adventní vzpomínka

Včera jsem se pustila do tradiční adventní výzdoby. 

Ještě tedy chybí nějaké detaily, které budu dotvářet. 
Přimělo mě to zastavit se a přemýšlet, a jak jsem dnes zjistila u Laury, nebyla jsem sama, kdy u nás doma vlastně začala tradice adventního zdobení. Myslím konkrétně u nás doma. 

Když jsem byla malá, u nás doma se nic takového nekonalo. Žádný adventní svícen a ani zapalování svíček, někdy byl Štědrý den dokonce pracovním dnem. Ozdobil se stromeček ve Štědrý den a při štědrovečerní večeři se zapálila svíčka. 

I výlohy byly vyzdobeny vánočními ozdobami až těsně před vánoci. Patřilo to k té době "temna", kdy Vánoce byly zakódovány jako křesťanský svátek a to se tenkrát nenosilo či spíše nesmělo. 

Vzpomínám si, jak jsme na gymnáziu měli zakázáno třídu vánočně vyzdobit a nesměl být ani vánoční stromeček. 

Vzpomínám si, jak jsme se někdy ve třeťáku, už skoro dospělí lidé, vzepřeli ředitelskému nařízení a byl z toho velký průšvih.

Adventně zdobit jsem začala až po narození našeho syna v roce 1980, kdy jsme spolu malovali a zdobily okna a tradice byla na světě. Postupně jsem začala přidávat další tradice jako pouštění lodiček, stromeček přinášel vždy Ježíšek a děti jej viděly až na Štědrý den ráno, adventní svícen. Vlastně jsem se advent naučila vnímat teprve až s dětmi. A tenkrát to uvolnění začalo vlastně všude kolem. Začaly se konat první adventní trhy, kde jsme koupili plovoucí svíčky a nemuseli jsme je pracně vyrábět z ořechových skořápek. Výroba sice měla svoje kouzlo, ale ne vždy nám krásně lodičky plavaly, většinou se převracely a zhasínaly.

Věnec, který máme venku na vrátkách, je starý víc než čtvrt století. Koupený nevím kde a po každých vánocích jej chci vyhodit, protože po více než jedenácti dvanácti letech strávených venku je na něm vidět, že je už pamětník. Ale vždycky jej pro jistotu schovám a vloni jsem jej trochu nastříkla zelenou barvou a zlatými třpytkami a letos jsme jej opět použili. Místy už se výzdoba odlupuje, ale pořád se mi nechce vyhodit, i když už vypadá jako z druhé ruky. Ty šišky jsou pravé a pořád krásně drží. Navíc jsem vloni hledání věnce na ven, kde vydrží déšť, sníh, vítr a mráz, vzdala, protože jsem žádný nenašla a vyrobit jej neumím.

Další výzdoba je opět stoletá a letos jsem na umělou girlandu, kterou máme asi pro změnu třicet let, použila jedny z prvních ozdob, které jsem kdysi koupila. Červenou jsme už dlouho neměli. Už jsem tady kdysi psala, že mojí úchylkou bylo léta kupovat každý rok nové ozdoby v nové barvě a dodnes si děti vzpomínají, když už byly velké, jak se chodily v noci nad ránem ještě za tmy zvědavě koukat, jaké je letos barva. Zklamaně odcházely spát, protože ve tmě nic neviděly. Stromeček se rozvěcoval až s dárky. Teprve tehdy se zaskvěl v plné kráse a svítí vždy do Tří králů.

Dnes bych si mohla otevřít vánoční jarmark s ozdobami a je jen málo barev, které se u nás nenajdou. Máme vedle tradičních barev i ozdoby zelené, tyrkysové, růžové, černé, na všechny už si ani nevzpomenu. Některé už nejsou v původním počtu, protože jsem je půjčovala a už se nevrátily, ale udělaly radost i někomu jinému. Nejen nám.

Takže malá ukázka výzdoby. Nějak jsem si včera večer nedala moc práce s focením. 

Zítra vám ukážu naše svícny, už jsem je vzala všechny do ruky, některé otřela od prachu a začala psát příběhy k nim. 

Kdo se chcete přidat k mojí Adventní výzvě, máte na to čas do soboty a já se moc ráda pokochám.