jepičí život 4

Vlastně nevím, kdy jsem s tímhle projektem začala. Ano, vzhledem k tomu, že píšu čtvrtý díl, už se tomu dá říkat projekt. Před lety mě napadlo, že vlastně vaše komentáře mají jepičí život a některé jsou natolik zajímavé, že by si zasloužily víc a začala jsem je znovu oživovat a dávat jim vlastní prostor. Některé komentáře jsou malým příběhem.
Trojka byla zveřejněna v srpnu a zahrnovala komentáře do srpna 2017 a dnes pokračuji od září 2017.
Třeba vás zaujmou jako mě.
P:S. Ještě vzkaz pro Jiřinku. U posledních příspěvků mi nejdou vkládat komentáře. Píše mi to: 
Autor tohoto blogu Vám zakázal vkládat komentáře.
Tak jenom Jiřinko, pro info 😅 Mějte se všichni krásně.

čtvrteční stalo se

bavi-mne-to1. září 2017 13:20

Krásně jsi popsala, jak si pěkně žijete. Hmm, takovou krásnou dlažbu musíte oželet, jenže když to jinak nejde, tak co naděláš. Dózu sis koupila hezkou,medvídci se v ní kráásně vyjímají- takže otevřít či neotevřít :-) Skoro Hamletovská otázka.
Tak ať se Justýnce u vás stále dobře žije a Ty měj hezký den ! A prší a prší.
Hanka

Inka Fej.1. září 2017 21:33

Marti, nejdříve veliká gratulace vaší Justýnce! JInak dlaždice by se mi taky líbily..ale asi pan Chodník:o)) ví, co dělá! Sladký si pravidelně zakazuju a pravidelně a s radostí své zákazy porušuju. Váha mi pak nadává! Měj se moc krásně a dobrou chuť! Inka

Nanýsek1. září 2017 21:49

Před časem jsem narazila na tento blog a rovnou na článek o ztracené Justýně a jejich návratech. Moc mi to pomohlo, protože se nám v té době ztratila jedna u kočiček. Ta nejmladší a jediný nalezenec Byla nezvěstná už devět dnů a my se s ní v duchu rozloučili. Když jsem večer přečetla povídání o Justýně, zasvítila mi maličká jiskřička naděje, co když i naše Pinďa ... Ráno jsem otevřela dveře pejskovi a za nimi ležela spokojená Pinďa. Takže dodatečně díky za povídání o Justýně.

Pavla2. září 2017 4:51

Marti,musám se přiznat - moc ráda mlsám. Sladím kávu, dez oplatky, dortíku nebo jiné sladkosti ji ani nevypiju. Muž cukrovku má (jako jeho otec i babička). Musel to vše omezit. Snažila jsem se také, ale nevydržela. U nás nikdo cukrovku neměl a tak prosím genetiku, ať je ke mě milosrdná!

Martina z Českého ráje2. září 2017 20:43

Dobrý večer,Justýnka je krásná kočička.Takto zbarvenou jsem ještě neviděla a má krásná očička.Je vidět,že se u vás má dobře a je spokojená. Mě se po dlouhé době stala taková ošklivá podívaná , jak člověk o kterém jsem si myslela,že je dobrý vlastně není.Náš soused,kterého vidím jednou za týden,protože máme velkou zahradu a když ji neobejdu navečer s čubinkou až k jejich plotu tak o sousedovi nevím.Asi před šesti lety si vzal s útulku krásného pejska a já měla radost. Před rokem jsem jela okolo na kole a bavili jsme se spolu u plotu.Pejsek začal štěkat a on do něho začal kopat.Já jsem byla v šoku a hrozně jsem mu nadala a to jsem se ještě krotila nebyla jsem sprostá.Ve středu jsme jeli na kolech do skaláku na houby a co nevidím.Přijel domů,otevřel bránu a pejsek vyběhl ven,aby ho přivítal a přimotal se tam kolista.On na pejska začal řvát a chytl ho za obojek a vyzvedl ho, myslela jsem že ho uškrtí.Když jsme přijeli blíž,tak mu manžel vynadal co blbne a on argumentoval ,že neposlouchá.Já jsem se neudržela a poslala ho do pr....Dvě noci jsem nemohla spát a pořád jsem viděla ty smutný psý očička.Jak se člověk může mejlit v tom druhém.Mějte krásné dny s Justýnkou.Martina

