jaký byl náš stůl ...

Trochu jsem si upravila název výzvy, kterou vyhlásila Inka na svém blogu. Přiznávám, že náš štědrovečerní stůl jsem si fotila jen tak pro sebe, ale výzvy mám ráda. 
Stůl si fotím vždy pro případ, že mi dojde inspirace pro další rok.

Už několik let je uprostřed stolu vždy živá kytka a pár let po sobě vždy bílá. Po loňském návalu vánočních hvězd, kterých jsem dostala opravdu hodně, letos vánoční hvězdu nemáme ani jednu. Všude byly jen červené a já mám ráda bílou, ta byla na stole v loni anebo růžovou. Prostě zvláštní. Letos jsem myslela, že snad naši tradici poruším. Nenarazila jsem ani na bílý brambořík, který se v minulých letech skvěl na slavnostním stole a ani na nic jiného bílého, co by mě zaujalo.

Můj muž se toho ujal sám a s nákupem přivezl bílou růžičku. Věděla jsem, že dlouho nevydrží, dnes jsou některé růžičky už uvadlé, ale nakonec se na stole vyjímala hezky. Tradičně se na našem stole objevuje už spoustu let nějaké exotické ovoce. Tradici jsme zachovali ještě z dob, kdy byly naše děti malé a exotické ovoce se objevovalo vlastně jen před vánoci. Chtěli jsme, aby děti mohly ochutnat něco, co neznaly a my jsme je tímto způsobem seznamovali s neznámými chutěmi. 
Dnes už je těžší vybrat nějaké zajímavé ovoce, protože jej běžně ochutnáváme v roce. Už ani nedokážeme vybrat, co na stole nebylo. Skoro všechno už bylo. Můj muž letos koupil litchi, které už jsme měli tisíckrát, ale už to není taková vzácnost a tradice se udržuje jen proto, že je to tradice.

Ovoce na stole však nemám tentokrát zachyceno. 

Letos je prostřeno pro čtyři. Byla jsem nějak bez fantazie oproti jiným letům a mám pocit, že jsem to nějak odbyla.

Takže představuji náš stůl. Ještě tam chybí kapr. Toho zrovna připravuji.

Inko, děkuji za krásnou výzvu.