úterý 22. května 2018

strážce třešní



Lehává tam teď každý den. Máme kožešiny nejen na stromě, ale i pod ním. Jakmile se přiblížím, okamžitě se probudí, začne ke mně zvedat packy, vyvracet hlavičku a dělá modelku. Nechápu, jak ví, že ji fotím. Chodím po špičkách.
Rozhodla se, že i ona bude odhánět špačky. 
Náš strážce třešní.

P.S. Připomínám, hrajeme do soboty.

pondělí 21. května 2018

a je tu třešňový


Třešňový příspěvek. Už jsem psala, že úroda není tak obrovská jako vloni a chce se mi říct, bohudík. Teď bych to opravdu nezvládali při našich dalších povinnostech. Letos to moc na mošty nevidím, možná pár džemů a pečených čajů, páč na třešně já jsem magor. Včera jsem snědla dvě velké mísy. Prostě jím, dokud je vidím. Pokud nenatrhám, tak dobrý. Můj muž mě zná, tak mi večer natrhal mísu.



A tady je malá ukázka, jak by to dopadlo, kdybychom nedali na strom ty kožešiny. První rok se nám stalo, že špačci za odpoledne sežraly úplně celý strom a nechali jen pecky.

P.S. Vidím, že hra o kosmetickou tašku a krém na ruce vás tentokrát moc nezaujala, přesto ji připomínám. Hrajeme do soboty.

neděle 20. května 2018

hra pro radost




Při nedělním ránu jsem si chtěla udělat radost tím, že udělám radost třeba někomu jinému. 
Je tady malá hra, víte, že soutěž tomu neříkám, protože soutěž je něco jiného.
Kdo máte chuť, zahrajte si o malý balíček, který jsem připravila. Je to růžová kosmetická taška, o kterou už jsme tady hráli, krém na ruce z Avonu a pak šest vzorků vůní, vzorek sprchového gelu , vzorek šamponu Vichy a ještě mast Bepanthen. 
Přiznávám, že vzorečky jsem přidala, abych si tady uklidila 😀, protože jediné vzorky, které mě osloví a které vyzkouším, jsou vzorky krémů, ostatní vždy rozdávám. Doufám, že balíček udělá někomu radost. 
Stačí napsat do komentáře svoji emailovou adresu a losovat se bude příští neděli 27. května.
A když už uklízím, ještě přidávám zeleninku z Lidlu, páč už se nedávají a zbyla nám jedna, což je oprus, potřebujeme buď dvě anebo čtyři. Takže na závěr něco vtipného.
Hezkou neděli.

sobota 19. května 2018

Sandman - derniéra



Sandman, jehož premiéru jsem viděla vloni, má derniéru a hraje se v pondělí 28. května opět v divadle NoD v Dlouhé ulici v Praze. Vím, že většina z vás ho nemůže vidět, tak jen malá ochutnávka velmi zajímavého představení a nejen podle mě, protože já samozřejmě nejsem objektivní a dělám reklamu svojí dceři. 
Na videu je slyšet můj hlas a mého muže, dcera sbírala materiál a natáčela, takže na začátku představení je sbírka názorů na spánek.

pátek 18. května 2018

ženský svět



Místo činu je opět známá muzejní kavárna. Jako kdyby to bylo centrum dění. 
No mého dění v poslední době je.
Včera patřila kavárna ženám. Takový malý ženský svět. 
Většinu svého života jsem se pohybovala spíše v mužském světě, takže ani teď jsem netoužila se koukat na líčení žen a ani trochu jsem neprahla po tom, že by snad někdo líčil proboha mě. 
Dá se předpokládat, že od svých patnácti už ledacos umím a dokonce jsem jednu dobu dělala totéž, líčila ostatní.
 Ale akce Make-up maraton mě přilákala něčím jiným než šminkami. 
Líbilo se mi, že má přesah a větší smysl, než by se na první pohled zdálo. Byla to totiž akce na podporu žen s rakovinou prsu a výtěžek šel na sdružení Mamma help. 
Byl to už šestý ročník, to znamená akce už vychytaná a výtěžek večer činil překvapivých 22 000, což mi přišlo na tak malou regionální akci úžasné. 
K dispozici bylo asi šest vizážistek a kosmetiček a také masérka.
Povedlo se mi tam i promluvit s organizátory a zakladatelkou, takže jsem se dozvěděla zajímavé věci a dnes dopoledne napsala myslím zajímavý článek. Tentokrát jsem fotila samozřejmě jen obličeje, nakonec co jiného, ale něco jsem nafotila i na blog. 
Tady trochu pro nasání atmosféry, musím říct, že byla příjemná, veselá a byla cítit ta soudržnost, která všechny spojovala v rámci jednoho projektu.



Pro sebe a snad i pro vás jsem si fotila vstupní prostory muzea, které směřují na zahradu ke kavárně.





Ve vstupních prostorách je vždy instalována nějaká výstava, tenkrát malovaly děti.



A tohle mě břinklo do nosu při cestě domů. Foto od auta.


čtvrtek 17. května 2018

v barvách duhy


To je naše zahrada v barvách duhy a nejen ona. 




Nafotila jsem v úterý večer sotva znatelnou duhu a zapomněla jsem ji dát na blog. Na facebooku ji někteří z vás už viděli. Odpusťte nekvalitní foto, jakmile fotím na čistou plochu, třeba nebe, okamžitě vím a už dávno, že si musit nechat foťák odborně vyčistit vevnitř, to není zvenku, ale teď ho pořád potřebuji a ve většině podnicích je to čištění minimálně na tři dny a ještě v Praze.



