Jiřinku z Neratovic jsem znala osobně, několikrát jsme se setkaly, no letos už jí třešně nedovezu. Moc mi chybí. Naposledy jsme si psaly přes časem s tím, že mi Jiřinka napíše, až jí bude líp. Čekala ji nová léčba. K poslední odpovědi jsem jí přiložila i fotku Sáry, často se na ni ptala. Jsem ráda, že jsem jí poslala i vzkaz od mého muže, který ji také znal.
Měla ráda moje fotky svítání, tak jí je dnes nahoru posílám a přidávám se k Vendy.
Jiřinko, jednou jsi řekla k mé fotce západu, že to vypadá, jako když hoří. Možná bys to řekla i dnes na svítání na 1. máje. Pořád čekám každý den na zprávu od tebe, než si uvědomím, že už mi nenapíšeš. Pořád budu vzpomínat. Mám vystavený dárek od tebe šálek s podšálkem, který mi připomíná tvé laskavé gesto. Koupila jsi mi dárek v Mělníku a nechala jsi ho pro mě v prodejně s porcelánem. Mně si jen napsala zprávu, ať si tam dárek vyzvednu. Už je to několik let a já na to překvapení pořád vzpomínám. Šálek jsem dosud nepoužila, bála jsem se, že jej rozbiju. Teď se z něj stala památka na tebe.
Jiřinko, dnes vzpomínka na tebe a pro tebe.
P.S.
Vzpomínám pořád i na Růženku s panenkami a Slovenku Lauru, jejichž odchody mě hodně zasáhly, i když jsem je neznala osobně. Chybí mi Růženčiny každodenní zprávy, které mi ráno psala.
