sady a tu starou jsme poslali do dalšího kola, někomu třeba ještě poslouží na chalupě či chatě. 
Když jsem objevila náhodou a vlastně jsem ani netušila, že jej nutně, ale nutně potřebujeme, tento nádherný koš na prádlo mokré i suché a objednala, protože mě okamžitě zaujal, neměla jsem vůbec v úmyslu jej fotit a prezentovat na blogu.
Ale když včera dorazil, obdivovali jsme jej s mužem s nadšením. 
Je krásný, kvalitní, pevný a splní podmínku na mokré i suché, protože je z tvrzeného plastu. 
Upřimně za takovou cenu jsem takovou prvotřídní kvalitu nečekala. 
Proutěný koš na vyprané prádlo máme, ale ten je pouze na suché a přehazování nádob na mokré a suché prádlo nám připadá ztráta času. 
Mám ráda věci dva v jednom, to minimálně.
Koupila jsem jej tady a jeho skutečný vzhled předčil naše očekávání.
Máme z této obyčejné věci takovou radost, že jsem se rozhodla na blogu se podělit.
A už včera jsem říkala: musím rychle vyprat nějaké prádlo, aby byl už v záběhu.
Takže dnes v hlavní roli úplně obyčejná věc každodenní potřeby.

úterý 18. září 2018

malá ranní úvaha


"Přemýšlej, než začneš mluvit.
No, přemýšlej.
Zítra s těmi slovy, které dnes řekneš, budeš muset žít."

Není to moje myšlenka, ukradla jsem zase z facebooku. Je to věc samozřejmá a jasná, ale i tak mě zaujala a asi jsem si to takto nikdy pro sebe neřekla. 
Ale dnes mě ta slova přiměla bůhví proč k malé ranní úvaze.
Už dávno se nechovám jako "italka", život mě naučil nebýt tolik spontánní a se vším raz dva hotová. 
Ale je to můj přirozený naturel, se kterým jsem se smířila a naučila se jej mírnit a ovládat. 
Když jsem byla poprvé v Benátkách a slyšela gondoliéry plující v gondolách, jak na sebe křičí přes celý kanál, pomyslela jsem si, no pomyslela, já jsem zvolala nahlas: tady bych měla žít, to je moje země. Jsem hlasitá a trochu hlučná a radost dokážu dát patřičně najevo.
Asi jsem v životě několikrát slovy ublížila, aniž mi to hned došlo. Moje deviza ale je a byla, že nemám problém se omluvit a přiznat chybu. Uměla jsem to i v profesním životě před svými podřízenými, i když mi to někdy můj ředitel vyčítal, že přiznávám chybu tak lehce. Dnes už nejdřív přemýšlím, než hodím nějaká slova do prostoru. Nikdy nejdou vzít už zpět a zmírnění jejich dopadu trvá pak docela dlouho. 
Ale život mě naučil, člověk se octne několikrát na úplném dně a pak pro něj spoustu do té doby důležitých věcí se stane naprosto malichernými a zbytečnými. 
Že bych se na prahu šestky, kterou za chvíli začnu psát, stala moudrou?!
To určitě ne. Jen ta "italka" ve mně taky zestárla. A doufám, že s grácií.

pondělí 17. září 2018

prvorepubliková atmosféra



Perníková kočička jen zdánlivě nepatří do prvorepublikové atmosféry.
Byla to opravdu nečekaně povedená akce. V neděli se nám tam vůbec nechtělo, ani jeden z nás s mým mužem nejsme ještě v pořádku. Nakonec jsme překonali odpor, bylo to jen kousek od nás v malé vesnici, tak jsme jeli. Ale pracovně, osobně nás akce moc nelákala. 
Teď se všude slaví výročí republiky, tak aspoň jedna oslava do novin.
Nakonec nás to překvapilo. Na tak malém prostoru na návsi dokázala obec vytvořit atmosféru první republiky a nebylo to jen dobovými kostýmy a kroji, ve kterých byla většina návštěvníků oblečena. Všichni měli připraveny mávátka většinou v barvě trikolóry a čekali na příjezd Masaryka a jeho dcery Alice. Starostka je přivítala chlebem a solí a živá hudba zahrála hymnu. 
K vidění byla perníkářka, která na místě zdobila své perníčky, kolovrátek v akci či pletení petigu. 
Opravdu krásná akce s nádechem první republiky.
Tak jen malá ukázka. 
Jo koupila jsem si perníkovou kočičku.
Jak jinak ...