pondělí 23. září 2019

čas vinobraní - podruhé


Mělnické vinobraní opět. Pokračování ze včera
Historický průvod. Vlastně sem dávám výjimečně lidi. Zákon nezákon. 
Tady se musí počítat s tím, že lidé si prostě průvod fotí a zveřejňují. 
Když jsme doma rozebírali tuto akci, uvědomila jsem si, že na tak velké akce chodím už jen pracovně, osobně už mi to nic nedává a ani si to moc neužiju. Rozhodla jsem se, že příští rok už mě tam nikdo neuvidí. Ještě sice nevím, jaká byla účast, ale byla rozhodně o hodně větší než vloni. 
Průvod jsem si užila vlastně až doma při fotkách, protože jsem se snažila zachytit co nejvíc do deníku pro čtenáře. 
Pokud se chcete podívat na další fotky, jsou tady
Tak se loučím s Mělnickým vinobraním.
Mějte pěkný nový týden.
Já jdu pročítat vaše blogy a odpovídat na komentáře, za které moc děkuji. 
Včera jsem nestíhala. Dopoledne jsem pracovala a odpoledne jsme grilovali, popíjeli portské a povídali jsme si s naší rodinnou přítelkyní o Maltě. 
Povídání o Maltě bude někdy v příštích dnech i na blogu.





























neděle 22. září 2019

čas vinobraní


Mělnické vinobraní letos odstartovalo 81. ročník. 
Můj to byl třetí, možná čtvrtý. 
Nechce se mi vyhledávat v historii.
Už příjezd k Mělníku mě trochu vyděsil. Auta parkovala o pár kilometrů dál než vloni, takže zaparkovat naše auto nebylo fakt snadné. Můj muž mě vyhodil co nejblíž to šlo, ale stejně jsem měla pocit, že jdu svých sto jarních kilometrů. Kdo znáte moji historii, víte.
Na náměstí jsem byla v šoku. Hlava na hlavě, pódium s Dashou nešlo ani fotit. Byl to rozdíl oproti loňsku. Strašně jsem si potřebovala sednout, už jsem měla strašné bolesti, ale nebylo letos vůbec kam. Opírala jsem se o nějaký stánek s vínem, protože jsem měla pocit, že spadnu. 
Po koncertu Dashi, kterou mám mimochodem moc ráda, se to trochu vylidnilo. 
Měla jsem poznat, jak nepříjemní dokážou lidi být.
Uvolnily se lavičky na sezení a já jsem si potřebovala na pár minut sednout. 
Už to znám. 
Pomůže mi to od nesnesitelné bolesti, kterou mám od nehody, bolest, která vás nutí téměř ke zvracení. Stačí se na chvíli posadit. 
Konečně mi po dvou letech a půl uvěřila i moje neuroložka a jdu do tunelu. 
Ale o tom jsem fakt psát nechtěla.
Poprosím pána, který sedí přes dvě místa, zda si mohu sednout, že jsem po úraze. Odpovídá, ale to my jsme my tady taky. Myslí sebe a manželku. 
Velkoryse přehlédnu místa s batohy, která jsou jako obsazená. 
Považuji to za nehoráznost. 
Za tu hodinu, než se vrátí údajný majitel s pofidérním nárokem na místo a o hodně mladší a zdravý oproti mě, by si mohl odpočinout někdo jiný. 
Bože, proč jsme tak bezohlední a neurvalí?! Podle sebe soudím tebe. 
Já lžu, tak ty taky. To by fakt byla náhoda na stejné lavičce více lidí po úraze.
Ale dnes jsem chtěla psát o něčem jiném.
O vinobraní. Baru, moc ti děkuji, že jsi mě přesvědčila na focení průvodu z místa výchozího. 
Na náměstí bych to letos jako vloni fakt nedala.
A když jsem odcházela od hlavní scény na místo, kam mě nasměroval můj muž a řidič, zažila jsem i něco pozitivního.
Na lavičce seděli dva muži a dvě ženy a popíjeli víno nebo burčák. 
Belhala jsem se kolem nich a chtěla jsem být neviditelná.
Nepovedlo se. 
Vyfotíte nás?
Proč ne?
Já myslím ale do deníku. 
Vy mě znáte?!
Ano. Nevím, jestli o tuhle popularitu stojím. 
Známá jsem u nás na vsi anebo u lidí, se kterými jsem dělala rozhovor.
Toho pána jsem nevěděla kam zařadit.
Tak a konec osobním pocitům. Zvu vás na průvod. Přiznávám, že já jsem si ho užila až dnes. 
Hrabala jsem se ve fotkách. A bude to na pokračování.
Nechtělo se mi toho vzdát.
Přidávám koncept článku, který jsem odeslala ráno i s fotkami. Zatím nevyšel.
A přiznávám asi to byl můj poslední rok této akce. Ale nikdy neříkej nikdy.
Už to nedávám. Mému muži se tam nechtělo letos vůbec. Tak příště asi jen průvod.
Konec pindání. Pojďme na část soboty. Pokračování zítra.












Koncept článku.

Mělnické vinobraní ovládlo celé město
Marta Dušková

Vinobraním žil od pátku do neděle celý Mělník. Jedná se o nejstarší a zároveň jednu z největších slavností tohoto typu v celé republice. Mělnické vinobraní má dlouhou tradici a pořádá se od roku 1911.
Dny od pátku 20. září do neděle 22. září byly nabité hudbou všech možných žánrů, divadelním vystoupením, šermem, degustací dobrých vín a nechyběla ani Pohádková scéna s tvořivými dílnami, hernou a dalším programem pro děti.
Sobota se lišila od ostatních dnů tradičním historickým průvodem alegorických vozů, jehož téma byly letos dějiny vinařství a města Mělníka.
Průvod navazoval na průvod loňský a předloňský v provedení s koňskými povozy a představil historické osobnosti, které se podílely na vzniku a rozvoji vinařství na Mělníku. Přehlídky se zúčastnili také zástupci partnerských měst Mělníka, německého Oranienburgu a slovenského Lučence. V průvodu nechyběla opět sv. Ludmila, na jejíž příkaz byly v okolí města vysazeny první vinice, sv. Václav či Karel IV a další panovníci. Prvního prezidenta T.G. Masaryka doprovázel při jízdě historickým vozem Mercedes Milan Rastislav Štefánik, od jehož úmrtí uplynulo letos 100 let. Celou přehlídku doplnila hudební vystoupení, folklórní tance a slavnostní ráz dodaly mažoretky a Velký dechový orchestr MKD Mělník.
Historické centrum města nabízelo zábavu na čtyřech scénách. Hlavní scéna, Country scéna, Zámecká scéna a Pohádková scéna se lišily žánrem zábavy, a tak každý z návštěvníků si mohl přijít na své. Každoročně se připojuje k programu vinobraní i Regionální muzeum, kde bylo i letos možné ochutnat na 50 druhů českých vín. Degustace vín českých vinařů nechyběla ani na Radničním dvoře. Rodinné centrum Kašpárek nabídlo zázemí rodinám s dětmi. Zde bylo možné děti v klidu přebalit, nakrmit, ohřát dětskou stravu.
Dnes v neděli končí 81. ročník této velkolepé slavnosti. O stále narůstajícím zájmu o tuto akce svědčí nejen stovky a stovky návštěvníků, ale i množství zaparkovaných aut po celém městě, kterých bylo letos zase o něco víc.