Neberte dětem tablety
beallara11. října 2017 14:45

Já su tak poznamenaná, no však se podívej na blondýnu bláznivou.
Každý rodič by se měl řídit instinktem, to je barometr, to je to nejdůležitější !

skyscraper080111. října 2017 17:18

Pěkný den,
tohle je moc krásný článek, se kterým bez výhrady souzním, opravdu. Momentálně je společnost hodně rozpolcená, jestli dítěti počítač (či tablet, telefon) ano nebo ne... někteří psychologové se počítačům u dětí nebrání, od jiných slyšíte, že do šesti let rozhodně ne... každopádně je pravda někde uprostřed a navíc každá rodina to má jinak... navíc, co děti vidí u svých rodičů, to zrcadlí... já mám například práci přes počítač, tak u něj musím trávit hodně času, snažím se po večerech, ale někdy "hoří termín", tak musím pracovat i přes den a dítko to vidí... co ale vidím jako problém já, je množství informací, které se na nás i naše děti valí... to je myslím mým hlavním úkolem - naučit své děti třídit informace, ověřovat si je a používat primární zdroje... :) a to se myslím na školách zatím stejně neučí...
Moc děkuji za článek a přeji Vám krásné říjnové dny! :) Peťka :)
PS: my jsme se sourozencem také začínali na Atari... :D

Martina11. října 2017 19:27

Děkuji, moc krásně napsané! O podobných věcech jako maminka dvou malých kluků hodně přemýšlím a snažím se hledat řešení pokud možno zdravým rozumem a bez extrémů. Potěšila jste mě :) Hezký večer!

Proč se bojíme Alibaby 

Stáňa7. listopadu 2017 21:55

O reakcích na tablo prvňáčků z Teplic jsem někde četla článek - taky mne zarazily popisované reakce. Na jednu stranu svědčí o úrovni pisatelů, na druhé straně z toho trochu mrazí

Anonymní8. listopadu 2017 6:05

Každý kdo má nějaký mindrák hledá někoho, kdo zato může. Jinak si to nedovedu vysvětlit. Jednou to jsou staří (Inkové), jednou to jsou židé, cikáni, slované a postižení (Hitler) a dneska? Lidé ztratili soudnost a už vůbec nepotřebují myslet. Měli bychom mít radost, že malé děti chodí do školy a něco se naučí, ale to my né, my je budeme hanit. A s tou pohádkovou zahradou je to to samé. Copak jim nikdo nečetl pohádky jako Aladinova kouzelná lampa, Alibaba a 40 loupežníků? Zdraví Iwka

Osobní Zahradní Poradce Praha9. listopadu 2017 9:55

Můj názor
Ano,měsíček na kopuli dětské prolejzačky sám o sobě nic neznamená.Ano hřiště pravděpodobně je na motiv pohádky,a je opravdu hezké,ale ta náhoda,že zrovna u islámského centra/nebo školky nebo co to tam je ?Já bych řekla,že to náhoda není.Nedělejme ze sebe blbce.
V Německu bych řekla je situace jiná než u nás ,nejde to soudit našima očima,nechodíme v jejich botách..Tam je na každém rohu skupina uprchlíků a opravdu se nedivím ,že se rodiče bouří.Určitě mají o svoje děti strach a z toho plynou ty negativní reakce .Momentálně je na takové hřiště prostě citlivá doba,vyvolává to diskuze.A bude.Je chyba takové hřiště v této době vybudovat,je to zbytečné.Neříkejme ale prosím,že Ti kdo vyjadřují nesouhlas jsou špatní.Je jasné,kdo bude na hřiště převážně chodit,a kde vznikne *jejich prostor*....I já bych se bouřila a nemá to nic společného s náboženstvím,nebo s dětmi ,nebo nenávistí...Vzniknout hřiště před 10 lety nikdo by ani necek...Já osobně si myslím,že to hříště má dva možné osudy,buďto ho nějací *vandalové zničí*,což je škoda,nebo ho budou navštěvovat přistěhovalci...
Snad jsem nikoho nenadzvedla , hezký den.M.