Já vím, že většina z vás zpracovává každý rok bez. Já jsem produkty kdysi ochutnala a nějak mě nenadchly. Tahle fotografie asi někoho z vás rozčílí, páč mě bez leze bez ohlášení k nám domů, nevítán, nezván a nikam za ním nemusím. Letos jsem si říkala, že z něho něco vyrobím, ale při těch nenadálých povinnostech, které teď doma máme, nic nestíháme.



Nějak s mým mužem nestíháme ani úklid domu, který jinak provádíme společně jednou za 14 dní. 
No snad se to časem ustálí. V poslední době mám i nějak víc pracovních akcí, rozhovory, články, focení, což je samozřejmě moje rozhodnutí, takže ani není komu nadávat, ale akcí teď samozřejmě s teplem přibylo. A to mám rozpracovanou studnu, které dávám nový kabát, ale vypadá to, že to nebude na dny, jak jsem si původně plánovala, ale na týdny. 
Neobvyklá životní situace nepřinesla ani zlepšení mého zdravotního stavu po úraze, jak mi sdělila v úterý moje neuroložka, takže snížení prášků se nekoná a mohu být ráda, že nedošlo k přidání. 
Takže, když mám trochu volněji, odpočívám, páč mozek i tělo je unavené a bolavé.
Ježíš, nevím, proč se najednou tak svěřuji. Asi jsem si zvykla, že v naší pospolitosti, aspoň já to tak cítím, se částečně svěřujeme se svými životy a pomáhá mi to, i vaše podpora, kterou mi projevujete. Navíc to má být moje alibi dopředu, protože občas někomu popřeju hezký víkend uprostřed týdne😊. 
Takže to je vysvětlení k mojí zmatenosti. Mějte pěkný den.

středa 16. května 2018

smradi jedni!!!


No, upozorňuju předem, že třešňový seriál nebude ani náhodou. 
Takže se přestaňte těšit, letos sranda nebude. Aspoň teda ne ovocná. 
Třešní je, no nebudu se rouhat, míň a loňská neskutečná a nekonečná úroda nebude ani omylem. 
Taky letos nikomu v době kvetení neulétl roj včel jako vloni. 


A ty mrchy a smradi špačci už je objevili a od rána nalétávali. Já musela v dešti instalovat opět svoje "apartní" kožešiny, které používáme už třetí rok. Už jsem o tom psala. První rok jsme se těch kožešin lekali i my, protože to vypadalo jako mršina. A opět to funguje, přestali nalétat a můj muž ještě zavěsil CD a je klid. 
V loni už jsem je prosila, ať přiletí, ale letos se teda fakt dělit nebudeme. 
A ruším i všechna pozvání na brigádu, které jsem tady na blogu neprozřetelně a namyšleně vyhlašovala 😊. 
No, nevím, jestli budu rozdávat džem jako vloni, to jsem měla jako dárky. 

úterý 15. května 2018

pohádka o šesti malých prasátkách



Ona to vlastně není pohádka. V neděli jsem byla na farmě u svojí kamarádky Báry a zrovna měla prasečí miminka 9 dní. Jsou malinká jako morčata. Amálka se o ně příkladně stará, a když rodila bylo to jako v lidském životě. Ležela, způsobně prodýchávala bolesti a tatínek Honzík nervózně chodil po kotci a byl vyřízený. Teď je vedle rodinky. Všech šest najednou se mi snad ani nepovedlo nafotit, přestože jsem cvakala o sto šest, ale nepostály modelem. 
A možná to byla moje chyba, páč jsem se rozplývala nad jejich roztomilostí.



A tohle je tatínek Honzík.



A když už jsem byla na farmě, musela jsem fotit i ostatní, aby jim to nebylo líto. Hvězda Evička, tedy koza mi postála modelem několikrát. Překvapilo mě, že kozy se chovají jako psy. Slyší na svoje jméno. Evička, Eliška, Tonda a Fanda. Jo na fotkách dostávají něco dobrého. 
Pořád mi koukali všichni do očí, a když jsem se zeptala, co chtějí, no oni vědí, že když je tady návštěva, tak něco dostanou. Kouzelné.




Tady je další miminko. Čerstvě narozený králíček. Ještě je slepý.


A tohle je nádherný Othello. Jméno jsem mu dala vloni, když byl čerstvým přírůstkem na farmu.Měla jsem tu čest pojmenovat jej.


A tohle si fotím vždycky. Nevím proč, ale prostě se mi to líbí. Zavěšené kukuřičné klasy.


A na kopci byl zvonec a pohádky je konec. Dobrou noc!

pondělí 14. května 2018

nedělní



Ze včerejší akce jsem nafotila i pár, myslím, zajímavých snímků pro sebe, i když moc času nebylo. Na náměstí se konala připomínková akce k ukončení 2. světové války. Byla tady výstava vojenské techniky, projev starosty, no prostě nic pro mě, ale spíš pro mého muže. Já jsem si ale ukradla pár chvilek pro sebe a nafotila pár záběrů, které mě zaujaly.
Studnu uprostřed náměstí, tedy jen náhled na studnu, která byla vyhloubena do skály v době vzniku města ve 13. století. Nápisy se dají na fotkách i přečíst.


Tady něco málo z přehlídky.


A pár letmých a trochu jiných pohledů na radnici.




Nakonec jsme si užili i trochu kultury. Z místních kapel máme občas husí kůži, jednou jsme s hrůzou utekli. Ale tato skupina byla úžasná a skvělá. Hráli a zpívali čistě a já si s nimi dokonce zazpívala Matušku Sbohem lásko.


A včera jsem ještě stihla navštívit malá prasečí miminka, ale o tom až zítra. Dnes by se nevešlo.