Ivana G10. listopadu 2017 20:56

Jo, kdyby hloupost nadnášela... hodně lidí by se vznesla... A taky si myslím, že spoustu nesnášenlivosti v nás pěstují právě média. Taky zprávy neposlouchám, a když ano, jsem spíš kritikem toho výcucu, co z dané události dokážou udělat.

Zástup bláznů...

Štěstí v mém životě9. listopadu 2017 9:19

Marti, zpříjemnila jsi svou úsměvnou historkou v čele se zábavnými kresbami celé dopoledne. A možná, že i odpoledne, určitě to přečtu manželovi, rádi se smějeme ve dvou :o))).
Ať máme život veselý a humor neztrácíme. VŠICHNI...
Ála

bavi-mne-to9. listopadu 2017 14:42

Před chvílí jsem na chvíli sedla k počítači a klikla k Tobě a krááásně jsem se pobavila. Prima zpestření zatím šedivého odpoledne.
Měj se hezky!

Henrieta10. listopadu 2017 20:54

Tak to nemá chybu! Pobavil mě jak příběh Adély Patočkové, tak Tvoje doprovodné povídání. A ty kresby to celé skvěle doplňují. Tak pokračuj ve stejném duchu a pěkný večer:-).Henrieta

Anonymní9. listopadu 2017 15:06

"Adéla Patočková z města N" je dobré péro. Paní Slunečnice, vy jste mi svým humorem prodloužila život. Zdraví Iwka

Věci nesamozřejmé 

Věra24. listopadu 2017 8:44

Plně souhlasím.-)u nás to bylo...je...také tak:-)Moc mě potěšilo,když mi nevěsta řekla,že jsem syna dobře vychovala,že se nebojí i ,,ženských "prací a poradí si.Horší to je s dceřiným manželem:-)tam vše za kluky dělala maminka a je to v některých okamžicích hodně znát:-( Naše ,,malé" kluky do všeho zapojujeme od té doby co se začli batolit a je fajn,že umí :-)Krásné a pohodové dny přeji:-)

Jarka CÁCORkA24. listopadu 2017 12:40

Tak to tady v komentářích čtu a připadá mi, že moje děti všechny už přešli věkem, kdy chtěli pomáhat. Teď už je jen nutím a ony mi odmlouvají :-)
A nebo když pomáhat chtějí, tak se u toho servou, protže Káča Sebíka vždycky předběhne i když úkol dávám jemu a pak je zle a vždy slzy.
Na to bych potřebovala psychologa já :-D
Jarka

Laura Kováčová24. listopadu 2017 20:18

Správny prístup ... U nás je takto vychovaný syn ... už od malička chodil "pracovať" s tatkom ... vždy sa vedel o seba postarať, dnes je z neho mladý muž, ktorý si sám zariadil byt vie navariť, upratať, oprať. S dcérou je to trochu horšie ... Od malička bola chorľavá, a ako sa hovorí, "ťažko sa chovala" To sa odrazilo aj na mojom prístupe k nej ... šetrila som ju ... Dnes sa už osamostatnila, má svoju domácnosť a stará sa. Ide to síce ťažšie, mnoho krát riešime problémy cez telefón, ale lepší sa to ... :)
Marti, prajem pekný víkend ... L-

beallara25. listopadu 2017 7:09

Tvoje povídání je pravdivé a je hlavně ze života, psané životem, vyzkoušené.Já patřím ke generaci, kdy se muselo doma fakt makat, dětství to skutečně nebylo a spousta povinností, kdy jsem byla mladá stará, nikoliv dítě.Jsem vyznavačem zlaté střední, aby bylo vše vyvážené, od každého úměrně. Protože hrotit to na obě strany je malér, buď vyroste velké dítě, kterému přes míru povinností uteče dětství a nebo je to lempl líný, který nemusí a nemusel nic.

Štěstí v mém životě25. listopadu 2017 8:30

Tak jsem si také vzpomněla :o)). Snad ve výchově vše proběhlo jak mělo, protože naši kluci se ženských prací nebojí, pomáhají (to odkoukali od taťky:o)...) a dokáží se postarat nejenom sami o sebe, ale i ve své rodině. Za to jsem ráda. A já se dneska na ně také obracím s prosbami o radu - hlavně co se týká počítače, chytrého telefonu, chytré televize :o)))). Také mne těší, že se dokáží semknout i dnes pokud jeden z nich řeší nějaký problém, podat si pomocnou ruku, probrat to třeba i u toho pivka - prostě Chlapi sobě.
Marti, hezké téma a měj pěkný den.
Ála

skyscraper08011. prosince 2017 22:08

Pěkný den Marti, Marka Hermana mám také moc ráda a téměř se vším, co jsem od něj četla, souhlasím. Než se Čmeláček narodila a zpočátku poté, jsem o výchově hodně četla, zpočátku se mi hodně líbil přístup Nevýchovy, několik postřehů jsem s radostí přijala... snažím se nemoralizovat a přemýšlet nad tím, co směrem k Čmeldovi vysílám (především, když se dostanu do vrtule :-))... nicméně přesně k těm stejným bodům jsem se postupem času dostala po pár letech s dítkem také, aniž bych tušila, že něco takového pro nás pan Herman shrnul... :) Před několika měsíci jsem tento článek sdílela na svém facebooku a překvapilo mě, že jsem zaznamenala dost negativních reakcí od svého okolí...
Mějte pěkné dny, zdraví Peťka :)

opocené čelo

bavi-mne-to17. prosince 2017 10:34

Fakt jsem se pobavila. Kdyby automat promluvil na mého muže, tak si ho odvážím asi mrtvého :-).
Teta má moc hezký výhled u okna.
Hezkou dnešní neděli! Koukám, že je čas, abych šla ke sporáku :-)
Hanka

Stáňa17. prosince 2017 13:04

Historka pobavila. Taky bych asi nějakou podobnou z paměti vydolovala. Ostatně to, jak jsem v hotelovém pokoji jen o málo větším než manželské dvojlůžko přehlídla obří kytici, je sice trochu z jiného soudku, ale taky dobrý (zmiňovala jsem na blogu ;-)). Manžel se smál, já se prohlížela, co je na mně špatně, ale kytku jsem pořád neviděla
Hezkou neděli

normálně nebilancuji

duchodkaevka. blog.cz30. prosince 2017 13:29

Parádní článek, také mám pár slov zafixovaných blbě a taková výjimka mě zastaví téměř pokaždé 😁 Šťastné vykročení do nového roku 😃

Martina z Českého ráje30. prosince 2017 13:48

Já jsem na tom asi hůř než vy Marti.Manžel se mi vždy směje,když místo kolíčků na prádlo říkám skolečky.Převzala jsem po mamince a už mi to zůstane.Martina

Stáňa30. prosince 2017 14:23

Tak zrovna s výjimkou problém moc nemám, ale hemoroidy bych použila blbě (naštěstí to není slovo, které bych v psaném projevu používala). A taky houbelec a asi i spontánní...